Děti dokážou milovat celým srdcem. Nechápou, že ten, koho tak bezmezně milují, nemusí být dobrý člověk.

Marně se snažím Martince vysvětlit, že teď za tatínkem nemůžeme jít. Jsme na pískovišti nedaleko budovy soudu. Tam dnes vynesou rozsudek nad mým zetěm. Už teď je jisté, že si půjde sednout na několik let. Darebák, podvodník. Nemůžu mu vážně přijít na jméno. Zničil celou rodinu, moji dceru, a hlavně vnučku.

Musela být u toho

Když přišli zetě zatknout, byla doma i Martinka. Celý zásah, jak z nějakého akčního filmu, viděla. Byla z toho v šoku ještě dlouho potom. Její otec, to byl přece její hrdina, rytíř, který ji vždy ochraňoval.

A to se musí nechat, že i přes svou pokřivenou povahu se zeť k mé vnučce choval moc hezky.

Svým způsobem ji jistě miloval. A ona jeho. Když ho policie odvedla, pořád plakala a chtěla, abychom mu šli na pomoc. Musíme ho přece zachránit, když ti zlí lidé ho někam odvádějí. Nic nechápala.

Žádné malé ryby

Já s dcerou jsem zpočátku také netušily, co se stalo. Teprve během vyšetřování se ukázalo, do čeho se zeť zapletl. Tedy, abych to upřesnila, on se nezapletl, on ty podvody rovnou vymýšlel.

Nemohla jsem uvěřit, že na pohled slušný člověk něco takového udělá. Nikdo by to byl do něho vůbec neřekl. Ale stalo se. Najednou tu byla situace, kterou si nikdy nepřejete, která vás nenapadne ani ve zlém snu. A nevíte, jak tomu čelit.

Já chci tátu

Naše čtyřletá vnučka z toho ale nic nechápe. Proč bude tatínek tolik let pryč? Ona přece chce, aby se vrátil. Bojí se, že odešel kvůli tomu, že někdy je neposlušná, že se na ni zlobí. Pak má zase děsivé sny, že ti chlapi, co tátu odvedli, mu ubližují.

Dcera je z toho všeho zoufalá, dokonce musela jít k doktorovi, který jí předepsal nějaké uklidňující prášky. Ani já už nevím, jak dál. Jak malé vnučce vysvětlit, že táta je tam, kam patří. A teprve až přestane zlobit, se zase vrátí.

Její zkažené dětsví má na svědomí právě jenom on. Co pak udělá, až to konečně pochopí?

Anna S. (58), Liberec