Domů     O zahrádky se nám starala květinová víla
O zahrádky se nám starala květinová víla
2 minuty čtení

Nikdo tu dívku neznal. Objevovala se v zahrádkářské kolonii vždy kolem poledne. Kudy šla, tam se tráva zelenala a květy rozkvétaly.

Věřili jsme tomu, co nám babička vyprávěla. Sama jsem tu dívku viděla na vlastní oči, byla krásná, vznášela se nad zemí jako víla a vždycky měla náruč plnou květin.

Když rozkvetly v babiččině zahrádce nové květy, říkala, že za to vděčí květinové víle, a také jí nikdy nezapomněla nechat něco na zub u potoka.

Všechny ženy z okolních zahrádek jí přitakávaly a tvrdily, že vílu viděly také. Hrozně jsem se vždycky těšila, až mě babička na zahrádku vezme, vyhlížela jsem tam vílu a někdy i zpívala, abych ji přilákala.

Většinou se zjevila na cestě u potůčku, procházela se jednotlivými zahrádkami a hladila rostliny. Byla to už od pohledu kouzelná bytost.

Konec pohádky

Jak čas šel, a já vyrostla v dospělou ženu, došla jsem k názoru, že to byla nějaká místní dívka, možná podivínka, která žila sama a obyčejní lidé na ni nahlíželi jako na nějakou nadpřirozenou bytost.

Zahrádku v kolonii zdědila moje sestra, která se nastěhovala do babiččina domku a mě vyplatila. Já bydlela s manželem a dětmi ve městě. Do rodné vísky jsem jezdila jen málo. Jednou o letních prázdninách, jsem přijela i s dětmi, dceři bylo osm a synovi pět. Sestra měla také dvě děti podobného věku.

Rozhodli jsme se, že budeme na zahrádce grilovat místo oběda. Zatímco jsme se sestrou připravovaly gril a jídlo, děti pobíhaly kolem zahrádkářské kolonie. Stejně jako my, když jsme byly malé. Odbilo poledne a my jsme děti svolaly.

Zjevila se dětem

Vrhly se na oběd jako hladoví vlčáci. Když zahnaly hlad, povídá dcera, zda si mohou vzít trochu chleba pro květinovou vílu. Podívaly jsme se na sebe se sestrou a obě zároveň ze sebe vypravily jediné slovo: „Pro koho?“

Všechny čtyři děti nám začaly překotně vyprávět o kouzelné paní, kterou potkaly na cestě u potůčku. Byla to ona – víla z našeho dětství. Běžely jsme s dětmi k potoku a nechaly tam pro ni na kameni chléb a kousek sýra. To měla, jak říkala naše babička, nejraději!

Soňa (68), Děčín

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.