Domů     Ztratila se nám sestřenice
Ztratila se nám sestřenice

Nezavolala, nepřišla a doma také nebyla. Naše rodinná kamarádka, vždy spolehlivá a dochvilná, se ztratila. Jako kdyby se po ní slehla zem!

Nikdo nám nevěřil, že se muselo stát něco špatného. Museli jsme ji s manželem začít hledat samotní! Bylo to skoro jako v nějaké detektivce.

Byla vlastně sama

Naše sestřenice Tonička jednoho dne nepřišla na nedělní oběd. Byla to tradice už spoustu let a my si neděli bez Toničky vlastně už ani nedokázali představit. Původně to byla manželova sestřenice.

Později jsem se s ní seznámila i já, a nakonec se stala Tonička součástí naší rodiny. Děti a později i jejich děti ji měly moc rády a ona je také. Možná o to víc, že nikoho neměla. Manžela ani rodiče či sourozence.

Vyrostla kdysi v dětském domově a z lidí měla strach. S nikým, tedy mimo nás, se nekamarádila. Manžela nikdy nehledala a samota ji nijak netížila. K nám ale chodila ráda, alespoň doufám!

Společně jsme vždycky probrali, co se za celý týden přihodilo, vzájemně jsme se informovali, co kdo zrovna čte a co sleduje v televizi. A taky jsme si hezky zamlsali.

Byla to dobrá společnost

Prostě jsme společně strávili příjemné odpoledne. Občas jsme se samozřejmě neshodli, ale o to větší byla zábava, když jsme si vzájemně kritizovali nekonečné seriály nebo nové detektivky. Občas jsme se smáli, až nám tekly slzy!

Proto jsem se na její pravidelné návštěvy moc těšila. Toniččinu přítomnost bych uvítala i častěji, ale ona nechtěla. Jak říkám, vyžívala se v samotě!

Jako kdyby se slehla zem

Tentokrát jsme na její příchod čekali s manželem marně. „Zavolám jí!“ řekl můj muž a chopil se telefonu. Měla ho vypnutý! Najedli jsme se a vyrazili za ní. Co když je nemocná a něco potřebuje? I přes hlasité zvonění Tonička neotvírala. Ani sousedé ji neviděli.

„Neměli bychom to nahlásit na policii?“ zeptala jsem se, ale manžel jen pokrčil rameny: „A co jim asi řekneme? Že pohřešujeme kamarádku už celých pár hodin? Vysmějí se nám…“ Měl pravdu. Pro jistotu jsme obvolali všechny nemocnice.

Také jsme párkrát objeli celé město, obchodní řetězce a prošli park. Zašli se podívat k řece. Nikde nikdo, po naší kamarádce ani stopa. Ráno jsme vše zopakovali a s těžkým srdcem se vydali na policii. Nevysmáli se nám, ale vážně nás taky nebrali. Prý je Tonička dospělá a může si dělat, co chce…

Byla zmatená

Byla v důchodu, tak se po ní nesháněli ani v práci. Prostě, mimo nás Tonička nikomu nechyběla! Znovu jsme zvonili na její sousedy. Tentokrát jsme se přece jen něco dozvěděli. Taková holčina, sotva pubertě odrostlá, si na Toničku vzpomněla.

„Mluvila nějak divně. Nesla s sebou takový malý kufřík a prý že musí jet do Prahy!“ Podivili jsme se. Tonička a do Prahy? Vždyť ji děsilo i naše malé okresní město. Natož Praha! Přes všechny pochybnosti jsme se vydali na nádraží.

To jsme v našem prvním pátrání opomenuli. Samozřejmě tam Tonička nebyla, ale jeden z pravidelných hostů zdejšího bufetu si byl jistý, že Tonička do té Prahy skutečně jela.

Našli jsme ji!

„Víte, není těžké si ji zapamatovat. Mluvila divně, tak nějak zmateně!“ Nasedli jsme do auta a vydali se vstříc hlavnímu městu. Kde ji budeme hledat?

Jako bychom ztratili onu pověstnou jehlu v kupce sena… Prozkoumali jsme kdeco, a nohy nás už ukrutně bolely, když jsme ji zahlédli. Seděla v nedalekém parčíku na zemi a pila z lahve nějaký alkohol! „No to snad…“ vyhrkl manžel a hnal se k ní.

