Bydlení v panelovém domě s sebou nese mnohá překvapení. Tím největším byla prázdná spíž! Zavařené meruňky a okurky přes noc zmizely.
Byla jsem vždy pilná jako včelka. Tak mi říkal láskyplně manžel a já na to byla pyšná. Pilně jsem pracovala na naší velké zahradě a ještě pilněji zavařovala ovoce a zeleninu. Nic nesmělo přijít nazmar!
Dělala jsem to pro radost
Měla jsem velkou radost, když se mi v našem paneláku podařilo od souseda odkoupit jeho spižírnu. Byla to taková místnost u výtahu. Patřila ale na každém patře jen jednomu bytu. U nás to byl soused, ale spíž nevyužíval. Byl sám a obýval velký čtyřpokojový byt.
Měl místa dost, na rozdíl od nás. My s manželem se už před lety přestěhovali do maličkého bytečku o třech místnostech. Kuchyň a dva pokojíčky nám stačily, ale po té komoře jsem dost dlouho toužila.
Potřebovala jsem místo na svoje zavařeniny, kterých bylo čím dál víc. Samozřejmě jsem všechny ty dobroty nepotřebovala pro sebe, ale pro rodiny svých dvou dcer. A hlavně pro vnoučata, abych jim mohla péct jejich milované buchty a kynuté koláče!
Nevěděla jsem, kam s nimi
Poslední dobou jsem začala také ovoce sušit a nakládat do soudku zelí. Prostě, místa nebylo nikdy dost. Občas se mi zdálo, že něčeho ubylo, ale přičítala jsem to jen svým nervům a podezíravosti. „To mám z těch detektivek,“ napomínala jsem se v duchu.
Jednou jsem to ale nevydržela a svěřila se manželovi. K mému údivu se mi nevysmál. Vzal moji informaci vážně, a dokonce mi přitakal. „No, já měl taky takový pocit. Šel jsem si vzít jeden meruňkový kompot a přišlo mi, že chybí půl řady sklenic.
Zrovna jsem se na to chtěl zeptat!“ Bylo to divné, když už i on si všiml. Navrhla jsem, že nastražíme past. Jenže jsme zrovna neměli čas. Prostě jsem celou tu záhadu pustila z hlavy.
Spíž byla prázdná
„Babi, že mi upečeš do školy buchty, máme besídku!“ žadonila jedna z mých pěti vnuček, Adélka. Pohladila jsem ji po vlasech a poprosila, aby šla se mnou pro marmeládu do spíže. Společně jsme odemkly a v úžasu stanuly na prahu. Regály byly prázdné!
Jen na zemi se povalovalo pár tuřínů.„No babi, vy už jste s dědou všechno snědli?“ zeptala se nevinně Adélka a já nevěděla, zda se smát, nebo brečet. Přivolala jsem manžela a ten hned začal křičet: „Já už se na to vykašlu.
Tady se krade snad úplně všechno!“ Doma pokračoval v lamentování. Mně ale vrtalo hlavou něco jiného. Kdo mohl tak nenápadně odnosit tolik lahví? Vždyť to muselo být nějakých tašek či kufrů. Přemýšlela jsem skoro do rána.
Ráno mě všechno bolelo, ale jeden nápad se mi přece jen zdál docela reálný. Soused, který mi komoru prodal, mohl mít náhradní klíče. To on nás vykradl!
Naskládal si lup do vany
Spěšně jsem vstala a oblékla se. Vztek mě snad přímo nadnášel. Na konci chodby jsem zazvonila na sousedův byt. Po chvíli jsem mezi dveřmi uviděla jeho udivenou tvář. Vletěla jsem dovnitř. Nemusela jsem dlouho hledat.
Na kuchyňské lince stál můj meruňkový kompot a na chlebu s máslem se třpytila moje krásně oranžová meruňková marmeláda. „Kde máte zbytek? Jak to, že jste nás okradl?“ vyjela jsem na něho a on se nesnažil ani zapírat.
„Víte, já na ty marmelády měl takovou chuť, tak mě napadlo, že je vezmu všechny. Mám je tady…“ řekl a ukázal rukou na koupelnu. Šla jsem se podívat. Měl všechny lahve narovnané ve vaně! Tentokrát jsem se neubránila smíchu. Kvůli mým zavařeninám se soused nemohl ani vykoupat!
Ze zloděje se stal kamarád
„Kvůli mým zavařeninám budete špinavý? To je pro mě velká pochvala! Ale všechno, co jste mi ukradl, budete muset vrátit! A to snědené pěkně nahradíte!“ vyhrožovala jsem, ale v duchu mi toho chudáka mlsného bylo trochu líto. „Víte co?
Nanoste všechno zpátky a já vám každý týden jednu zavařeninu a jeden kompot dám,“ slíbila jsem mu a svůj slib dodržela. Soused nám na oplátku vymaloval celý byt a opravil balkon.
Z pilnosti se nabídl, že nám položí i plovoucí podlahy, jen aby si vydělal na marmelády, co budou příští zimu. Skamarádili jsme se a odpustili mu!
Květa M. (64), Most
