Mám o ni vážně velký strach. I když jde o mého synovce, nechci, aby dál svou matku tak sprostě využíval. Jen nevím, jak ho k tomu přimět.
Moje sestra Lída sedí ve svém oblíbeném křesílku a luští křížovky. Má na ně teď chvíli času. Pak bude muset jít uvařit Liborkovi večeři. Její nepovedený syn Libor se zatím rozvaluje na sedačce a kouká na televizi se sluchátky na uších.
Cpe se přitom brambůrky, které mu neomezeně padají na pohovku i koberec. Už vidím, jak pořádkumilovná Lída po Liborkovi ten binec okamžitě uklízí. Že by totiž on vzal lux do ruky, to nehrozí. Nepomůže mámě.
Rozmazlené, panovačné dítě
Lída je o pět let starší, ale první jsem se vdávala já. Ona se svatbou moc nespěchala a nakonec i jediného syna měla dost pozdě. Tomu, že už je starší rodič, jsem také přičítala fakt, že Libora tak strašně moc rozmazlovala.
Oplácaný, líný jedináček směl všechno a také měl všechno, co chtěl. A zřejmě došel k závěru, že to tak bude celý život. Že maminka vždycky všechno zařídí, se vším pomůže a všechno udělá. A moje hodná a dobromyslná sestra to všechno ráda zařídila. Liborka totiž bezmezně milovala.
Vztahy mu nikdy moc nešly
Jenže ženy nejsou tak hloupé, jak si představoval, a každá hned brzy poznala, co je zač. A rychle prchla. Nešťastný Liborek se pak vždy vracel domů. Maminka jediná ho politovala, dobře nakrmila a strčila nějakou tu korunu, jako bolestné.
Maminka, nejlepší kasička
Peněz totiž synovec moc neměl nikdy. Jednak si nic neodepřel a výplatu vždy rychle rozfofroval. A také v žádné práci dlouho nevydržel, protože tam na něj byli „zlí“ nebo to byla příliš velká dřina. A tak mnoho času vlastně žije jen na podpoře v nezaměstnanosti.
Byl jediná autorita
Dokud žil můj švagr, sestřin manžel, bylo to ještě celkem dobré. Ten Libora nikdy tak nerozmazloval jako Lída. I když je pravda, že se jí ve výchově nijak nestavil do cesty.
Přesto Liborovi často domlouval, ať změní svůj přístup k životu, jinak na tom bude pořád stejně špatně. I když ho Libor neposlechl, měl u něj jeho otec respekt, a snažil se mu proto raději vyhýbat.
To aby neusel nic vysvětlovat a donekonečna obhajovat svůj špatný přístup k životu.
Konečně volný prostor
Vše se změnilo, když jeho táta zemřel na infarkt. Bylo to před rokem. Libor vycítil svou velkou šanci a příležitost si už nenechal ujít. Nastěhoval se k Lídě. Přece mámu nenechá samotnou, když je teď tak smutná.
Moje naivní sestra to přijala s nadšením a ještě syna chválila, jaký je hodný a empatický. Jak má o ni starost a strach. To se nakonec ukázalo hned po nastěhování.
Byla služka a investor
Libor svými věcmi zavalil celý obývák i velkou ložnici. Matce vyčlenil bývalý malý dětský pokojík a samozřejmě kuchyň. On přece rád papá a máma moc dobře vaří. No a pak se svalil na tu sedačku u televize.
Odtamtud se už asi nikdy nezvedne. Práci si nehledá, máma skoro všechno financuje. Utrácí své životní úspory na to , aby živila povaleče, který si z ní udělal otroka. Mám o svou sestru vážně strach.
Helena S. (58), Liberec
