Domů     Vlastní sestry se docela bojím
Vlastní sestry se docela bojím
5 minut čtení

Zuzana mě nesnášela už v dětství. I když tehdy jsem si to nemyslela. Dnes se jí ale doopravdy bojím.

Z kastlíku na chodbě jsem vyndala dopis, který mi dnes přišel. Na obálce stálo mé jméno a já hned poznala to písmo. Nešlo zapomenout, bylo to písmo Zuzany, mé sestry. Nechtěla jsem to číst, celá jsem se roztřásla, ale zvědavost mi nedala. Už delší dobu byl klid.

Co má zase za lubem, napadlo mě a roztrhla jsem netrpělivě obálku. Byl tam jen malý kousek papíru a na něm stálo „Počkám si, až zase budeš šťastná, a pak přijdu“. Nic víc, nic míň. Celá jsem se rozklepala. Tak ono to ještě neskončilo a asi nikdy neskončí, dokud budu naživu.

Už tehdy mi ubližovala

Když jsem se narodila, bylo sestře sedm a nastoupila právě do druhé třídy. Maminka mi později vyprávěla, jak byla tehdy nadšená, že se jí narodila sestřička, a všem se se mnou chlubila. Vše se ale začalo brzy měnit.

I když já si to vlastně tehdy vůbec neuvědomovala. Moje starší sestra pro mě byla vzor, ochránce, respektovala jsem ji. Byla jsem hrozně naivní a říkala si, že jsme prima kamarádky.

Dělala mi samé naschvály

Ve skutečnosti už tehdy na mě začala být zlá. Brala mi hračky a schovávala mi je, jejích věcí jsem se nesměla ani dotknout. Často mě nechtěla vůbec pustit do našeho společného dětského pokoje, kde se zavírala.

A já pak dlouhé minuty stála za dveřmi, než to vyřešila máma. Ale ona vlastně nic neřešila. Naše máma v tom viděla jen neškodné sesterské škádlení a nevěnovala tomu žádnou zvláštní pozornost.

Za zavřenými dveřmi

Nejhorší chvíle jsem ale prožívala, když mě měla sestra hlídat a byly jsme spolu samy doma. Byly to pro mě, pěti, šestiletou holku chvíle plné hrůzy a zoufalství.

Zuzana mě zavírala do skříní, mučila mě lechtáním, a když jsem se z toho počůrala, nadávala mi, že jsem čuně. Také mi ničila hračky, panenkám ulamovala ruce a nohy.

Jenže tohle zůstalo celý život jen mezi námi. Našim jsem žalovat nemohla, protože jsem se své sestry začala bát. A to, že z ní mám strach, dělalo Zuzaně moc dobře. Bavila se mým zoufalstvím. A tak už to zůstalo napořád.

Konečně jsem si trochu vydechla

Mlčela jsem, trpěla a snažila se neprovokovat. Když mi bylo třináct, sestra se odstěhovala ke svému příteli a já doufala, že budu mít konečně pokoj. Chvíli to tak fungovalo. Pak jsem také odešla z domu na studia.

Konečně jsem začala normálně žít, bez šikany a strachu. Bylo to pro mě ale těžké. Rány z dětství zůstávaly a já byla nedůvěřivá a stále vylekaná.

Byl to oddechový čas

Naštěstí se sestrou jsme se v té době moc nevídaly. Jedině na rodinných sešlostech. A tam jsem se snažila jí vyhýbat a ignorovat její rýpavé poznámky na mou adresu. Matka mi to vyčítala a nechápala, že se k sestře chovám tak ošklivě.

Jsme přece sestry a Zuzanka by si se mnou ráda popovídala. Takový paradox, který jsem jí nemohla vyvrátit.

Měla jsem prima rodinu

Na vysoké škole jsem se seznámila s Petrem a po promoci jsme se vzali. Brzy se nám narodila Anička, krásná holčička. Petr byl prima táta i manžel. Taková naše malá, pohodová rodinka. Zdálo se, že budu konečně v životě doopravdy šťastná.

Potřebovala by léčbu

Zapomněla jsem však na to, že mám sestru, která mě šťastnou prostě vidět nechce. Už jsem byla dospělá a pochopila jsem, že ona nesnese, aby někdo jiný byl šťastný a dařilo se mu, když jí to zrovna nevychází.

Už tehdy jsem pochopila, že Zuzana potřebuje odbornou pomoc, že není psychicky úplně v pořádku. Když jsem se ale o tom pokusila mluvit s matkou, byl oheň na střeše. Nemohla jsem tedy nic dělat.

Znovu přišlo velké peklo

Bohužel jsme v té době bydlely ve stejném městě, a tak mě moje drahá sestřička začala v širokém okolí pomlouvat. Když zemřeli naši rodiče, rozjela svou kampaň proti mně naplno.

Vykládala lidem, jak se k ní chovám cize, jak jí ubližuju, jak jsem ji odepsala, ani neteř k ní nesmí.

Jedna pomluva za druhou

Pak přišla s tím, že jsem si od ní půjčila hodně peněz a nevrátila jí je. A teď prý tu půjčku zapírám. Někdo jí věřil, někdo pochyboval. Mezi těmi, co uvěřili, byl bohužel můj šéf, který se mě při první reorganizaci taktně zbavil.

Přišla jsem tak o práci, kterou jsem měla moc ráda, a na chvíli byl od sestry klid.

Když mě ale přijali na nové, ještě lepší místo, začalo vše nanovo. Rozjela další kolo pomluv. Připravila mě tak i o zbytek mých přátel. Byla jsem neustále zoufalá a podrážděná, a to se samozřejmě začalo odrážet i na mém rodinném životě.

Utíkali jsme zbytečně

Nakonec jsme se s manželem dohodli, že se raději přestěhujeme, abychom sestru neměli neustále na očích. Našli jsme si práci, bydlení a zmizeli Zuzaně z očí. Bylo to komplikované, ale nakonec jsme to zvládli.

Dcera už dospěla a odešla z domova. Bohužel všechny ty změny našemu manželství příliš neprospěly. Petr si našel milenku a nakonec jsme se rozvedli. Díky tomu mám pokoj také od sestry. Její chorá mysl je v klidu, protože já jsem nešťastná. A to je to, o co jí jde.

Veronika T. (54), Opava

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může