Domů     Jen když hledáte, najdete
Jen když hledáte, najdete
4 minuty čtení

Přestěhovali jsme se před lety z Prahy na vesnici. Ve městě se už nedalo dýchat, všude hluk a plno aut.

Právě se rozmáhala ta móda satelitních městeček, jenomže já, rodilá městská holka z Holešovic, do něčeho takového nechtěla. Připadalo mi, že se to podobá přestěhování na sídliště.

Něco takového už nám hrozilo, když se stavělo metro, a tehdy se rodiče křižovali, aby náš dům nepostihla demolice a my neskončili v paneláku.

To mě děsilo

Panelák byl u nás doma něco jako sprosté slovo. Já vím, že v těch domech žijí lidé a jsou spokojení. Ale už se o tom točily i komedie. Manžel si nenechá nikdy ujít tu ztřeštěnost Zítra to roztočíme, drahoušku…! Já se mu divím.

„Romane, to snad už nemusíme vidět,“ protestuju, když natěšeně naladí film na některé televizi. „Tohle přece už musíš znát nazpaměť.“ Ale jemu to nedá. „Přece je tam skvělá Janžurka, Krakonoš i Kopecký,“ odbývá mě. Že se Krakonoš jmenuje jinak, mu nevadí.

Už to nejde dál

Romana, dcera, pořád hudrala. „Ty děti tady trpí,“ rozčilovala se, když se vrátily zase od doktorky. „Nemohou dýchat, pořád jsou nemocné, tohle přece nemůžeme jen tak nechat. Vidím to každý den i u nás ve škole. A nikdo s tím nic nedělá!“

To už se zase dívala na svého muže Petra. To byl hodný kluk, našli se na studiích, také učitel. Do Prahy ho zavála z vesničky u Tábora touha učit. Jenže on se tam nechtěl vracet. Jenomže Romana už měla všeho dost. Naše dcera je energická a dost umanutá.

Mohla by dělat ředitelku, ale kvůli nemocným dětem to zavrhla. „Už to nejde takhle dál,“ řekla nám jednou u večeře. Její muž pokyvoval hlavou. Bylo mi jasné, že ti dva už se domluvili. „A co my?“ ptala jsem se. „Pojedete s námi,“ usmála se Romana.

Kde skončíme?

Půl roku objížděli vesničky kolem města a jejich okruh se pořád rozšiřoval. Připadalo mi, že skončíme někde v pohraničí, pokud se ti dva v hledání nezastaví. Já se už smířila s tím, že se vzdáme města, že v důchodu začnu žít někde mezi úplně cizími lidmi.

Když ale kamarádce Věře zemřel manžel a ona se přestěhovala za synem do Chebu, už mě tady nic moc nedrželo. Jenom snad vzpomínky. A s těmi mohu žít kdekoliv. Přece nejsem ještě tak stará, abych si nemohla zvyknout jinde.

Já už to měla rozhodnuté, manžel to nechal na mně. Vždycky nechával věci na mně a vždycky při mně stál. Mladí našli kouzelnou vesničku v Posázaví. A dost velký dům se zahradou a malým sadem.

Zabydleli jsme se

Na ten dům jsem si rychle zvykla. Práce na něm bylo ještě dost, ale dalo se v něm bydlet a žít. „No jo, Pražáci,“ vzdychla si naše sousedka. „Ale pořád lepší, než aby ten dům byl prázdný.“ Když viděla, jak se peru se zahradou, začala mi radit.

„Ale neporazíte snad ten ořešák?“ zajímala se. „Pražáci ve vedlejší vsi vykáceli celou zahradu.“ „A co bychom z toho měli?“ vložil se do naší debaty Roman. „To jsme mohli zůstat v Praze, kdybychom na všechno vytáhli pilu.“ Sousedce se ulevilo. „Ten chlap se mi líbí,“ žertovala.

Tady jsem doma

Už bych se nevracela. Tak rychle jsem si odvykla od tramvají, natřískaného metra a všech těch aut. Na holešovickou školu, kam chodíval můj otec, i na starou papírnu, kde pracoval, si kolikrát ani nevzpomenu. Nějak mi nechybí, jak jsem se bála. Tolik zase ani ne.

Máme sice některé věci z ruky, ale do města to není až tak daleko. Vnoučata pookřála, už skoro zmizely jejich dýchací problémy, a dokonce tu mají kamarády. I když se říká, že vás venkov jen tak mezi sebe nepřijme. Už to asi neplatí.

Libuše T. (68), Posázaví

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.