Po nefunkčním manželství jsme se s mým mužem rozvedli. Spadl mi kámen ze srdce a věřila jsem, že láska na mě ještě někde čeká. A tak jsem zkusila štěstí na seznamce…
Dívala jsem se na text v úředním dopise a slzy se mi draly do očí. Byla jsem rozvedená! Naše manželství nefungovalo, a navíc si můj muž našel ještě milenku.
Už jsem s ním nemohla žít dál, rozvodem jsem se osvobodila, ale trápila jsem se, že stále nemohu najít toho pravého. V tu chvíli u mě zazvonila sousedka. „Ty si musíš někoho co nejdřív najít.
Já svého manžela poznala přes inzerát a báječně nám to klape,“ říkala mi a neváhala zapnout počítač a na internetu mi vyhledat několik seznamek. Pustila se do toho s vervou o chvíli později mi na obrazovce ukazovala jednoho potenciálního kavalíra za druhým.
Rozhodla jsem se odepsat pouze dvěma mužům, toužili také po spřízněné duši jako já.
Nová šance
Nechtěla jsem se hned svěřovat s nějakým soukromím, tak jsem jen stručně napsala, kolik mi je let, že jsem rozvedená. Během týdne mi přišla odpověď, kterou jsem okamžitě zavrhla.
Ten „osamělý muž“ mi napsal, že není pro něj problém se ke mně rovnou přistěhovat. Zřejmě ho exmanželka vypakovala, a tak hledal ženu, která by ho hned vzala k sobě. S tím druhým jsme si vyměnili pár emailů a domluvili jsme se, že se sejdeme.
Zdál se mi seriózní. Navrhla jsem schůzku v sousedním městě v malé útulné restauraci. Na místě jsem byla již o čtvrt hodiny dříve a pořád jsem se rozhlížela, zda uvidím muže podobnému fotce na seznamce. Najednou jsem za sebou uslyšela pozdrav.
Otočila jsem se, byl to on, v ruce držel jednu rudou růži. Tak, to je romantik, projelo mi hlavou. „Pojedeme ke mně domů, v lednici už chladím víno. Ráno tě hodím do práce,“ řekl a otevřel mi „galantně“ dveře u spolujezdce. Byla jsem v šoku.
Slušný člověk
„Co si vůbec myslíš?! Že s tebou hned na první schůzce pojedu domů. To jsi na špatné adrese!“ odpověděla jsem dost rázně, otočila se a šla na autobus. Ještě jsem za sebou uslyšela:
„Klidně si táhni, ty netykavko a žij si dál jako jeptiška!“ V e-mailu jsem se mu totiž svěřila, že jsme s exmanželem před rozvodem žili nějaký čas odděleně. Znechucená jsem jela ze schůzky s tím, že seznámení na inzerát, již nikdy. Byla jsem dál sama.
Když jsem jednoho dne šla domů z práce, našla jsem v parku telefon. Začala prohledávat seznam čísel, že najdu majitele a řeknu mu, kde si může mobil vyzvednout. Přišel si pro něho muž o něco málo starší než já.
Už na první pohled to byl slušný člověk, jako poděkování mi přinesl velkou kytici gerber. Začali jsme se scházet a nyní již spolu třetím rokem bydlíme. Nedávno si Aleš koupil chytrý telefon, ale ten starý mobil mám schovaný jako památku na naše seznámení.
Markéta (65), Děčín
