Domů     Když bylo nejhůř, prosila jsem o pomoc anděly
Když bylo nejhůř, prosila jsem o pomoc anděly
8 minut čtení

Po rozvodu se mi ulevilo, ale ne moc. Nenávist, kterou jsem k bývalému manželovi cítila, tížila, bolela a táhla mě k zemi.

Náš vztah byl v troskách. Už jsme na sebe nedokázali ani promluvit. Martin se zavřel do pracovny, kde se zamykal, abych tam nemohla ani vstoupit, já jsem si udělala hlavní stan v ložnici, kam zas nechodil on.

Obývací pokoj byl společný, ale dávno jsme tu nesedávali spolu, dávali jsme si pozor, abychom se zde nepotkali. Stejně jako v kuchyni. Když si jeden připravoval něco k snědku, druhý se stáhl a trpělivě čekal, až bude místnost volná. „To je teda psycho,“ poznamenala k tomu moje starší sestra.

„Musíte bydlet každý zvlášť, nebo se z toho zblázníte.“ To ale nebylo tak jednoduché. Trvalo jedenáct měsíců, než si Martin našel vyhovující byt, do kterého se pak rychle přestěhoval.

A bylo to dlouhatánských jedenáct měsíců, bála jsem se, aby mi z toho, jak se říká, nehráblo. Žít s úhlavním nepřítelem bylo nesmírně vyčerpávající.

Když člověk přijde večer unavený domů, touží po porozumění, přeje si, aby ten druhý vyslechl, co se po celý den zase přihodilo za nepříjemnosti, aby pochopil, pohladil, pofoukal bolístky. Jako když jsme byli malí a maminka řekla:

„Neplač, zlatíčko, za chvilku to přebolí.“ Jenže život není mateřská školka, ale zápasiště. Boxerský ring.

Nesnesitelná

Po rozvodu se mi konečně trochu ulevilo. Jen trochu. Zdrcující nenávist, kterou jsem k bývalému manželovi cítila, tížila, bolela a táhla mě k zemi. Hlavou mi běžely otázky bez odpovědí. Jak mi to mohl udělat? A jak to mohl udělat své dceři, kterou měl, jak tvrdil, tolik rád?

Kateřině bylo skoro dvanáct, byla to malá holka, a báječná, tohle si opravdu nezasloužila. „Nikdy se té strašlivé nenávisti nezbavím,“ řekla jsem starší sestře.

„A tak se asi budu celý zbytek života užírat a cítit mizerně.“ Lída mínila, že to všechno spraví jedině čas, který otupí hroty každému nepřátelství.

„Nevím,“ krčila jsem rameny. „Tohle je asi až za hrob.“ Kdyby měl jen ty milenky… Ale zároveň žil v paralelní rodině u jedné paní s dítětem, kam chodil po práci a kde často i přespával. To byly ty věčné služební cesty.

Když jsme to pak spolu rekapitulovali, ke svému úžasu jsem se dověděla, že je to všechno moje vina.

„No protože se s tebou nedá žít!“ hulákal. „Měl jsem poslechnout svou matku, ta to taky říkala. Měla pravdu. Jsi nesnesitelná! No prostě učitelka. Pořád poučuješ. Připadal jsem si před tebou jako žáček poškoláček.“

I v příštím životě

Tak to jsem zírala. Vzorně se starám o domácnost a o dceru, chodím do náročného zaměstnání, a on mi to ještě vyčte a označí za příčinu svého skandálního chování. Znali jsme se od základky, už tehdy jsme bývali kamarádi.

Na školním výletě za krásami hlavního města vyryl, když jsme dostali rozchod, naše iniciály do dřevěné lavičky v parku. Napsal k nim: navždy. Kvůli tomu se nestačil ani nasvačit. V duchu jsem si řekla, že tohle bude asi opravdu láska. O ruku mě požádal na maturitním plese.

Vznášeli jsme se na obláčku a později jsme z nebes tvrdě dopadli dolů na zem a šeredně se potloukli. „Tebe budu nenávidět ještě i v příštím životě,“ ucedila jsem k jeho zarámované fotografii, kterou jsem vzápětí rozdupala.

Kdykoli si přišel pro Kateřinu, čekal pod okny. Tušil, že kdyby se odvážil nahoru, roztrhám ho na kusy. Pro ni to nebyl zrovna dobrý příklad mezilidských vztahů.

Několikrát suše poznamenala, že rodiče její kamarádky jsou také rozvedení, ale normálně se spolu baví. Mávla jsem rukou.

„Tvůj otec mi moc ublížil,“ vysvětlila jsem jí chladně. „Neumím si představit, že bych s ním promluvila jediné slůvko.“ Dívala se na mě jako na exota. „Táta je přece docela fajn,“ namítla. Jen jsem si zoufale povzdychla. Je to ještě dítě, nic nechápe.

