Domů     Dcera mě pomlouvala
Dcera mě pomlouvala
4 minuty čtení

Udělala bych pro ni cokoliv. Finančně jsem ji podporovala, hlídala jí dvojčata, a dokonce na ni přepsala i svůj domek a chalupu. Nic jí nestačilo.

Pomlouvala mě, kudy chodila! Dozvěděla jsem se to úplnou náhodou. Od maminky jedné z kamarádek svojí dcery. Koukala na mě tak nějak divně a potom si dodala odvahy. Prý málo hlídám!

„Že se nestydíš! Tvoje dcera je tak udřená. Ospalá. Vyčerpaná! A ty si chodíš po kinech. Že ti není hanba!“ osočila mě rozhořčeně a já na ni zůstala koukat málem s otevřenou pusou. Dělá si ze mě legraci? Než jsem stačila odpovědět, byla ta tam. Chtěla si na mně jen zchladit žáhu a nestála o vysvětlení nebo můj názor.

Považovali mě za sobce

Dcera tehdy porodila dvojčata a manžela měla stále v práci, aby je uživil. Byla by na všechno sama, nemít mě. Hlídala jsem jí denně děti a po večerech vařila, aby měla pro sebe a manžela jídlo na druhý den.

Hned po jejím návratu z porodnice jsem si vybrala celou dovolenou a potom šla do předčasného důchodu. Jen aby se mohla dát dohromady! Jen abych jí mohla pomáhat! Chodila jsem s kočárkem dvakrát denně na dlouhé procházky, aby se mohla přes den trochu prospat.

Pomáhala jsem jí

Připravovala do ledničky mléko na noc do lahviček a později kašičky a vše, co holčičky potřebovaly. Byly nedonošené, muselo se s nimi denně cvičit a taky k lékaři musely častěji než jejich vrstevníci.

Každá měla při narození necelá dvě kila, ale křik byl slyšet až na konec ulice! Občas si dokonce i jinak tolerantní sousedi stěžovali…

Nakonec můj zeť pozval partu zedníků a odhlučnil celý byt. Stálo to majlant, ale bylo po stížnostech. Vlastně nebylo. V dceřiných očích jsem neudělala nic dobře. Nepomáhala jsem jí dostatečně a penězi jsem prý taky šetřila. Mrzelo mě to, a dokonce jsem se s ní kvůli tomu několikrát pohádala.

Jenže nebylo to nic platné. Začala trucovat, postavila si hlavu. Zeť stál při ní. Možná ji dokonce i naváděl! Nevím. Můj muž se k tomu nechtěl vůbec vyjadřovat. Byl údajně neutrální. Ve skutečnosti si nechtěl rozhněvat svého rozmazleného jedináčka.

V tom asi byla největší chyba. Od malička měla dcera všechno, na co ukázala.

Moc unavená a znechucená

Taky aby ne, byla vymodlené dítě, náš zázrak! To je pak těžké jí něco zakazovat nebo nedopřát. Jednou, když mi zase vyčetla moji návštěvu kina, mého jediného koníčku, mi bouchly saze, jak se říká. Pohádala jsem se s ní a druhý den stávkovala. Ať si užije vlastní medicíny!

Ráno jsem zůstala ležet v posteli. Nic jsem nechystala, nikam nepospíchala. Už jsem měla odcházet z domova, když dveře od ložnice rozrazil manžel. Vrátil se z nákupu a divil se, že ještě nejsem u dcery.

„Není mi dobře. Asi na mě něco leze!“ tvrdila jsem, ale v jeho očích jsem zahlédla podezíravý výraz. Nevěřil mi! „No dobře. Máš pravdu. Včera jsem se s naší Alenkou pohádala. A dneska stávkuji!“ přiznala jsem a vyprávěla mu, jak mě u kamarádek pomlouvá.

Ono totiž nezůstalo jen u jednoho nepříjemného rozhovoru s onou maminkou. Něco podobného mi řekla i dceřina bývalá spolužačka! Prý se naší Alenky lekla, jak špatně vypadá, a prý, zda bychom jí trochu s manželem nepomohli.

Manželovi stačil jediný den

Myslela jsem, že se rozbrečím nad takovou nespravedlností! Manžel ale jen pokrčil rameny. Zavřel dveře a už se neukázal. Až v poledne jsem zjistila, že není doma. Musela jsem usnout, jinak to nebylo možné!

Vrátil se až večer. Skoro nemohl stát na nohou, jak byl unavený! Zvědavě se rozhlížel po kuchyni, kde má večeři, ale žádnou nenašel. Sama se neuvařila! Pochopil.

Pozdní výchova přinesla ovoce

„Máš pravdu. Takhle to dál nejde. Budeme se střídat, ale jen na půl dne. Ostatní bude muset zvládnout ta naše holka už sama. Vždyť jí pomáháme už tři čtvrtě roku!“ Zaradovala jsem se a o chvíli později ještě víc. Zavolala mi naše Alenka a omluvila se.

Prý všeho lituje. Svých pomluv i nevděku.

Bylo mi jí líto, ale přemohla jsem se a vytrvala. Byla jsem doma ještě další den. Tentokrát jsme jeli s manželem na výlet. Připadali jsme si, jako bychom byli za školou. A taky jako dva největší sobci na světě. Ale bylo to nutné.

Dceru jsme nakonec dobře vychovali. Pozdě, ale přece!

Iva T. (62), Chomutov

Související články
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud