Pokud už nemají rozum zralí lidé s životními zkušenostmi, musí ho mít alespoň jejich děti. Naši potomci nás o tom přesvědčili v praxi!

Důvodem mého rozvodu s manželem, ke kterému došlo po dvaceti letech od svatby, nebyla ani nevěra, ani to, že by Michal pil nebo byl agresivní. Ani s penězi jsme problém neměli. Přestali jsme si ale rozumět.

Tak se rozvedeme!

Najednou jsme si oba připadali jako nějací cizinci. Těžko se to vysvětluje a ani v našem okolí to vlastně nikdo nechápal. Nejméně ze všeho pak naše děti: syn Pavel a mladší dcera Jana. Slůvko „rozvod“ mezi námi poprvé padlo po jedné větší nesmyslné hádce.

Řekla jsem ho já a v tu chvíli jsem si ani neuvědomila, co všechno to obnáší. Michal se toho hned chytil a řekl, že s tím klidně bude souhlasit.

Děti už jsou prý dost velké, aby to pochopily (dceři bylo šestnáct a synovi osmnáct), a jestli máme mít šanci začít s někým znovu, je ten nejvyšší čas. Stejně prý mu už naše manželství nic nedává. Byla to slova, která bolela. Já jsem na ně odpověděla stejně necitelně.

Dcera s námi přestala mluvit

Z řečí o rozvodu se za chvíli staly konkrétní plány a jednoho dne jsme náš úmysl oznámili dětem. Ujistili jsme je, že z naší strany se vůči nim nic nemění, jen prostě už nemůžeme být spolu. Bydlet budou se mnou. S Michalem se budou dál pravidelně vídat.

Nejhůř to nesla Jana. Snažila se nás přemlouvat, ať si to rozmyslíme, ale když viděla, že jsme pevně rozhodnutí, dál se nesnažila. Jen s námi přestala mluvit.

Uvědomila jsem si, že všechno končí

Teprve když jsem viděla, jak si Michal balí věci, došlo mi, že všechno opravdu končí. Promítala jsem si v duchu všechny ty roky, které jsme spolu strávili, a bylo mi to líto. Vzít to zpátky jsem ale nechtěla. Michal byl také rozhodnutý.

Rozvod proběhl v klidu, nijak jsme se nepomlouvali a nedělali si problémy. Jediné, co se potom změnilo, bylo, že s námi Michal nebydlel. Dál se zajímal o děti, dál je finančně podporoval a často se s nimi vídal, i když Jana byla vůči nám oběma stále uzavřená.

Na lítost bylo příliš pozdě

Takhle to šlo půl roku. Občas jsem si říkala, že náš rozvod byl zbytečný a že jsme vlastně naše manželství ukončili kvůli malichernostem. Nahlas bych to ale nikdy neřekla, ani před dětmi, natož pak před Michalem.

Vyslovil to ale kupodivu můj bývalý manžel, jak mi jednoho dne oznámil syn. Já jsem to ale nijak nekomentovala. Podle toho, co říkaly děti, Michal litoval našeho rozvodu stále více.

Odmítala jsem udělat první krok

Nejprve jsem si říkala „dobře mu tak“, bylo to všechno přece z jeho iniciativy. Potom jsem si ale čím dál víc uvědomovala, že bych ráda všechno vrátila do starých kolejí. Nechtěla jsem ale v žádném případě udělat ten první krok.

Musela jsem proto pečlivě ukrývat radost, když mi děti tlumočily Michalův vzkaz, že se chce se mnou sejít v soukromí. Zval mě do kavárny, kam jsme chodili už od začátku našeho vztahu. Rozhodla jsem se, že pozvání přijmu, ale dětem jsem o tom nic neřekla.

Děti se spikly

Až při rozhovoru v kavárně vyšlo najevo, že Michalovi to děti podaly tak, že ho zvu já. A stejně tak mu celou dobu tvrdily, jak vyprávím, že se mi po něm stýská. Stali jsme se zkrátka oba obětí „intrik“, ale museli jsme se tomu smát.

A když nás děti chtěly mít znovu pohromadě, nebránili jsme se. Teď společně bydlíme už zase tři roky a klape nám to skvěle. A kdo ví, možná brzy dojde i na druhou svatbu!

Jitka M. (55), Ústí nad Labem