Úplně směšné

Stalo se to na rutinní lékařské prohlídce. Dětská lékařka si mě zavolala, Kateřinu požádala, aby šla do čekárny. „Pošlu Katku na testy,“ oznámila mi. Tvářila se vážně. Polilo mě horko, vykoktala jsem: „Děje se něco, paní doktorko?“ Nasadila profesionální výraz i úsměv a povídá:

„Jen žádný strach, bude to v pořádku. Zajděte s Katkou na vyšetření, a až budou výsledky, zavoláme si, ano?“ Omluvila jsem se v práci, musela jsem si přehodit vyučovací hodiny s kolegyní, a šly jsme s Katkou do nemocnice.

Cestou zpátky jsme se stavily v cukrárně, mlsaly zákusky a zmrzlinu, smály se a mluvily o kosmetice, zejména o řasenkách a lacích na nehty. To byla naše poslední hezká chvilka. Když jsem se pak dověděla diagnózu, na chvilku se mi zastavilo srdce. Klesla jsem na židli.

Teď už nebylo v troskách jen moje nešťastné manželství, ale úplně všechno. Celý můj život. Obrátil se naruby. Byla jsem najednou někdo jiný a veškeré moje předchozí starosti, smutky a trápení byly úplně, ale úplně směšné. Hlavou mi běželo, kvůli čemu jsem byla v poslední době mrzutá:

Že budu muset v práci obtěžovat kolegyni, aby si se mnou vyměnila hodiny. Že ráno pršelo a zmokne mi účes od kadeřníka. A kam dám deštník? Kabelka je příliš malá. Pršiplášť je v čistírně, a tak nemám co na sebe. Byla jsem hrozně hloupá.

Smlouva s osudem

Peklo mi otevřelo své brány a kráčet jinudy bylo vyloučeno. Vstoupila jsem a slyšela, jak se dveře zaklaply. Katka věděla, co se děje. Byla to chytrá holka. Nebylo pro ni tajemstvím, že z oddělení, na kterém ležela, se ne každý vrátí zpátky domů. Věk tu nehrál roli.

Dvanácté narozeniny oslavila v nemocnici. Koupila jsem jí krásné šaty, hned si je zkusila, vypadala jako princezna, natřásala se v koupelně před zrcadlem a plánovala, kam si je oblékne. „Až se bude rozdávat vysvědčení?“ navrhla jsem a ucítila slzy v očích.

Do letních prázdnin zbývala ještě řada měsíců a nikdo nemohl zaručit, zda se jich Kateřina dožije. Doléhal sem hovor sestřiček, pospíchaly po nemocniční chodbě a jedna říkala druhé:

„Já snad na to rande ani nepůjdu, vypadám nemožně.“ Kde jsou ty časy, kdy jsem mívala takové starosti, blesklo mi hlavou.

Vypotácela jsem se na nemocniční chodbu. „Takový mizerný počasí,“ stěžoval si kdosi u okna. „Čtvrtý den prší, to se fakticky nedá vydržet.“ Když už jsem byla v pekle, uzavřela jsem smlouvu s ďáblem.

Jestli se Kateřina uzdraví, vrátím se k jejímu otci a budu s ním žít až do konce svého života.

To jsem sdělila doma svému odrazu v zrcadle a ten na mě vytřeštil oči. „Přísahám,“ dodala jsem ještě a cítila v zádech mráz. „Rozmyslela sis to dobře?“ vyzvídala beze slov moje matka, spící na nevelkém venkovském hřbitůvku.

„Udělám cokoli, mami,“ ujistila jsem ji. „Popros anděly, jestli nějaké znáš, ať nad ní bdí.“

Nejspíš nějaké anděly znala a ti zřejmě způsobili, že se Kateřina v těch nových krásných šatech radovala z vysvědčení i z nadcházejících prázdnin. Před školou jsem potkala Martina.

Tiše jsme se pozdravili a svorně hleděli za Katkou, která uháněla se spolužačkami na školní hřiště.

Byl to zázrak

Sedli jsme si na lavičku, ne na tu, kam vyryl naše iniciály, ta se už určitě rozpadla. Nadechla jsem se a spustila: „Stal se zázrak, a já přísahala, že když se stane, tak se k tobě vrátím a budeme zase rodina. Máma a táta.

Aby se Katce líp žilo.“ V jeho očích, v nichž se leskly slzy, jsem si přečetla úžas.

Odpověď mi vyrazila dech: „Vlastně jsem taky v duchu přísahal. Slíbil jsem si, že když to dobře dopadne, stanu se lepším člověkem. A že začnu tím, že se ti omluvím.“ Padli jsme si do náruče.