Tonička byla jako vyměněná. Vypadala stejně, ale výraz ve tváři měla úplně jiný. Cizí! I hlas se jí snad změnil a chování rovněž. Beze slova jsem ji objala a pomohla jí vstát. Koukala na nás, jako by nás viděla poprvé v životě.

Bydlí u nás

Bylo to moc smutné! Odvezli jsme ji do nemocnice a vylíčili, co se stalo. Lékař konstatoval nějakou duševní nemoc. Prý asi dědičnou, ale v případě naší kamarádky to nešlo potvrdit ani vyvrátit. Tonička se léčila dlouhého půl roku.

Pomalu se stávala zase tou naší starou Toničkou. Jen se už nesmála jako dřív. Léky ji připravily o všechny emoce! Přestěhovali jsme si ji k nám a společně se o ni staráme. Děláme to pro ni rádi. Doufáme, že se s ní časem zase budeme od srdce smát jako kdysi!

Petra D. (68), Krnov

reklama
Související články
10.5.2024
Moje sestra sbírala úspěchy po celém světě, pro svou zářnou kariéru se vzdala i rodinného života. Pozdě toho litovala. Když se její opona úspěchu zatáhla, neměla už pro co žít. Zuzana byla moje starší sestra, úžasná a talentovaná. Všichni k ní od jejího dětství pohlíželi jako na budoucí hvězdu a já byla její stín. Byla skvělá ve všem, v baletu i ve zpěvu, na rozdíl ode mne. A na který hudebn
8.5.2024
Také si lámete hlavu, co darovat dědovi k narozeninám? A také děda vždycky odpovídá, že nic nepotřebuje a ať si neděláte škodu? Vymyslet, co dát dědovi k narozeninám, je jeden z nejtěžších úkolů na světě. Protože, jak známo, dědové pokaždé hlaholí: „Hlavně si nedělejte škodu. Nic mi nedávejte. Nic nepotřebuju.“ Věděli jsme tenkrát, že jediné, co by dědovi Bohoušovi udělalo radost, by byl alkoho
6.5.2024
Zjistila jsem, že se s mámou vídám jen z povinnosti. Přece jen mě porodila a měla bych jí být vděčná. Jenže se chová tak hrozně, že je mi vedle ní vyloženě úzko. Nemám úplně ideální vztah s mámou. Chápu, že je to celkem běžné, přijde mi to ale zároveň moc smutné. Sama si neumím představit, že bych své dítě srážela, jak to dělá ona, kdybych nějaké mohla mít. Nechápu, proč to dělá, co z toho má,
6.5.2024
Jsou hlučná, líná a všude drobí. Jejich dědeček je z nich nadšený. V jeho očích jsou prostě géniové. Každá moje kritika skončí hádkou. Kdybych to martyrium s třemi vnoučaty musela snášet jednou měsíčně, ani bych nedutala. Tiše bych přetrpěla víkend a těšila se na ten další, kdy bych měla klid. Ale ona jsou u nás každou sobotu i neděli! Ráno je manželův syn přivede a jen nám oznámí, kdy si děti
27.4.2024
Moje sestra byla taková už odmalička. Dostala, čeho se jí zachtělo. Rodiče jí vždycky nadržovali a já jí vše odpouštěla. A z ní vyrostl sobec. Přestože byla moje sestra jen o pět let mladší, vypadala spíš jako moje dcera, kterou jsem nikdy neměla. Štíhlá a drobná, plavovlasá. Já byla vysoká a statná. Žáky jsem vždy milovala Pracovala jsem coby učitelka na základní škole a každý myslel, že
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vybral si mě upovídaný duch, bylo mu smutno
skutecnepribehy.cz
Vybral si mě upovídaný duch, bylo mu smutno
Potkala jsem ji v našem domě a pozvala ji na víno. Myslela jsem, že to je nová podnájemnice. Vřele jsme spolu klábosily. Pak se ale vytratila… Za krásných letních večerů se ráda procházím zahradou, pozoruju noční oblohu a poslouchám všechny tajemné zvuky přírody. Dům, který jsme před pěti lety koupili, je velký a v krásném prostředí. Je to stará vila
Zámek Březolupy: Skutečně krutého zámeckého pána odnesl samotný ďábel?
enigmaplus.cz
Zámek Březolupy: Skutečně krutého zámeckého pána odnesl samotný ďábel?
