Domů     Den, kdy se duše zemřelých vracejí domů
Den, kdy se duše zemřelých vracejí domů
3 minuty čtení

Nastal čas vzpomínání na naše blízké, kteří odešli. Zapálím svíčku určitě i strejdovi Jendovi. Měla jsem ho vždycky moc ráda.

Na Dušičky se duše zemřelých vracejí domů. Nechte jim za oknem svítit svíčku, aby trefily. Co naopak není dobrý nápad: potulovat se o dušičkové půlnoci venku. Tehdy se v kostelech svítí, to si odbývají bohoslužbu nebožtíci.

Kdyby někdo roztržitý či pomýlený mezi ně omylem zabloudil, bez milosti ho na kusy roztrhají.

To mi běží hlavou, když kráčím k lesnímu hřbitůvku, kde odpočívají moji drazí zesnulí. Brzy se stmívá, panuje strašidelné šero, uzoučkou asfaltku lemují prastaré lampy, některé svítí, jiné, rozbité, jen ospale pomrkávají.

Brodím se spadaným listím, brána zavrzá, zní to jako nářek, na hrobech plápolají veselá světélka.

V lese za hřbitovní zdí krákají z větví vysokých stromů havrani, měsíc je modrý, ale to se mi možná zdá. Tma houstne, půlnoc není daleko. Lákalo by mě potají někudy nakouknout do kostela, kdyby tam náhodou opravdu seděli. Na zlomek vteřiny je zahlédnout.

Mám tebe

Třeba strejdu Jendu. To byl frajer. Byla jsem vyděšený jedináček, vymodlené dítě, které se rodičům narodilo poměrně pozdě, a tak by mě bývali nejraději zamykali doma, aby se mi nic nestalo.

Co by ze mě vyrostlo, nebýt strejdy Jendy? Hromádka neštěstí, uzlíček nervů, věčný pacient, odevzdaně přešlapující v čekárnách. Strejda vlastní děti neměl, vysvětlil mi proč, když mi bylo čtrnáct. „Přece se neuvážu k jediný ženský, Danuško,“ objasnil.

A já, uvyklá pohádkám a příběhům z čítanky, jsem na něj hleděla vytřeštěnýma očima.

„To bych byl vůl. Mám tebe – a žádnou jinou stálou známost nepotřebuju,“ řehtal se. Už tehdy mě vozil na motorce, i když riskoval pokutu. „Vítr ve vlasech!“ volal, ohlížel se na mě a smál se. Kdyby to zjistila máma, zabije nás oba.

Poloviční chlap

Později se o to málem skutečně pokusila, neboť zjistila, že mi potají zaplatil autoškolu, nejen papíry na auto, ale i na motorku. Jásala jsem! Naučil mě pískat na prsty, lézt po stromech, vyměnit píchlou pneumatiku. Bral mě do hospod na pivo, už když mi bylo šestnáct.

Žasnoucím kamarádům tvrdil, že jsem jeho milenka a že mu vůbec nevadí, že chodím teprve do druháku. „Danuška se nevdá,“ vyčetla mu máma, jeho sestra, v době, kdy mi táhlo na čtyřicátý rok. „Udělal jsi z ní polovičního chlapa a ona se nevdá.“

Zavrčel na ni: „Tak to se pleteš, Mařka. Abys věděla, Danuška se vdá a bude moc šťastná.“ Zanedlouho umřel. Teď zrovna mu čistím hrob od listí a šeptám s hlubokým obdivem: „Měl jsi pravdu, strejdo. Jak jsi to mohl tak uhodnout? Ty jsi byl prostě vždycky borec.“

Dana (58), Litoměřicko

Související články
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
2 minuty čtení
Celé roky jsme žili s tím, že se naše dcera narodila předčasně. Ale co když ne? Co když je jejím otcem někdo jiný? Je směšné, co dokáže život vymyslet. Byla to jen krátká záležitost. Flirt! Krátký románek s kolegou, který byl ženatý. Nečekala jsem od toho nic! Jen vášeň! Až se objevil můj budoucí muž. Během měsíce jsem ukončila vztah s kolegou a začala žít s mužem, do kterého jsem se zamilovala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.