Domů     Jen když hledáte, najdete
Jen když hledáte, najdete
4 minuty čtení

Přestěhovali jsme se před lety z Prahy na vesnici. Ve městě se už nedalo dýchat, všude hluk a plno aut.

Právě se rozmáhala ta móda satelitních městeček, jenomže já, rodilá městská holka z Holešovic, do něčeho takového nechtěla. Připadalo mi, že se to podobá přestěhování na sídliště.

Něco takového už nám hrozilo, když se stavělo metro, a tehdy se rodiče křižovali, aby náš dům nepostihla demolice a my neskončili v paneláku.

To mě děsilo

Panelák byl u nás doma něco jako sprosté slovo. Já vím, že v těch domech žijí lidé a jsou spokojení. Ale už se o tom točily i komedie. Manžel si nenechá nikdy ujít tu ztřeštěnost Zítra to roztočíme, drahoušku…! Já se mu divím.

„Romane, to snad už nemusíme vidět,“ protestuju, když natěšeně naladí film na některé televizi. „Tohle přece už musíš znát nazpaměť.“ Ale jemu to nedá. „Přece je tam skvělá Janžurka, Krakonoš i Kopecký,“ odbývá mě. Že se Krakonoš jmenuje jinak, mu nevadí.

Už to nejde dál

Romana, dcera, pořád hudrala. „Ty děti tady trpí,“ rozčilovala se, když se vrátily zase od doktorky. „Nemohou dýchat, pořád jsou nemocné, tohle přece nemůžeme jen tak nechat. Vidím to každý den i u nás ve škole. A nikdo s tím nic nedělá!“

To už se zase dívala na svého muže Petra. To byl hodný kluk, našli se na studiích, také učitel. Do Prahy ho zavála z vesničky u Tábora touha učit. Jenže on se tam nechtěl vracet. Jenomže Romana už měla všeho dost. Naše dcera je energická a dost umanutá.

Mohla by dělat ředitelku, ale kvůli nemocným dětem to zavrhla. „Už to nejde takhle dál,“ řekla nám jednou u večeře. Její muž pokyvoval hlavou. Bylo mi jasné, že ti dva už se domluvili. „A co my?“ ptala jsem se. „Pojedete s námi,“ usmála se Romana.

Kde skončíme?

Půl roku objížděli vesničky kolem města a jejich okruh se pořád rozšiřoval. Připadalo mi, že skončíme někde v pohraničí, pokud se ti dva v hledání nezastaví. Já se už smířila s tím, že se vzdáme města, že v důchodu začnu žít někde mezi úplně cizími lidmi.

Když ale kamarádce Věře zemřel manžel a ona se přestěhovala za synem do Chebu, už mě tady nic moc nedrželo. Jenom snad vzpomínky. A s těmi mohu žít kdekoliv. Přece nejsem ještě tak stará, abych si nemohla zvyknout jinde.

Já už to měla rozhodnuté, manžel to nechal na mně. Vždycky nechával věci na mně a vždycky při mně stál. Mladí našli kouzelnou vesničku v Posázaví. A dost velký dům se zahradou a malým sadem.

Zabydleli jsme se

Na ten dům jsem si rychle zvykla. Práce na něm bylo ještě dost, ale dalo se v něm bydlet a žít. „No jo, Pražáci,“ vzdychla si naše sousedka. „Ale pořád lepší, než aby ten dům byl prázdný.“ Když viděla, jak se peru se zahradou, začala mi radit.

„Ale neporazíte snad ten ořešák?“ zajímala se. „Pražáci ve vedlejší vsi vykáceli celou zahradu.“ „A co bychom z toho měli?“ vložil se do naší debaty Roman. „To jsme mohli zůstat v Praze, kdybychom na všechno vytáhli pilu.“ Sousedce se ulevilo. „Ten chlap se mi líbí,“ žertovala.

Tady jsem doma

Už bych se nevracela. Tak rychle jsem si odvykla od tramvají, natřískaného metra a všech těch aut. Na holešovickou školu, kam chodíval můj otec, i na starou papírnu, kde pracoval, si kolikrát ani nevzpomenu. Nějak mi nechybí, jak jsem se bála. Tolik zase ani ne.

Máme sice některé věci z ruky, ale do města to není až tak daleko. Vnoučata pookřála, už skoro zmizely jejich dýchací problémy, a dokonce tu mají kamarády. I když se říká, že vás venkov jen tak mezi sebe nepřijme. Už to asi neplatí.

Libuše T. (68), Posázaví

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika