Domů     Odříkaného největší krajíc, to u mě platí
Odříkaného největší krajíc, to u mě platí
3 minuty čtení

Kdysi jsem o tom malém městečku povrchně prohlásila, že je to díra, kde bych rozhodně bydlet nechtěla. Nakonec mě ale hlas srdce dovedl právě sem. Našla jsem tu štěstí.

Odjakživa jsem bydlela ve velkém městě a zůstala jsem tam, i když jsem se vdala a měla děti. Užívala jsem si všeho, co život ve městě nabízel − kultura, restaurace, obchody. Říkala jsem si, že bych nikde jinde bydlet nechtěla.

Za čas se do našeho domu nastěhovala paní s holčičkou ve věku mé dcerky. Brzy se z nás staly kamarádky. Jednou jsme se i s dětmi chystaly do zoo. „Cestou se stavíme u mých rodičů, potřebuji jim něco zavézt,“ řekla Alice. Její rodiče bydleli v malém městečku nedaleko.

Hrozná díra

Mezitím, co byla u nich, jsem vzala dcerku i syna a vyrazila se s nimi po městečku projít. Skrz něj vedla jedna dlouhá ulice, kde byla jediná malá prodejna potravin a ještě menší drogerie. Jinak nic, pusto, prázdno a klid k zalknutí.

Když jsme se s kamarádkou zase sešly u auta, řekla jsem jí: „Buď ráda, že jsi pryč z této díry, tady bych nechtěla ani umřít.“ Maloměstský život nebyl nic pro mě a nečekala jsem, že by se to někdy změnilo. Život šel dál.

V manželství nám to s mužem delší dobu neklapalo, a tak, když se děti osamostatnily, rozvedli jsme se.

On se odstěhoval, já zůstala v našem bytě. Po třech letech, co jsem žila sama, se mi začalo stýskat po mužském objetí. Kde se ale seznámit? Nakonec jsem se rozhodla překonat strach a dala si inzerát.

Překvapení

Přišlo mi dvanáct odpovědí, zaujala mě ale jen jediná: „Muž s vyřešenou minulostí rád pozná ženu jak na toulky přírodou, tak na návštěvu divadla.“ Odepsala jsem mu a rovnou si s ním dala schůzku. Když jsem se dozvěděla, kde ten muž − Pavel − bydlí, musela jsem se smát.

Bylo to v tom městečku, v němž žili rodiče mé kamarádky Alice. S Pa­vlem jsme si padli do oka už na první schůzce. A tak následovala druhá. Pak třetí… Až jsme se rozhodli, že spolu chceme být stále.

Jelikož se z pracovních důvodů nemohl přestěhovat ke mně, rozhodla jsem se odejít za ním. A tak už téměř čtvrt století žiju šťastně v té „díře“, kterou jsem dříve tolik pohrdala. Když jsem Alici řekla, odkud je Pavel, smála se na celé kolo.

„Tak tady opravdu platí, že odříkaného je největší krajíc. Pamatuješ, jak si mi říkala, že bys v té díře nechtěla ani umřít? A teď se sem rozhodneš vdát,“ říkala. Je to tak, až hlas srdce mi ukázal, že i na venkově můžu být šťastná. Obklopena krásnou přírodou a s tím nejbáječnějším manželem po boku.

Eliška (67), západní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.