Nejsem žádný zarputilý abstinent. Ale to, co předvádí moje snacha, je vážně i na mě moc.

Helenka mi přišla otevřít. „Ahoj, babi, pojď dál,“ vítá mě, v náručí mimino. Našeho Románka. A vítat mě přišel ještě Péťa, který šeptá a dává si prst na pusu. „Pššš, babi, maminka spí.

Moc by se zlobila, kdybychom ji vzbudili.“ Ustrašeně se otáčí směrem k ložnici, kde přes dvě postele leží natažená Eva, moje snacha.

Ani se nestačila svléknou z kalhot a trička. Bude asi zase pěkně „alkoholicky zmožená“. Sedám si v kuchyni ke stolu a rozhlížím se, s čím bude třeba nejdřív pomoct.

No, i když se Petr, můj syn, zřejmě před odchodem snažil zahladit stopy nepořádku, který tu neustále panuje, ještě toho na mě hodně zbylo. Nudit se nebudu.

Až příliš veselá vdova

Evu potkal můj syn Petr, jak jinak, v baru. Bláznivě se do ní zamiloval a nehleděl nalevo ani napravo. Eva byla mladá vdova s malou dcerkou Helenkou. Její manžel se zabil na motorce. Eva si chvilku poplakala a pak se vrhla do víru života na plný plyn.

Ráda se bavila, flirtovala a pila. To hlavně. Jenže můj syn nic z toho neviděl. Chtěl být pro svou milovanou ten pravý hrdina, který ochrání ji i její dítě. Marně jsem se ho snažila varovat. Viděl v Evě chudinku, co přišla o muže a musí se sama uživit s dcerou.

Už tehdy byla závislá

Synovo rozhodnutí, že svoji milovanou Evu „zachrání“, brzy nabralo na obrátkách. Nejprve přišla svatba. Už tam jsem pochopila, že má snacha s pitím vážný problém. Ale o těch jejích svatebních trapasech nechci teď mluvit.

Horší pro mě totiž bylo, že to Petr neviděl nebo aspoň neustále omlouval. Snacha potřebovala léčbu a ne mého syna, který jí vše toleroval. A Petr ve svých šílených činech dál pokračoval. Nejprve adoptoval Helenku.

Nedal si říct

A aby posílil rodinu, přivedl Evu do jiného stavu. Ta se pak ze žalu či z radosti opíjela. Doma, sama, zatímco Petr dřel v práci a neustále svou ženu omlouval. A tak se narodil náš Péťa, můj první vnouček.

Krásné, roztomilé děťátko. Brzy se ale ukázalo, že trpí fetálním alkoholovým syndromem a je mentálně zaostalý. Doplatil na mámino pití. Časem se jeho stav zlepšuje, ale úplně v pořádku už nebude nikdy.

Konečně snad pochopil

Teprve když slyšel přímo od lékařů, že za synovo postižení může matčin alkoholismus, Petr pochopil, že je problém třeba řešit. Nakonec přiměl svou ženu, aby se šla léčit. A na oslavu jejího „vyléčení“ si pak hned pořídili další dítě.

Malého Románka, který je naštěstí zdravý. Rodinná idylka však netrvala dlouho. Eva, která je stále ještě na mateřské, začala opět pít.

Jak dlouho ještě?

Někdy pije už od rána. Jindy počká, až Petr přijde domů a zmizí někam do baru. Ráno je pak nepoužitelná. Helence už je patnáct a už dokáže mámu zaskočit. Když jde do školy, vystřídám ji já. Petr mezitím tvrdě pracuje, aby uživil svou početnou rodinu.

Evu stále ještě omlouvá a všemožně kryje. Já už toho ale mám dost. Už se to nedá vydržet.

Romana B. (62), Přerov