Náš syn začal u jedné firmy rozvážet zboží do bister, restaurací a barů. Jednoho dne přišel domů celý zasmušilý. Důvod byl zvláštní a byli jsme z toho velmi překvapení.
Můj manžel na stále zadumaného syna vylétl: „Tak už konečně řekneš, co se stalo? Máš dluhy? Abychom se pak s mámou nedivili, až tu zaklepe exekutor!“ Chvíli bylo ticho. „Ilona, je těhotná,“ řekl pak Pavel. „Tvoje dívka?“ zeptala jsem se.
Dozvěděli jsme se, že se s ní seznámil, když k nim do baru přivezl zboží. Pracovala tam jako servírka a chodí spolu dva měsíce. „Co teď budeš dělat?“ zeptal se muž. Pavel odpověděl, že spolu budou bydlet. Prý zatím u nás.
Karel mu dal kázání, vyčetl mu, že když mohl po vyučení dělat pořádné zaměstnání, tak začal raději „jezdit po pajzlech, prodávat chlast a seznamovat se s bůhví jakými ženštinami“ (jako by něco tušil) a teď chce vidět, jak se bude starat o rodinu.
Šokovalo nás, když jsme se dozvěděli, že tahle Ilona je o dost starší než on.
Drsný slovník
Jednoho dne ji přivedl. Hned ve dveřích mě pozdravila: „Čauky!“ Mám pochopení pro mladu módu, ale podle její vizáže mi připadalo, že si spletla návštěvu s maškarním bálem.
Její vlasy hrály různými prameny od modré, přes ohnivě červenou až po zelenou, silná vrstva make-upu a výrazně nalíčené oči – to hraničilo s nevkusem, stejně tak její oblečení. „Máte to tu pěkný!
To naši neměli doma nic (použila sprosté slovo), fotr všechno prochlastal,“ řekla.
Zeptala jsem se jí na rodiče. „Co já vím? Nestýkám se s nimi, stejně bych musela hlídat ty mladší haranty (následoval drsnější výraz),“ mluvila nelichotivě o své rodině.
„Pavel mě zbouchnul, ale my se milujeme a chceme být spolu,“ řekla a syn prohlásil, že si shánějí bydlení, něco se prý už rýsuje.
Neuměla jsem si ji představit jako matku mého vnoučete, ale přestavěli jsme byt, do nejmenšího pokoje jsme si nastěhovali ložnici, místo ložnice udělali obývák a ten původní vybavili novým nábytkem a televizí, aby mladí měli soukromí.
Porodila dřív
Ilona se zakulacovala a zmínka o jiném bydlení nebyla. Vadilo mi, že v těhotenství kouřila, když jsme ji na to upozornili, odpověděla, že nám do toho nic není. Často jsme se se synem kvůli tomu hádali. Vařila jsem pro všechny, ale mladé ani nenapadlo mi přidat na nákup.
Ilona od čtvrtého měsíce nechodila do práce, prý že je na nemocenské. Pak na ni přišly porodní bolesti. Termín porodu měla mít až za tři týdny. „No tak jsem se spletla, kdy jsem naposledy měla menses,“ odpověděla mi vztekle.
Malý Tomík vážil přes tři a půl kila. Když už bydleli u nás, tak jsem je nechtěla vyhnat, a už jsem na ně netlačila. Věděla jsem ale, že z Ilony dobrá máma nebude.
Divný telefonát
S péčí o malého jsem jim musela pomáhat, i když mě zmáhalo vstávat v noci k miminku, ráno pak do práce, zatímco ona vyspávala. Jednoho dne jsem nakupovala v supermarketu, a jelikož jim nefungoval terminál, nezbývalo nic jiného, než zaplatit hotově. Večer jsem měla v peněžence čtyři stovky a teď jen dvě?
Část nákupu jsem musela v obchodě nechat. Když jsem to řekla manželovi, tak prohlásil, že i jemu zmizela z peněženky dvoustovka. Myslel prý, že jsem si ji vzala já. Bylo nám jasné, že peníze nám doma krade Ilona. Stejně tak zmizely i některé mé stříbrné šperky.
Samozřejmě ona vše zapřela a dokázat jsme jí nic nemohli. Byla jsem u zubaře, po vytržení osmičky mě rána bolela, tak jsem šla domů, že si vezmu prášek a lehnu si. Už v předsíni jsem uslyšela Ilonu, jak si s někým telefonuje:
„V sobotu přijedu, bába ráda pohlídá sviště. Řeknu, že jedu za matkou, že je dost nemocná. Snad mi to starý sežerou.“ Podívala jsem se na malého, který lezl po zemi a zbystřila.
To jeho datum narození o tři týdny dříve a hlavně jeho tmavé vlasy a oči černé jako uhel! Náš syn je měl o dost světlejší a Ilona šedomodré.
Zmizela neznámo kam
Když přišel syn domů, řekla jsem mu, co jsem zaslechla. „Necháš udělat test otcovství, pokud bude Tomík tvůj, postaráme se o něj, ale ona odejde, pokud tvůj nebude, potáhne s ním k těm jejím! Najednou se mi vybavil vnouček mé kamarádky, jejíž dcera si vzala Němce.
Ten chlapeček také nebyl otci vůbec podobný. „Bůhví, s kým má Ilona to dítě, ten bar byl na hranicích a co asi tam ještě dělala?“ honilo se mi myslí. Tomášek synův nebyl. Ukázali jsme jí papír. Popadla jej a roztrhala. „Máš smůlu, to byla kopie, originál je velmi dobře uschovaný,“ řekl můj muž.
Asi za hodinu popadla své věci, malého a byla pryč. Víckrát jsme o ní neslyšeli. Tomíka nám bylo líto, bohužel o jeho osudu nic nevíme. K nám do práce pak nastoupila paní, která dřív pracovala v dětském domově. Jednou jsem se bavila o Iloně.
Tomáš nebyl její první miminko, ale třetí. Vždy se dítěte zřekla hned po porodu, a když poznala našeho syna, potřebovala nějakého nezkušeného zajíčka a věděla, že Pavel je ze zabezpečené rodiny a ona by se u nás měla dobře. To se ale spletla.
Jiřina (58), Plzeňský kraj