Domů     Panikařil víc nežli ženská!
Panikařil víc nežli ženská!
6 minut čtení

Tento příběh se stal, když jsem začala se svým nynějším manželem chodit. Teprve jsme se poznávali a oba jsme chtěli vypadat před tím druhým lepší.

Byla krásná podzimní neděle, jako stvořená pro procházku v přírodě. Navrhla jsem proto Tomášovi, že bychom mohli jet ke mně na chalupu. „To by bylo naprosto skvělé!“ radoval se do telefonu.

„Jen na sebe něco hodím a přijedu pro tebe autem!“ Doufala jsem, že mu to zabere alespoň hodinku, protože jsem se před chvílí probudila a moje vstávání bylo trochu náročnější, ostatně jako u každé ženy.

Příjemné lenošení

Tomáš přijel až po hodině a čtvrt, což mi umožnilo, abych stihla všechny své ranní úkony. „A co na té tvé chatě budeme dělat?“ zeptal se mě Tomáš, když jsem si vedle něj sedla do auta. „Posadíme se na terásku a budeme se opalovat,“ byl můj plán jasný.

„Potřebuješ tam s něčím pomoct?“ nabídl se mi Tomáš. „Možná jen posekat trávu.“

Procházka kolem rybníka

Když jsme přijeli na chatu, Tomáš sám posekal trávu a já zatím připravila něco malého k jídlu. Chvíli jsme seděli na terase, vyhřívali se na sluníčku a dýchali čerstvý vzduch. K večeru jsme se šli projít k nedalekému rybníčku.

„Jsou tam velké ořešáky, mohli bychom se podívat, jestli jsou na nich ještě nějaké ořechy,“ navrhla jsem a vzala do ruky igelitku.

Sbírání ořechů

Došli jsme k prvnímu stromu. Nízké větve byly celé obrané, ale nahoře v koruně bylo stále ještě dost nesklácených ořechů. „Zkusím tam hodit větev!“ řekl Tomáš a sebral ze země klacek a mrštil jím do koruny. Pár ořechů sice spadlo, ale bylo jich opravdu málo. „Co kdybys s tím stromem zatřásl?“ navrhla jsem.

„To by možná bylo lepší!“ Tomáš odhodil klacek a opřel se do stromu.

Nebyl to právě mladý strom, obvod kmene mohl mít tak kolem dvou metrů, ale Tomáš se svou výškou sto devadesáti centimetrů a víc než devadesáti kily s ním zatřásl tak silně, až se na nás oba snesla sprška tvrdých, často ještě nevyloupnutých ořechů.

Panický strach

Sklepali jsme ještě další dva ořešáky a naplnili celou tašku. „To už by možná stačilo,“ řekla jsem Tomášovi. „Já si taky myslím,“ souhlasil se mnou a vydali jsme se společně k chatě. „Klíště!“ zvolal Tomáš, když ukládal tašku s ořechy do předsíně. „Ukaž?“ podívala jsem se na jeho ruku.

A opravdu, lezlo mu po ní klíště. „A tady další!“ zděsil se Tomáš. „To nic, ještě se nezakouslo,“ řekla jsem a shodila ho na zem a rozšlápla. „Jak to nic? Co když jich je na mně víc! Co když se přisály po cestě?

Co když dostanu boreliózu?“ Tomáš se přede mnou začal svlékat tak rychle, že jsem ani nestačila nic říct, natož odejít.

Tragédie, nebo komedie?

Odhazoval ze sebe jeden kus oblečení za druhým a já jen stála a dívala se na jeho atletické tělo. „Nemám skvrny na kůži?“ natočil se ke mně zády. „Ne,“ kroutila jsem hlavou. „A neleze po mně ještě nějaké další klíště?“ strachoval se Tomáš.

Nějak jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo se o něj bát. Vůbec mě nenapadlo, že bych měla šílet stejně jako on. „Mohl bych se tady vykoupat?“ obrátil se na mě úplně nahý.

Vyšel jenom v osušce

Nevěděla jsem, kam s očima. „Jistě, ale nezapnula jsem bojler, když jsme tu jen na otočku,“ pokrčila jsem rameny. „To nevadí!“ hlesl Tomáš a zmizel v koupelně. Pak už jsem jen slyšela, jak pouští studenou vodu.

„Tady máš ručník,“ nabídla jsem mu čistou osušku, kterou jsem našla ve skříni, než se vykoupal.

Pootevřel dveře a vzal si ji ode mě. Chvíli mu trvalo, než se otřel, a pak vyšel ven jen s tou osuškou uvázanou kolem beder. Ještě jsme se na chvíli posadili na terasu a pozorovali, jak se sluníčko pomalu chystá zapadnout.

Odjezd v nedohlednu

Když slunce konečně zašlo za hory, nastal čas k odjezdu. Tomáš se k němu ovšem moc neměl. Stále seděl v tom mokrém ručníku, a kdybych na něj nehodila deku, asi by už dávno zmrzl. „Pojedeme domů?“ zeptala jsem se nesměle.

