Člověk se může snažit sebevíc, ale někdy vás pohltí začarovaný kruh hloupých náhod. Takovou náhodou vznikla i naše sousedská válka.

Pamatuji si jako dnes, když jsme se stěhovali do paneláku na sídlišti. Byla jsem zvyklá na domek se zahradou, tak jsem se hned pustila do zahradničení na balkoně.

Dětem jsem nakázala, že musejí všechny slušně zdravit a já i manžel jsme se snažili navazovat přátelské vztahy.

Že o nás jedna ze sousedek rozhlašovala, že jsme byt dostali protekcí, protože můj otec je ředitelem chemičky, ačkoli ve skutečnosti byl traktorista, přes to jsem se přenesla.

Moje rajče!

Uklidňovala mě úroda na balkoně. Má první rajčata. Tedy jedno. Na to rajčátko jsem byla hrdá. Bylo výstavní. Těšila jsem se, až přijde matka, že se pochlubím. „Už ho radši utrhni,“ říkal mi manžel.

Ale já ještě nechtěla. A to byla osudná chyba. Udělám to! Řekla jsem si. Zítra jedeme k mámě, tak jí ho přivezu. Vykročila jsem k truhlíku – a přesně ve chvíli, když jsem po něm natahovala ruku, se utrhlo samo.

A letělo z balkonu dolů. Přiskočila jsem k zábradlí a viděla, jak se řítí na hlavu sousedky Proškové. Zrovna si to vykračovala od kadeřníka. Když se jí rajče rozpláclo o hlavu, nejdřív se lekla a pak se podívala nahoru. A já už uskočit nestačila.

Naschvály

Bylo to absurdní. Roznesla po celém sídlišti, že jsem ji trefila úmyslně rajčetem do hlavy. Nedokázala jsem jí vysvětlit, že tak to rozhodně není. Mou verzi příběhu nikdo slyšet nechtěl.

Manžel se ten večer vrátil domů s natrženým uchem a druhý den jsme tahali malého syna z popelnice.

Dodnes se nám nepoštěstilo se usmířit. A už se o to ani nesnažíme, protože toho zlého bylo opravdu hodně. Před rokem se poprali i naši vnuci na hřišti a snacha se pohádala s mladou Proškovou v konzumu.

Tak se náš panelák uprostřed sídliště stal válečnou zónou, kde si dospělí lidě vzájemně dělají naschvály.

Dana (58), Ústí nad Labem