Nikdo z nás už nic neřekl, ale přesto jsem věděla, že odteď už budeme na všechno zlé a snad i na to dobré zase dva. Že najednou nejsme úhlavní nepřátelé, ale zase už máma a táta, kteří nemyslí na hlouposti, ale na to nejdůležitější: Aby byla jejich malá dcerka spokojená.

Alena (60), Zlínsko

Související články
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
3 minuty čtení
Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu
4 minuty čtení
Můj syn se ženil poměrně pozdě. Byla jsem tedy šťastná, když mi konečně oznámil, že je zamilovaný, a budoucí snacha se mi moc líbila. Můj syn Luděk byl úplně normální chlap, co se týče vzhledu, ale byl velmi úspěšný ve své profesi a tomu měl i odpovídající plat. Svoji ženu Evu poznal, až když mu bylo čtyřicet let. Byla o dvanáct let mladší a byla to skutečná krasavice. Byla ten typ ženy, za
5 minut čtení
Ten dětský smích. Kdysi se rozléhal celým bytem, a když kluci vyrostli, těšila jsem se, že tu hudbu uslyším, až oni budou mít děti. Bohužel je tu ticho. Kolikrát jsem si představovala, že za rohem vykoukne malá holčička nebo klouček, rozběhnou se ke mně a obejmou mě. Ale není tu nikdo, děti ani dospělí. Osmdesát let života je za mnou, a přesto, když přemýšlím o své rodině, si připadám, jako byc
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Země divů i relaxu – Albánie
nejsemsama.cz
Země divů i relaxu – Albánie
Průzračné moře, komfortní ubytování i služby, atmosféra historických uliček, ale i nádherná divoká příroda. A co je moc příjemné – všechno tu pořídíte mnohem levněji než v Česku. Albánie vás nadchne! Albánie už dávno není místem politických nepokojů. Proměnila se v bezpečnou oázu klidu, která nabízí vyžití jak pro vyznavače lenošení na pláži, tak pro milovníky divoké přírody a výšlapů s batohem na zádech.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém
tisicereceptu.cz
Chřestový krém
Chřest se do polévek či krémů hodí skvěle. Zkuste tento recept. Suroviny na 4 porce 400 g odřezků z chřestu (stonky, slupky) 8 stonků celého chřestu 80 g másla 2 lžíce mouky 1 l zeleninového
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
epochaplus.cz
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
Slavný filozof Platón věří, že každé dítě má právo na vzdělání. Do tří let má být s rodiči. Pak nastupuje do školy. Do dvaceti let se učí i sportuje. Následuje deset let filozofie. A nakonec, pokud má talent, může pomáhat řídit město. To ovšem platí pro muže. Platón (427–347 př. n. l.) chce, aby každý
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
21stoleti.cz
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
Všichni obratlovci disponují pánví, ale jen jediný druh ji využívá pro vzpřímenou chůzi po dvou končetinách, a tím je člověk. Příběh odlišného vývoje lidské pánve a bipedalismu se začíná psát před 5 m
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
historyplus.cz
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
Patří mezi sedm novodobých divů Ukrajiny. Řeč je o obřím černovickém areálu, za jehož vznikem stál slavný český architekt Josef Hlávka. Ten si na něm dal mimořádně záležet. Jeho stavební plány by při rozložení pokryly plochu fotbalového hřiště. S nesmírným zápalem rozkládá architekt Josef Hlávka (1831–1908) na stůl plány na stavbu velkolepé budovy. V kalendáři je březen
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
enigmaplus.cz
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
Jaká významná výročí ve světě záhad a událostí, které se dodnes nepodařilo objasnit, si připomínáme v září? EnigmaPlus.cz vám je představí! [gallery ids="158070,158071,158072"] 5. září 2013: UFO
Do manželství jsem se hrnout neměla
skutecnepribehy.cz
Do manželství jsem se hrnout neměla
Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům. S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě. Pořád jsem
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
iluxus.cz
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
Značka Tiffany & Co. dnes odhaluje novou kampaň, jež oslavuje exkluzivní a luxusní kolekci šperků inspirovanou Bird on the Rock, která bude uvedena na trh 2. září. Současnou podobu ikonického moti
Bršlice není jen plevel
epochalnisvet.cz
Bršlice není jen plevel
Máte-li alespoň malou zahrádku, pak víte, o jaké rostlině je řeč. Ano, je to ten téměř nevymýtitelný plevel s dlouhými oddenky, časem vykvétající do vysokých bílých květenství, s nímž už léta marně bojujete.   Ale co se na bršlici kozí nohu podívat trochu jiným pohledem? Uvidíte, že hned změníte názor. Je totiž nejen jedlá a
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
nasehvezdy.cz
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
V kuloárech se šušká, že herečka známá ze seriálu Ulice Veronika Čermák Macková (31) má novou lásku. Údajně jde o jejího letitého kamaráda, který ji vždycky platonicky miloval. Zřejmě tak nyní využi