Domů     Na lásku můžete narazit kdekoli
Na lásku můžete narazit kdekoli
3 minuty čtení

Láska není jen pro mladé. Kvete opravdu v každém věku a narazit na ni můžete třeba i při nakupování potravin.

Bylo mi čtyřicet sedm let a deset let jsem byla rozvedená. Sen o novém vztahu jsem už dávno dosnila. Byla jsem přesvědčená, že mě žádná velká láska už nečeká. Dokud jsem nepoznala Jaromíra.

Už jsme si neměli co říct

Byla to náhoda, opravdu jsem nikoho nehledala. Po rozvodu jsem si řekla, že vztahů mám až po krk. Po odchodu syna z domova jsme s manželem rychle zjistili, že už si nemáme co říct.

Rozvod nebyl vůbec nijak snadný, avšak kvůli svému muži jsem už tehdy vůbec neplakala. Proto jsem se do nepoznaného světa osamělých žen vrhla celkem uvolněně.

Smutné večery

Považovala jsem to za skvělé, vyzkoušet něco nového. Začala jsem chodit na kurz malování, španělštiny a našla jsem si místo v knihkupectví. Ve svém okruhu jsem však měla jen kamarádky, a tak to byly převážně ženy, se kterými jsem leccos podnikala.

A netrvalo to dlouho a poznala jsem i temnou stránku života o samotě – zvlášť smutné večery jsem předtím neznala. To byly momenty, během kterých jsem si vysnila velkou lásku. Moje přítelkyně se neustále pokoušely dát mě s někým dohromady.

Jedna dokonce za mě podala inzerát do novin. A pak jsem jednoho dne narazila na Jaromíra, do slova a do písmene.

Láska přišla zničehonic

Stalo se to v supermarketu. V tlačenici jsem do někoho nechtěně vrazila nákupním vozíkem. Místo toho, aby mi dotyčný nadával, začal se tento vysoký a mírně prošedivělý vdovec usmívat a povídat si se mnou.

Jak později prohlásil, miluje ženy, které se umí prosadit, a nemá s tím žádný problém, když převezmou iniciativu. Já jsem byla zcela okouzlena jeho šarmem, mužným hlasem, modrýma očima. Pozval mě na kávu.

Když se o pár hodin později naše cesty rozešly, oba jsme byli až po uši zamilovaní.

Moje spřízněná duše

Bylo to, jako bychom se znali už léta. Jako bychom celý život čekali na to, abychom konečně byli spolu. Cítila jsem to tak, a když jsem to vyslovila, Jaromír mi to odsouhlasil.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem krátce před padesátkou našla svoji spřízněnou duši, svoji životní lásku.

Svatba, o které jsem už ani nesnila

Byli jsme spolu ani ne jeden rok, když mě Jaromír při jedné romantické večeři požádal o ruku. Vehnaly se mi slzy do očí, neboť jsem o tomto okamžiku už dávno snít přestala. Samozřejmě jsem souhlasila, a tak jsme se tři měsíce nato vzali.

Láska ke mně přišla pozdě, avšak v plné síle a já prožívám nádherné štěstí. Proto věřte, že naděje je tu vždy. Hlavně je potřeba tomu věřit a mít radost ze sebe i ze života!

Lenka S. (52), Kolín

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.