Žádní zákazníci nechodili a já jsem za pultem nejspíš usnul. Zdál se mi zvláštní sen. Po procitnutí jsem ale zjistil, že v obchodě chybí nová kosa.
Stál jsem za prodejním pultem obchodu se zahradnickými potřebami a nudil se. Ale měl jsem dost času na to připravovat se na státnice ze zeměpisu. Za celé dopoledne mi přišlo pět zákazníků. Většinou se jen podívali a pak odkráčeli.
V tom se rozcinkal zvonek nade dveřmi, který mě vyrušil ze zeměpisných šířek a délek. Zvedl jsem zrak od skript a zjistil, že do obchodu vešli dva zákazníci. Hurá, možná budu něco prodávat! A krátce po nich vešel třetí.
Temný a mrazivý
Dveře se otevřely zprudka, jako by jimi zacloumala vichřice. Závan studeného vzduchu jsem pocítil až na zátylku. Zvonek se nade dveřmi rozezvonil, jako by šturmoval na poplach. Kdyby byl svátek mrtvých, svojí garderobou by nový zákazník dokonale zapadl.
Měl na sobě dlouhý, černý plášť s velkou, hlubokou kapucí. Nebylo mu vůbec vidět do tváře. Jakmile vešel do obchodu, oba přítomní zákazníci se rychle rozloučili a vyrazili ven. Podivný muž obrátil cedulku na dveřích do polohy zavřeno. Rozbušilo se mi srdce a ovanul mě mrazivý pocit.
Vybíral si zboží
Chtěl jsem otevřít ústa a křiknout na zákazníka, který svévolně zavřel obchod. Ale nedostal jsem ze sebe ani hlásku. Zjistil jsem, že se nemohu hýbat.
Zíral jsem na postavu v černém, jak prošla kolem prvního regálu a zahnula k místu, kde byly umístěny kosy bez násady.
V jeho rukou se objevila násada na kosu. Ale bez ostré čepele. Tu si zákazník začal vybírat. Trvalo věčnost, než zkusil tu správnou, která dokonale sedla. Stál jsem a cítil, jak mě chlad dusí.
Byl jsem vystrašen, co se se mnou děje, a naštván, že jsem nedokázal ovládnout své tělo.
Dříve než čepel dosedla správně na hůl, vznesla se do vzduchu a začala se otáčet rychle kolem své osy. Slyšel jsem, jak porcuje vzduch nad regály prodejny. Pak se snesla do rukou zákazníka a dosedla na hůl.
Zákazník odcházel drze bez placení! Ve dveřích se náhle otočil: „Střídání stráží, můj nástupce bude potřebovat novou kosu. Já už toho mnoho neudělám!“ zasyčel hlasem, který jsem neuměl přirovnat k žádnému jinému.
„Poslední, koho teď udělám, je nějaký František Ferdinand v Sarajevu. Po mně přijde nový, mladý. Určitě odvede skvělou práci!“ Ačkoli jsem stál jako uhranutý, pokýval jsem hlavou na znamení, že rozumím.
Byl to sen?
Jako student jsem věděl, že v Sarajevu se rozhodlo o vypuknutí první světové války. Smrt na bojištích řádila jako zběsilá. Deset milionů vojáků padlo. V tu chvíli jsem procitl ze snu.
Přenesl jsem se v něm nějakým zvláštním způsobem na začátek dvacátého století. Asi se mě všechno v hlavě popletlo od zírání do skript. Když jsem ale došel k pověšeným kosám, zjistil jsem, že jedna z nich chybí…
Petr (55), Pardubice
