Při zahraniční pěší túře se mi stala neuvěřitelná věc. Nedokázala jsem najít zpáteční cestu a musela jsem v horách přespat.

Přírodu a turistiku jsem vždycky milovala. Udržovala jsem se cvičením ve formě, a tak jsem ještě dlouho po padesátce byla zdatnou turistkou, která se ráda vydávala na dlouhé pěší trasy.

Byla jsem rozvedená a žila s přítelem, ale ten měl problémy s koleny, takže na túry jsem se vydávala většinou sama. Na jednu zahraniční nikdy nezapomenu.

Nešťastně jsem upadla

Bydlela jsem v zapadlé vesničce v horách a každý den jsem se vydala jinou trasou. Byla jsem na tomto místě už poněkolikáté, takže jsem se nebála, že zabloudím. Blízké okolí jsem dobře znala a také jsem věřila svému orientačnímu smyslu.

Ten mě ještě nikdy nezklamal. Při jedné své odpolední cestě jsem ale v jednu chvíli nedávala dostatečný pozor a upadla jsem. Uhodila jsem se do lokte a také trochu do hlavy.

Chvíli jsem seděla, abych se vzpamatovala, pak jsem se rozhodla, že se raději vrátím zpátky do vesnice.

Byla jsem unavená

Vydala jsem se po cestě zpátky, ale brzy jsem se cítila zmateně. Vůbec jsem tu cestu nepoznávala. Pomyslela jsem si, že jdu nejspíš špatným směrem. Rozhlížela jsem se kolem sebe a zanedlouho jsem pochopila, že opravdu nevím, kde jsem.

Ruka i hlava mě po tom pádu bolely a brzy jsem se unavila. Mobilní telefon, který jsem měla u sebe, tady neměl signál. A kolem dokola nebylo ani živáčka.

Na pokraji zoufalství

Pokoušela jsem se najít správnou cestu, ale dál a dál jsem se zamotávala. Byla jsem bezradná. Nevěděla jsem, co si počít, a neměla jsem možnost nikomu zavolat o pomoc. Pomalu se blížil večer a mě se začal zmocňovat nepříjemný pocit.

Tma padla v horách velmi rychle. Byla jsem na pokraji zoufalství, ale nevzdávala jsem se. Věděla jsem, že musím nějak přežít noc a ráno pak pokračovat v hledání cesty.

Naštěstí bylo docela teplo a nepršelo, takže jsem si našla kryté místo na spaní, a dokonce jsem i pár hodin spala, přikrytá bundou.

Ocitla jsem se v časové smyčce?

Druhý den, sotva vyšlo slunce, jsem kupodivu cestu našla okamžitě. Do svého ubytování v soukromí jsem dorazila vyčerpaná, ale šťastná. Ten hlavní šok mě ale teprve čekal. Zjistila jsem, že je čtvrtek, stejně jako včera, když jsem ráno vyrazila.

Dodnes to nechápu a nikdo mi to ani nevěří. Prožila jsem vlastně den navíc. Vůbec nevím, jak si to mám vysvětlit. Pravděpodobně jsem se v horách dostala do nějaké časové smyčky, která mě vrátila o den zpět. Jiné vysvětlení jsem nenašla.

Alena H. (58), Jindřichův Hradec