Nepovažovala jsem ho za svého osudového muže, spíše za zoufalou šanci, něco ve svém životě změnit. Kruté rány osudu nám ale nakonec ukázaly, že patříme k sobě.
První lásku jsem prožívala s velkým nasazením. Když mě tehdejší chlapec opustil, myslela jsem, že se zblázním. Utápěla jsem žal v alkoholu. Josefa jsem potkala v nádražní restauraci. I když se mi vůbec nelíbil, měli jsme plno společných zájmů.
A taky společný problém − alkohol! I on prošel nešťastnou láskou, se kterou se neuměl vyrovnat. Nevím, koho z nás to napadlo, ale rozhodli jsme se vzít. Nebylo to z lásky. Bylo to ze zoufalé snahy něco ve svém životě změnit. Naše okolí vidělo náš svazek jako tragický.
Určitě se společně upijeme k smrti, prorokovali nám. Naše společné soužití nám ale naopak pomohlo. Vypracovali jsme si plán, jak se závislosti zbavit. Vytvořili jsme si nástěnku s grafem, do kterého jsme si zapisovali své úspěchy. Oba jsme si našli práci.
Chci rozvod!
Když nám naše nohy přestaly samy šlapat do hospody, věděli jsme, že jsme překonali nehorší. Najednou ale do toho vstoupil ON! Byl to můj kolega. Zamilovala jsem se.
Nemohla jsem uvěřit, že miloval i on mě. S těžkým srdcem jsem Josefovi řekla, že naše manželství byl omyl a já se chci rozvést. Vzal to statečně. Protože jsme neměli děti, rozvod byl rychlý.
Opět na dně
Rozloučili jsme se jako přátelé. Za kolegu jsem se provdala. Narodily se nám dvě krásné děti. Věřila jsem, že budu šťastná navždycky. Člověk ale nemá nikdy nic jistého. Můj manžel se mi jednoho dne nevrátil ze služební cesty.
Dostal smyk a nehodu nepřežil. Zhroutil se mi celý svět. Deprese jsem utápěla ve víně. Nedokázala jsem své pití zvládat a skončila na léčení! Tam si ke mně přisedl cizí chlapík.
Konečně šťastná
Říkala jsem si, že je mi povědomý. Byl vyzáblý, zničený životem a alkoholem. I on po mně pokukoval. Až nám to došlo. Byl to můj první manžel. Nemohla jsem uvěřit svým očím a uším. I on si našel novou ženu a s ní měl dvě děti. Manželka mu ale zemřela na rakovinu.
Po jejím pohřbu začal znovu pít, až skončil tady. Vídali jsme se každý den, až jsme spolu začali znovu. Nejen ve vzájemné psychické podpoře proti alkoholu, ale vzali jsme se po druhé. A jsme spolu stále.
Žijeme poklidný život a na alkohol jsme oba už zanevřeli. Myslím, že jsme nikdy nebyli šťastnější.
Iva (64), Chrudimsko