„To bychom měli,“ řekl Tomáš, ale dál seděl na terase. „A oblékneš se?“ „Jo, jenom nevím do čeho,“ prozradil mi důvod, proč jsme tu stále dleli. „Vždyť máš oblečení,“ ukázala jsem na šňůru, kde bylo pověšené.

„Do toho já se neobléknu,“ zakroutil odmítavě hlavou. „Proč?“ nechápala jsem.

„Protože by tam mohlo být ještě nějaké klíště!“ Zamyslel se a pak se zeptal: „Nemáš tu nějaké pánské kalhoty?“ Pokrčila jsem rameny. „Nejspíš ne, ale můžeme se podívat do skříně, třeba v ní něco najdeme.“

Zpátky do civilizace

Stáli jsme před mou velkou skříní, ve které bylo jen moje ryze dámské oblečení. „Zkus třeba tyhle legíny,“ vytáhla jsem černé bavlněné kalhoty. „Ukaž?“ podíval se na ně. „To by šlo,“ přikývl. Byly mu sice trochu krátké, ale Tomáš byl spokojený.

„Můžeme jet!“ rozhodl. A tak jsem zamkla chalupu, zatímco Tomáš naložil do kufru tašku s nasbíranými ořechy, igelitku se svým oblečením, ve kterém se možná uvelebilo pár klíšťat, a vyrazili jsme k městu.

Od lesa se drží dál

Tak dopadlo naše první rande v přírodě před víc než dvaceti lety, na které ani jeden z nás nikdy nezapomene a vždy ho rádi dáváme k dobru při vyprávění historek o našem seznámení. Od té doby si s Tomášem společné chvíle užíváme raději v civilizaci města.

A když jednou za čas jdeme do přírody, nezapomene nás Tomáš oba natřít repelentem, pohlídat, abychom spolkli vitamin B, a pořádně se nacpali topinkami s česnekem.

