Když jsem ulehla, pokoj pohltilo podivné světlo. Nedokázala jsem se pohnout,

jen jsem vnímala přítomnost někoho cizího.

Nejsem žádným vyznavačem paranormálních jevů či věcí nadpřirozených, ale pro svůj zážitek racionální vysvětlení nemám. Byl to obyčejný den v obyčejném pracovním týdnu. Přišla jsem z práce a cítila únavu.

Nenapadlo mě nic lepšího než si jednoduše na chvíli lehnout. Sotva jsem se natáhla na postel, cítila jsem snad každý sval. Vnímala jsem, jak pomalu usínám, ale částečně ještě slyším zvuky v pokoji.

Víčka mi těžkla

Střešním oknem trochu profukovalo a šňůrka od žaluzií cvakala o okenní rám. Společně s tikajícími hodinami to znělo jako příjemný koncert. Byla jsem do něj zaposlouchaná a cítila se velmi klidně. Tělo už jsem měla zcela uvolněné a cítila jsem jen těžká víčka.

Ke všem těm zvukům se přidalo praskání staré podlahy. Myslela jsem si, že to měl na svědomí větřík.

Vnímala jsem neznámou energii

Několik minut jsem jen ležela a usínala. A pak, zničehonic, byl můj pokoj ozářen žlutým světlem. Jako kdyby se v něm odehrával barvitý ohňostroj. Oči jsem měla zavřené a těžká víčka jsem nedokázala otevřít. Projel mnou divný pocit. V pokoji jsem vnímala neznámou energii.

Jen ztěžka jsem si sedla na postel. Jakýkoliv jiný pohyb byl nemožný. A pak se to stalo! Něco, o čem jsem vždy jen četla. V pokoji, kde jsem byla sama, jsem ucítila dotyk ruky na svém rameni. Podle všeho to byla velká ruka. Šlo z ní krásné teplo a láska.

Chtěla jsem zvednout ruku a sáhnout si na rameno, ale končetina mi nehnutě ležela na posteli. Jako kdyby nebyla součástí mého těla. Ta touha otevřít oči a vidět, kdo je v mém pokoji, byla obrovská. Vnímala jsem, jak někdo pochoduje kolem. Byly to lehké kroky, jako kdyby někdo chodil po špičkách.

Zahřmělo a záře zmizela

Snažila jsem samu sebe přemluvit k tomu, abych otevřela oči. Podařilo se mi to jen s pravým okem. Koukala jsem po pokoji a čekala, koho uvidím. Spatřila jsem ozářenou siluetu. Nebylo poznat, zda je to muž, nebo žena.

Zcela určitě ale vím, že mi ta osoba nechtěla ublížit. Podle dotyků to možná byl někdo, koho jsem znala.

Během chvíle zahřmělo a spustil se déšť. Záře v mém pokoji vyhasínala, až zmizela úplně. Postupně jsem mohla hýbat končetinami a otevřít obě oči. Na zemi jsem spatřila jemný a třpytivý písek. Když jsem ho vzala do dlaně, rozvířil se ve vzduchu.

Doufám v další setkání

Jsem dychtivá zjistit, kdo byl v mém pokoji. Mám hned několik teorií. Možná se na mě přišel podívat můj anděl strážný. Další možností je moje zesnulá sestřička, která zemřela ve třinácti letech při autonehodě. Dalšímu setkání jsem plně otevřená. Budu doufat, že dostanu možnost zjistit, kdo se se mnou snaží spojit.

Ivana T. (48), Klatovy