Domů     Tesklivé místo mi přivedlo lásku
Tesklivé místo mi přivedlo lásku
3 minuty čtení

Dlouho jsem v sobě sbírala odvahu, abych se vydala do míst, kde můj zbožňovaný pradědeček před lety zemřel…

Můj pradědeček Jindřich zemřel během druhé světové války v terezínském vězení. V naší rodině se o tom hodně mluvilo a vyprávělo, ale nikdy jsme se do Terezína nejeli podívat. Pro naši rodinu to bylo z nějakého důvodu tabu.

Já jsem tam ale vždycky jet chtěla, přestože jsem se toho bála. Ovšem odhodlala jsem se k tomu až dlouho poté, co jsem se osamostatnila a odstěhovala se od rodičů.

Silný okamžik

Byl pátek, den po pradědových narozeninách, a já sedla do auta a vyrazila jsem směr Terezín. Zaplatila jsem si komentovanou prohlídku a se skupinou asi deseti dalších lidí podstoupila hodinový výklad o historii věznice.

Když byl konec, zůstala jsem tím vším dost otřesená. Šla jsem si ještě prohlédnout expozici v nedalekém muzeu a pak jsem se zamyšleně vracela zpátky na parkoviště.

Smím si přisednout?

Byla jsem od auta asi dvě stě metrů, když se strhl ohromný liják, takže jsem raději zaběhla do nejbližší kavárny s tím, že si dám čaj a počkám, až to trochu přestane. Šla jsem k volnému stolu.

Sundala si kabát, a když jsem si sedala na židli, vběhl do kavárny brýlatý mladík, který byl promočený až na kost. Chvíli postával u dveří, rozhlížel se po přeplněné kavárně a poté zamířil ke mně a zeptal se, jestli si může přisednout.

Přátelský a empatický

Byl docela sympatický, a tak jsem přikývla. Řekl, že se jmenuje Michal, objednal si kávu a začali jsme si povídat. Sdělil mi, že si mě všiml už při prohlídce věznice a pak mě tak trochu „pronásledoval“ do muzea i do té kavárny. Říkal, že jsem mu připadala hodně smutná, a zajímal se, co se mi stalo.

Ani nevím proč, byl to přece neznámý člověk, ale všechno jsem mu řekla. Michal mi zase prozradil, že on studuje historii a byl na prohlídce kvůli psaní bakalářské práce. Vybavila jsem si, že jsem ho během prohlídky zahlédla, ale víc jsem si ho pak nevšímala. A vlastně jsem ani nevěděla proč, protože byl milý a sympatický.

Moje spřízněná duše

V kavárně jsme spolu seděli až do večera a probírali všechno možné. Zjistili jsme, že máme hodně společného, a vyměnili si čísla. Od té doby jsme si psali a volali a začali jsme za sebou dojíždět, protože jsme byli každý z jiného města.

O rok později jsme se zasnoubili a brzy nato následovalo sestěhování a svatba. Když se dnes ohlédnu za naším seznámením, říkám si, že to musel zařídit sám osud. Nebo že by mi Michala do života přivedl duch mrtvého pradědečka?

Markéta H. (50), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.