Nikdy jsem nezapomněla na mladíka, s nímž jsem v tanečních kdysi brázdila parket. V životě by mě ale nenapadlo, že ho ještě někdy uvidím. A co víc, že se stane mým manželem.

Když mi bylo sedmnáct let, tak mě maminka přihlásila do tanečních. Hned první den jsem se tam seznámila s chlapcem, který se jmenoval Břéťa. Milý kluk. Sedli jsme si nejen tanečně, ale i lidsky. Stal se mým kamarádem.

Víc mezi námi nebylo, já měla v té době svého přítele, on svou slečnu. Takže když skončily taneční, ještě jsme se několikrát náhodně potkali, ale brzy jsme ztratili kontakt docela. Tancovala jsem moc ráda a na jedné zábavě poznala svého budoucího manžela.

Nevynechali jsme žádnou taneční zábavu nebo ples. Když se nám později narodila dcera, babičky ji ochotně hlídaly a my vyráželi za tancem.

Když jsem po letech manželství zjistila, že manžel s jednou dámou, kterou poznal na hasičském bále, nejen tančí, rozvedla jsem se s ním.

Z obavy, abych na zábavách zase nenatrefila na nějakého lháře a lamače ženských srdcí, jsem svoji vášeň tančit, pověsila na hřebík.

Závěrečná

Když jsem o několik let později chtěla dceru přihlásit do tanečních, protestovala. Prý ji klasické tance nebaví. Zajímalo ji pouze trdlování na diskotékách. Vynahradila mi to o několik desítek let později vnučka. „Babi, ráda bych se naučila tancovat.

Máma na to není,“ řekla. S radostí jsem ji šla přihlásit a ona do nich brzy nastoupila. Byla nadšená a moc jí to bavilo. Když se blížila závěrečná, vzala mě za ruku a smutně řekla:

„Nemám tam s kým jít, máma se mnou nepůjde, nedoprovodíš mě babi?“ A tak jsme jí s mým bratrem dělali garde. Závěrečná byla moc pěkná, vnučka vypadala v dlouhých šatech jako princezna.

Zadívala jsem se na tanečního mistra, který se svou mladou partnerkou doslova plul po parketu. Ty jeho rysy mi někoho připomínaly! Pak jsem si všimla jeho jizvy nad obočím. To snad není možné, je to Břéťa!

Jen už měl méně vlasů a ta jeho, tenkrát nápadná jizva nad obočím, byla už nenápadnější.

Povědomá tvář

„Dobrý den,“ pozdravil, když jsem ho poté potkala na chodbě kulturáku. Dlouze se na mě zahleděl. „My se asi nejspíš známe!“ smála jsem se. Zeptala jsem se ho, zda studoval průmyslovku a řekla rok, kdy jsem chodila do tanečních.

„Myslím si, že jsme spolu protančili celé taneční kurzy. Už je to dávno,“ prohlásila jsem. Okamžitě si vzpomněl a s radostí mi políbil ruku. Hned jsme se domluvili, že se další týden uvidíme.

Břéťa také neměl štěstí v lásce, byl už několik let rozvedený a jeho taneční partnerkou byla jeho dcera, která vede nadále taneční kurzy. Za dva roky jsme se rozhodli, že se vezmeme a na naší svatbě si zatančili jako zamlada.

Teď už na parketu tak neřádíme, bolí nás klouby, a tak, jak říkám, se po sále jen tak šouráme. Ale naše manželství je moc krásné. To setkání po letech rozhodně stálo za to!

Jarka (69), Plzeňsko