Irena S. (48), Tachov

Související články
4 minuty čtení
Ta ženská vypadala jako vystřižená z módního časopisu. Měla postavu, za kterou by se nemusela stydět topmodelka, vždy upravená a hlas jako med. Když se objevila u nás na vesnici, všem vyprávěla o tom, jak poslední roky trpěla, protože její muž umíral na vleklou nemoc. Proto přijela sem, aby si odpočinula a začala nový život. Zdenka se rychle spřátelila s místními ženami. Chodila na kávu k paní
3 minuty čtení
Našich krocanů se bálo celé okolí. Střežili náš dům i zahradu lépe než kdejaký hlídací pes. Nakonec dokázali zpacifikovat i zloděje. Z krocanů jsem měla jako dítě velkou hrůzu. Vzít si na sebe cokoli červeného byl hazard se životem. Krocany na našem dvorku doháněla červená barva k nepříčetnosti. Koho ovšem tato zvířata milovala, byla naše maminka. Tu vítali krocani z dálky hlasitým hudrování
3 minuty čtení
Když už si chce člověk hrát v cizině na honoraci, měl by trochu umět jazyky. Takhle jsme si užili navíc i pořádný adrenalin. Přesto nám ta komedie v divadelních kostýmech stála za to! Když nám známí vyprávěli s velkým nadšením, jak si užívali vyhlášený karneval v italských Benátkách, záviděli jsme jim. Já i můj manžel Josef jsme totiž v našem malém městečku nadšenými ochotníky. To je prostě váš
2 minuty čtení
Myslela jsem si, že jsme nejlepší kamarádky – ovšem jen do té doby než se do mě Martina zamilovala. Chtěla, abych zůstala navždy s ní. Nechtěla jsem se po vysoké škole vracet domů do malého města, kde jsem neměla takové příležitosti jako v Praze. Už během studií jsem si našla skvělou brigádu a byla jsem tak přesvědčivá, že si mě chtěli ponechat natrvalo. Dostala jsem od nich nabídku práce, kter
2 minuty čtení
Říká se, že ten, kdo uteče smrti, se dožije dlouhého věku. U mého dědy se to staré pořekadlo opravdu naplnilo. Usnul na stráni a málem umrzl. Stalo se to před mnoha lety. Náš děda Matěj tehdy unikl jen o vlásek smrti. Byl vždy hodně společenský, alkoholu se nevyhýbal, žádný suchý únor by dnes určitě nedržel. Zvládl toho vypít opravdu hodně, nikdy mu ale nebylo špatně a i po lahvince slivovice l
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Roboti součástí našich všedních životů? Jak se k tomu staví Češi?
21stoleti.cz
Roboti součástí našich všedních životů? Jak se k tomu staví Češi?
Může třeba nadávkovat léky nebo monitorovat stav člověka, stiženého vážným chronickým onemocněním. Když na to přijde, klidně si „poklábosí“ s osamělým seniorem. Je to ale něco, co jsou Češi ochotni př
Honil Platon studenty na přednášky pískáním?
historyplus.cz
Honil Platon studenty na přednášky pískáním?
„Zase pozdě,“ povzdechne si Platon a lehce protočí oči v sloup. Vidí, jak se další ze studentů trousí na jeho přednášku a zdánlivě nenápadně přisedne k hloučku ostatních. „Co jsem to jen chtěl říct?“ zamyslí se filozof. Konečně znovu naváže nit předchozího vyprávění. Každé vyrušení ho hrozně obtěžuje…   Student Alexios se líně protáhne. Sluníčko
Bramboračka podle babičky
tisicereceptu.cz
Bramboračka podle babičky
Co rychle uvařit chutného, protože jsme zapomněli nakoupit? Ideální je bramborová polévka. Infredience 8 brambor 1 mrkev 1 menší petržel 1 cibule ¼ celeru 4 stroužky česneku hrst sušených
Byla jsem až příliš nesmělá
skutecnepribehy.cz
Byla jsem až příliš nesmělá
Do nového kolegy v práci jsem se zakoukala hned první den. Jenže jsem ve vztazích neuměla chodit a bála jsem se ho oslovit… S Danou jsme byly zaměstnané v účtárně jednoho velkého výrobního podniku. Měly jsme dost rozdílnou povahu. Dana žila poměrně pestrým osobním životem a střídala muže v dost rychlém tempu, já jsem byla, co se týkalo navazování známostí, nerozhodná
Jarní alergie pod kontrolou
nejsemsama.cz
Jarní alergie pod kontrolou
Jaro sice všichni vítají, ale pro mnohé to znamená začátek úmorného kýchání, slzení a únavy. Začíná sezona jarních alergií. Díky našim postupům ji ale můžete pořádně zkrotit, a někdy také zastavit. Stromy už začaly kvést, určitě už lísky a břízy. Do vzduchu se uvolňují miliony pylových zrn, a bude hůř. Imunitní systém alergika na ně ale reaguje přehnaně a spouští zánětlivou reakci. Výsledkem
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Teror na Istrii: Pronásledoval vesničany upír?
enigmaplus.cz
Teror na Istrii: Pronásledoval vesničany upír?
Vesnice se topí ve tmě. Za zavřenými okenicemi hoří svíčky a lidé se modlí, aby celá ta hrůza už jednou provždy skončila. Někde tam venku je přízrak. Nikdo si nemůže být jistý životem. Kdysi to byl mi
Ovládal tajuplný Cagliostro skutečnou magii?
epochalnisvet.cz
Ovládal tajuplný Cagliostro skutečnou magii?
Je považován za podvodníka, šarlatána a manipulátora. Zároveň je uctíván jako zasvěcenec, mág a nositel prastarého vědění. Sicilan Alessandro Cagliostro patří k záhadným postavám dějin. Čím víc se jej historici snaží zařadit, tím méně se to daří. A čím důrazněji jej oficiální prameny odsuzují, tím vytrvaleji jej esoterické kruhy brání. Kdo tedy je muž známý
Oslava ženskosti v podání nové vůně Feragamo
iluxus.cz
Oslava ženskosti v podání nové vůně Feragamo
Úžasnou kolekci vůní Signorina doplňuje nový parfém, Signorina Romantica. Snoubí se v ní okouzlující italská elegance s odstíny růžové barvy, která ztělesňuje novou generaci která, si umí vychutnávat
Románek Novákové s trenérem?
nasehvezdy.cz
Románek Novákové s trenérem?
Zatímco muž Sandry Novákové (43) prý rád tráví čas u dobrého jídla nebo na gauči, herečka ze seriálu Ulice se rozhodla na sobě makat. Každou volnou chvíli je teď v posilovně, ale jen kvůli hezké p
Když mráz tvoří umění: Ledové štoly v Jáchymově
epochanacestach.cz
Když mráz tvoří umění: Ledové štoly v Jáchymově
V hlubinách jáchymovských dolů vzniká každou zimu neobyčejná podívaná. Mrazivý vzduch a kapající voda zde vytvářejí fascinující ledové útvary připomínající křišťálové sochy. Toto jedinečné „ledové království“ však s příchodem jara rychle mizí – a zůstávají po něm jen fotografie a vzpomínky. Zima dokáže v přírodě vytvářet neuvěřitelné scenérie – a někdy k tomu nepotřebuje ani
Mozek ve spánku uklízí sám sebe: Jak funguje glymfatický systém?
epochaplus.cz
Mozek ve spánku uklízí sám sebe: Jak funguje glymfatický systém?
Když večer usínáme, máme pocit, že tělo jednoduše vypíná. Ve skutečnosti se ale v mozku rozbíhá důležitá noční směna. Zatímco vědomí odpočívá, speciální systém začíná odplavovat odpadní látky, které se během dne nahromadily mezi neurony. Vědci ho nazývají glymfatický systém a bez něj by se mozek postupně doslova zanášel. Během dne mozek pracuje naplno. Nervové