Zámek Březolupy najdeme ve Zlínském kraji v okrese Uherské Hradiště. První zmínka o zdejší vsi pochází z padělané listiny z roku 1261, avšak existence vsi v té době je již zřejmě reálná. Část vsi daro
AUTOSALON a RODINA A VOLNÝ ČAS
epochanacestach.cz
AUTOSALON a RODINA A VOLNÝ ČAS
Vydavatelství RF Hobby vás zve na největší motoristická prodejní a kontraktační výstavu Autosalon na výstavišti v Lounech. Věříme, že sluneční paprsky dají vyniknout nablýskanosti a kráse automobilů. Nebudou chybět motorky, čtyřkolky, skútry a obytné vozy. Ve stejném termínu, tedy od 17. do 19. května 2024 zde také probíhá výstava pro celou rodinu. Výstava Rodina a volný čas
Měsíc: Ráj pro těžaře!
epochalnisvet.cz
Měsíc: Ráj pro těžaře!
Dlouhou dobu byl Měsíc pro lidstvo jen na míle vzdálenou stříbrnou koulí na obloze. Jenže pak Neil Armstrong 21. července 1969 udělá „malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo“ a od té chvíle začne být tato jediná známá přirozená družice Země vcelku lákavou destinací.   K tomu, aby se na Měsíc přestěhoval člověk natrvalo,
Zabijácké mykózy jsou na vzestupu
21stoleti.cz
Zabijácké mykózy jsou na vzestupu
Jako by nestačil návrat starých známých infekcí, začaly se objevovat nové. A nejsou bezzubé, podle odhadů umírá na zdánlivě nenápadné mykózy celosvětově dvakrát více nemocných než před 10 lety. [
Nový monobrand butik IWC na Madison Avenue
iluxus.cz
Nový monobrand butik IWC na Madison Avenue
V srdci New Yorku, na proslulé Madison Avenue, rozšířil švýcarský hodinářský gigant IWC Schaffhausen svou přítomnost otevřením nového vlajkového obchodu. Nový butik, umístěný na prestižní adrese 64
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Zlato posledního inku nespasilo?
historyplus.cz
Zlato posledního inku nespasilo?
Na náměstí do Cajamarcy dorazí početné procesí, v jehož středu se blyští zlatá nosítka. „Zastavte,“ rozkáže incký vládce Atahualpa a přimhouří oči. Vtom se však městem rozlehnou výstřely z mušket. „Za svatého Jakuba!“ vykřikne Francisco Pizarro. Inkové se dají okamžitě na útěk a nechají svého krále napospas Španělům. Na čele velkého inky Huayna Capaca (†1527) se lesknou
Banánový koláč
tisicereceptu.cz
Banánový koláč
Tento lahůdkový koláč můžete připravit i do chlebíčkové formy. Na vysypání formy se dá použít mletý kokos, mleté ořechy i strouhanka. Ingredience 4 vejce 200 g moučkového cukru 1 banán 2 lžíc
Slehla se po ní zem! Co Brodská léčí nyní?
nasehvezdy.cz
Slehla se po ní zem! Co Brodská léčí nyní?
Není to poprvé, co čelí herečka Tereza Brodská (55) ze seriálu ZOO vážným zdravotním problémům, které ji zcela vyřadily z práce. Zdálo se, že z prodělaného zápalu plic už se dostala, ale křehké zdra
Vybral si mě upovídaný duch, bylo mu smutno
nejsemsama.cz
Vybral si mě upovídaný duch, bylo mu smutno
Potkala jsem ji v našem domě a pozvala ji na víno. Myslela jsem, že to je nová podnájemnice. Vřele jsme spolu klábosily. Pak se ale vytratila… Za krásných letních večerů se ráda procházím zahradou, pozoruju noční oblohu a poslouchám všechny tajemné zvuky přírody. Dům, který jsme před pěti lety koupili, je velký a v krásném prostředí. Je to stará vila
Měsíc lidem skutečně prospívá…
epochaplus.cz
Měsíc lidem skutečně prospívá…
Již římský císař Tiberius si údajně nechával stříhat vlasy jen v dorůstající fázi Měsíce. Předcházel tak prý vypadávání vlasů a urychloval jejich růst… Skutečně je náš souputník Měsíc pro život důležitý? Bohatší úroda Na základě „měsíční teorie“ je kupříkladu dřevo stromů kácených v zimě před úplňkem skutečně prokazatelně kvalitnější a výsev semen ve správné měsíční