Domů     Den, kdy se duše zemřelých vracejí domů
Den, kdy se duše zemřelých vracejí domů
3 minuty čtení

Nastal čas vzpomínání na naše blízké, kteří odešli. Zapálím svíčku určitě i strejdovi Jendovi. Měla jsem ho vždycky moc ráda.

Na Dušičky se duše zemřelých vracejí domů. Nechte jim za oknem svítit svíčku, aby trefily. Co naopak není dobrý nápad: potulovat se o dušičkové půlnoci venku. Tehdy se v kostelech svítí, to si odbývají bohoslužbu nebožtíci.

Kdyby někdo roztržitý či pomýlený mezi ně omylem zabloudil, bez milosti ho na kusy roztrhají.

To mi běží hlavou, když kráčím k lesnímu hřbitůvku, kde odpočívají moji drazí zesnulí. Brzy se stmívá, panuje strašidelné šero, uzoučkou asfaltku lemují prastaré lampy, některé svítí, jiné, rozbité, jen ospale pomrkávají.

Brodím se spadaným listím, brána zavrzá, zní to jako nářek, na hrobech plápolají veselá světélka.

V lese za hřbitovní zdí krákají z větví vysokých stromů havrani, měsíc je modrý, ale to se mi možná zdá. Tma houstne, půlnoc není daleko. Lákalo by mě potají někudy nakouknout do kostela, kdyby tam náhodou opravdu seděli. Na zlomek vteřiny je zahlédnout.

Mám tebe

Třeba strejdu Jendu. To byl frajer. Byla jsem vyděšený jedináček, vymodlené dítě, které se rodičům narodilo poměrně pozdě, a tak by mě bývali nejraději zamykali doma, aby se mi nic nestalo.

Co by ze mě vyrostlo, nebýt strejdy Jendy? Hromádka neštěstí, uzlíček nervů, věčný pacient, odevzdaně přešlapující v čekárnách. Strejda vlastní děti neměl, vysvětlil mi proč, když mi bylo čtrnáct. „Přece se neuvážu k jediný ženský, Danuško,“ objasnil.

A já, uvyklá pohádkám a příběhům z čítanky, jsem na něj hleděla vytřeštěnýma očima.

„To bych byl vůl. Mám tebe – a žádnou jinou stálou známost nepotřebuju,“ řehtal se. Už tehdy mě vozil na motorce, i když riskoval pokutu. „Vítr ve vlasech!“ volal, ohlížel se na mě a smál se. Kdyby to zjistila máma, zabije nás oba.

Poloviční chlap

Později se o to málem skutečně pokusila, neboť zjistila, že mi potají zaplatil autoškolu, nejen papíry na auto, ale i na motorku. Jásala jsem! Naučil mě pískat na prsty, lézt po stromech, vyměnit píchlou pneumatiku. Bral mě do hospod na pivo, už když mi bylo šestnáct.

Žasnoucím kamarádům tvrdil, že jsem jeho milenka a že mu vůbec nevadí, že chodím teprve do druháku. „Danuška se nevdá,“ vyčetla mu máma, jeho sestra, v době, kdy mi táhlo na čtyřicátý rok. „Udělal jsi z ní polovičního chlapa a ona se nevdá.“

Zavrčel na ni: „Tak to se pleteš, Mařka. Abys věděla, Danuška se vdá a bude moc šťastná.“ Zanedlouho umřel. Teď zrovna mu čistím hrob od listí a šeptám s hlubokým obdivem: „Měl jsi pravdu, strejdo. Jak jsi to mohl tak uhodnout? Ty jsi byl prostě vždycky borec.“

Dana (58), Litoměřicko

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může