Domů     Manžel se vrátil, naše láska je ale pryč
Manžel se vrátil, naše láska je ale pryč
5 minut čtení

Pukni, směšný panáku, říkala jsem si kdykoli jsem ho míjela. Nikdy by mě nenapadlo, že se stane mým mužem i mým největším trápením.

Byli jsme spolužáci z vysoké školy, ale během studií jsme si nikterak blízcí nebyli. Jeden druhému jsme se tajně posmívali. On byl typický synek z bohaté rodiny, samí doktoři a právníci, měl všechno, na co si pomyslel, a připadal mi nadutý.

Domnívala jsem se, že se na mě dívá skrz prsty, protože jsem jezdila tramvají, nikoli zahraničním vozem, a oblékala jsem se stylem „co dům dal“. Kdyby mi v té době někdo řekl, že se z nás stanou manželé, zaťukala bych si na čelo a řekla: „Straší ti ve věži?“

Všechno bylo jinak

Jednou jsem zachytila Liborův přezíravý pohled z terasy jakéhosi luxusního podniku. Běžela jsem kolem zrovna do metra, a říkám si v duchu: „Pukni, směšnej panáku!“ Jenomže všechno bylo jinak. Později jsme o tom okamžiku mluvili.

Zatímco já jsem se mu v tu chvíli v duchu vysmívala, on si, jak říkal, umínil, že se nejpozději do týdne osmělí a pozve mě na rande. Ale než skutečně sebral odvahu, trvalo mu to měsíc.

Netušil, jak to udělá, protože jsme se vlastně vůbec nebavili, sotva jsme se pozdravili.

V knihovně

Všechno se změnilo až v knihovně, kde jsem se zrovna nořila do mimořádně nudných skript.

Periferním viděním jsem zaznamenala, že se ke mně blíží vysoká postava, která však náhle zakopla o koberec a s ohromným rachotem se, jak dlouhá, tak široká, svalila k zemi.

Navzdory cedulím: Prosíme o naprosté ticho. Přítomné knihovnice vyčítavě vzhlédly. Postava, byl to Libor, se s mnoha omluvnými posunky zase vztyčila a zamířila rovnou ke mně. „Jsem trapnej, že jo?“ řekl mi rozpačitě. Pokrčila jsem rameny: „Upadnout může každý.“

Usmál se. „A budu trapnej ještě víc. Rád bych tě pozval na rande. Co tomu říkáš? Nejspíš s takovým troubou nikam nepůjdeš,“ dodal rezignovaně. Nic na světě by mě v tu chvíli bývalo nepřekvapilo víc. Nadutec mezinárodního formátu mě zve na schůzku.

A ještě před tím, zřejmě z nervozity, zakopne o koberec. Bylo to celé jako scénka z nějaké romantické komedie. A podobně to i pokračovalo. Do roka jsme se vzali. Láska jako trám. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že to tak bude napořád.

Nic zkrátka netrvá věčně

Vyrývali jsme do pařezů srdíčka se svým monogramem. Vodili se za ruku po parcích, městech, březích řek, a ujišťovali se, že dvojice, která by se k sobě hodila víc, se ještě nenarodila.

Pohádková svatba patřila k nezapomenutelným zážitkům, stejně jako stěhování do rodinné prvorepublikové vily, kterou jsme dostali jako svatební dar od jeho rodičů. Na svět přišla Barbora, potom Matyáš. Byli jsme rodina z čítanky.

Škoda že nic netrvá věčně. Prožila jsem s Liborem deset krásných let. Moje pragmatická, dvakrát rozvedená, sestra pronesla něco v tom smyslu, že deset krásných let je až až, co by za to jiní dali. Asi jsem neskromná, chtěla jsem víc, avšak dopadla jsem jako sedláci u Chlumce.

Zpočátku jsem vůbec nechápala, co se děje. Předtím jsme všechno dělali společně, jedno tělo, jedna duše, po večerech koukali do krbu, povídali si a hodně se při tom nasmáli.

Najednou jsem do plamenů mlsně olizujících polena zírala sama a vyděšeně si šeptala: „Co se stalo? Oč jde? Udělala jsem něco špatně?“ Zčistajasna měl můj manžel tolik práce, že kolikrát ani nestačil přijít domů.

Falešné naděje?

Uzávěrky, kontroly, hromadící se problémy – vysvětloval. Problémy se však ve skutečnosti hromadily u nás doma. „To je jasný, je v tom ženská,“ jasnozřivě konstatovala má sestra.

„Nedělej si falešné naděje a ber život takový, jaký je.“ Kéž by to bylo tak jednoduché!

Falešné naděje jsem si dělala do chvíle, než přišel, bledý jako stěna, domů už před půlnocí (což bylo mnohem dřív než jindy), nalil si panáka, potom druhého a vypravil ze sebe, že si musíme promluvit. No a bylo to venku. Té jeho nádheře nebylo ještě ani dvacet!

Ale to by nebylo to nejhorší. Horší byl fakt, že se k ní následující den ráno odstěhoval. Táta dvou malých dětí. Úplně se zbláznil. Statečně jsem se podívala pravdě do očí. Sdělila celé naší rodině, že se mi rozpadlo manželství.

Nedokázal to

Také dětem, když se vrátily ze školy, jsem pověděla, že táta už u nás nebude bydlet. Plakaly. Kousala jsem se do rtů a zatínala pěsti. V práci jsem požádala o týden volna. Rodiče mi přinesli tři čokolády, sestra lahev vína.

Všichni mě litovali a utěšovali. Sousedka mi věnovala dvě zralé dýně ze zahrádky. Uplynulo čtyřicet osm hodin a Libor byl zpátky i s kufrem, v obličeji křídově bílý. Vysoukal ze sebe: „Nedokázal jsem to. Opustit rodinu s dětmi bylo tak zbabělé, že jsem se rozhodl se vrátit.“

Polkla jsem. Noc jsem proseděla na terase, kouřila a pila víno. Vrátil se, ale náš vztah byl i tak rozbitý na střepy. Nikdy jsem mu nedokázala odpustit. Ani po letech. Sice spolu stále žijeme, z naší lásky už ale nezbylo nic. Jen vzpomínky s hořkou příchutí.

Kamila (55), střední Čechy

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika