Domů     V horách jsem ztratila den
V horách jsem ztratila den
3 minuty čtení

Při zahraniční pěší túře se mi stala neuvěřitelná věc. Nedokázala jsem najít zpáteční cestu a musela jsem v horách přespat.

Přírodu a turistiku jsem vždycky milovala. Udržovala jsem se cvičením ve formě, a tak jsem ještě dlouho po padesátce byla zdatnou turistkou, která se ráda vydávala na dlouhé pěší trasy.

Byla jsem rozvedená a žila s přítelem, ale ten měl problémy s koleny, takže na túry jsem se vydávala většinou sama. Na jednu zahraniční nikdy nezapomenu.

Nešťastně jsem upadla

Bydlela jsem v zapadlé vesničce v horách a každý den jsem se vydala jinou trasou. Byla jsem na tomto místě už poněkolikáté, takže jsem se nebála, že zabloudím. Blízké okolí jsem dobře znala a také jsem věřila svému orientačnímu smyslu.

Ten mě ještě nikdy nezklamal. Při jedné své odpolední cestě jsem ale v jednu chvíli nedávala dostatečný pozor a upadla jsem. Uhodila jsem se do lokte a také trochu do hlavy.

Chvíli jsem seděla, abych se vzpamatovala, pak jsem se rozhodla, že se raději vrátím zpátky do vesnice.

Byla jsem unavená

Vydala jsem se po cestě zpátky, ale brzy jsem se cítila zmateně. Vůbec jsem tu cestu nepoznávala. Pomyslela jsem si, že jdu nejspíš špatným směrem. Rozhlížela jsem se kolem sebe a zanedlouho jsem pochopila, že opravdu nevím, kde jsem.

Ruka i hlava mě po tom pádu bolely a brzy jsem se unavila. Mobilní telefon, který jsem měla u sebe, tady neměl signál. A kolem dokola nebylo ani živáčka.

Na pokraji zoufalství

Pokoušela jsem se najít správnou cestu, ale dál a dál jsem se zamotávala. Byla jsem bezradná. Nevěděla jsem, co si počít, a neměla jsem možnost nikomu zavolat o pomoc. Pomalu se blížil večer a mě se začal zmocňovat nepříjemný pocit.

Tma padla v horách velmi rychle. Byla jsem na pokraji zoufalství, ale nevzdávala jsem se. Věděla jsem, že musím nějak přežít noc a ráno pak pokračovat v hledání cesty.

Naštěstí bylo docela teplo a nepršelo, takže jsem si našla kryté místo na spaní, a dokonce jsem i pár hodin spala, přikrytá bundou.

Ocitla jsem se v časové smyčce?

Druhý den, sotva vyšlo slunce, jsem kupodivu cestu našla okamžitě. Do svého ubytování v soukromí jsem dorazila vyčerpaná, ale šťastná. Ten hlavní šok mě ale teprve čekal. Zjistila jsem, že je čtvrtek, stejně jako včera, když jsem ráno vyrazila.

Dodnes to nechápu a nikdo mi to ani nevěří. Prožila jsem vlastně den navíc. Vůbec nevím, jak si to mám vysvětlit. Pravděpodobně jsem se v horách dostala do nějaké časové smyčky, která mě vrátila o den zpět. Jiné vysvětlení jsem nenašla.

Alena H. (58), Jindřichův Hradec

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.