Domů     Svůj talisman pečlivě střežím
Svůj talisman pečlivě střežím
3 minuty čtení

Pokud nás nějaký předmět chrání, musíme na něj dávat pozor. Figurka mi doma vypadla a v práci pak přišla pohroma.

Odmalička jsem docela pověrčivá a už léta s sebou neustále všude nosím malý talisman. Kdysi mi ho darovala moje babička, která také věřila v sílu takovýchto předmětů. I já jsem přesvědčená o tom, že funguje, praxe mi to několikrát dokázala. Naposledy to bylo minulý rok na jaře.

Dárek od babičky

Mým talismanem je malá plastová figurka, kterou jsem dostala kdysi od své babičky Lady k narozeninám. Myslím, že k desátým. Tehdy mě to moc potěšilo, protože jsem věděla, jak významný dárek to je a že mi ho babička dává ze skutečné lásky a dobroty srdce.

Jako mladá dívka jsem ji většinou nosila v kapse kalhot nebo v malé kapsičce u batohu, když jsem vyrostla, dala jsem si ji do peněženky mezi drobné a tam jsem ji také neustále měla.

Párkrát se mi samozřejmě za ty toky stalo, že jsem peněženku zapomněla a opravdu se mi pak toho dne přihodily drobné nepříjemnosti.

Jednoho dne loni na jaře se mi ale poprvé přihodilo, že mi talisman z peněženky doma nepozorovaně vypadl. Odešla jsem do práce jako každý jiný den a teprve tam jsem zjistila, že talisman v peněžence není. Neměla jsem z toho právě dobrý pocit a mělo být ještě hůř…

Šokující zpráva

Odpoledne si mě k sobě do kanceláře zavolal vedoucí, že se mnou potřebuje nutně mluvit. Byl to dost šokující rozhovor. Řekl mi, že ve firmě bude probíhat snižování počtu pracovníků a já mám být mezi těmi, kteří odejdou.

Po více než dvaceti letech jsem si měla hledat novou práci, navíc ve věku, kdy už to jde poměrně těžko.

Za moje neštěstí mohl talisman

Ta zpráva mě hodně ranila. Do té chvíle jsem neměla absolutní tušení, že by se mnou vedoucí ve firmě dál nepočítal. Svou smůlu jsem přičítala tomu, že jsem s sebou neměla talisman, který mě jinak chránil.

Nikomu jsem se s touhle teorií ale samozřejmě nesvěřovala, každý by mě měl za blázna.

Smutek vystřídala radost

Druhý den jsem si dala hodně velký pozor, abych figurku nezapomněla. Kontrolovala jsem to asi pětkrát. A stalo se, že kouzlo opět zafungovalo. Opět jsem byla pozvaná k vedoucímu.

Myslela jsem, že to je kvůli přesné domluvě, kdy odejdu, ale naštěstí jsem se spletla.

Tentokrát mi vedoucí sdělil, že došlo ke změně plánů a já nakonec ve firmě zůstávám, protože jsem prý po tolika letech nenahraditelná. Jeden den jsem tak byla moc smutná, další den jsem naopak měla velikánskou radost.

Můžete si o tom myslet ledacos, ale já vím své: za vše mohl ten zapomenutý talisman, v tom zlém i v tom dobrém.

Zuzana H. (57), Jindřichův Hradec

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let