Chtěla jsem stále po svém muži nové projevy lásky, nedokázala jsem bez ní žít. Musela jsem dostat pořádnou lekci, abych se vzpamatovala.
S manželem jsme se poznali už na střední škole a prožili spolu mnoho krásných chvil. Máme syna a dceru. Prostě šťastné manželství! Přes dvacet let jsme žili spokojeně a dá se říct, že jsme ani nezažili žádnou vážnou krizi.
Jenže posledních patnáct let náš vztah uvadal. Manžel mi říkal, že vášnivou láskou nemůže člověk žít napořád. Já si to ale nemyslela. Vždyť ještě tak staří nejsme. Z Tondy se stal pecivál, který přišel z práce domů, sedl na gauč a tam usnul.
Já ale stále lásku potřebovala. Před pěti lety jsem se zapletla s kolegou, bylo to na vánočním večírku. Vášeň tam vzplála okamžitě, ale já z toho měla smutno na duši. Věděla jsem, že to není správné.
Mám se rozvést?
Svou situaci jsem probírala s kamarádkami a myslela si, že jsou nejlepší, ukázaly se však jako zrádkyně. Nezávisle na sobě to zkusily na mého muže, a když se jim románek nevydařil, obě mu prozradily, že jsem mu byla nevěrná.
Byla z toho pořádná manželská krize, kterou jsme ustáli jen díky mému muži. Dokonce jsme prožili dva romantické večery a dovolenou u moře. A tam se muž opět proměnil v lenochoda.
Několik měsíců jsem žila z té milostné renesance našeho manželství, ale pak jsem se cítila opět nešťastná.
A začala uvažovat nad rozvodem. Bez lásky jsem nedokázala žít! Našla jsem si tedy Vencu, souseda z vedlejšího domu, a nastěhovala se k němu. Po měsíci mě chytla záda. Takovou koliku a bolesti jsem do té doby nezažila.
Konečně šťastná!
Musel mě nosit. Druhý den se omlouval, že musí zůstat v práci déle, a tak to bylo celý týden. Zlé jazyky mi donesly, že sedí v nedaleké hospodě a stěžuje si, že neví, jak se mě zbavit. To se mě dotklo. Zavolala jsem si taxi a odjela domů.
Tonda mě na rukou nosil a záda masíroval, dokonce si vzal dovolenou. A já během té doby konečně pochopila, že láska se vyvíjí, a ta skutečná se pozná podle toho, že člověk dokáže nejen odpustit, ale i podat pomocnou ruku.
Lenka (63), Teplice
