Domů     Maminko, smíme si nechat toho kocourka?
Maminko, smíme si nechat toho kocourka?
3 minuty čtení

Na naší zahrádce se zčistajasna objevil kocour, dokonce tu nocoval. Jenomže můj muž byl na kočky a psy alergický.

Ještě dávno před svatbou mi tchyně vyjmenovala, co její synáček nejí, jak mu správně žehlit košile, aby se v nich cítil dobře, a mnohokrát zdůraznila, že je alergický na kočky a psy.

Pomyslela jsem si, že to jí jistě nevadí, neboť zjevně neměla ke zvířatům pražádný vztah.

Stejně jako tchán, ten se z nich radoval, jen když je před něj postavili na talíři, a působil dojmem, že smyslem jeho života je dozlatova upečená kachna s červeným zelím, šesti knedlíky a k tomu pivo.

Když se narodily děti, měla jsem jiné starosti než myslet na to, že bych jim měla pořídit zvířátko. Pochopitelně s tím časem přišly samy. Jedni sousedi si koupili štěně, další kotě, a děti z toho byly celé pryč. Toužily po roztomilém chlupáči. Uslyšely ale mé kategorické ne.

Pelíšek

„Tatínek je na psy a kočky alergický,“ objasnila jsem. Bára a Tomík ve svých pěti a třech letech netušili, co to slovo znamená.

Vysvětlila jsem, že kdybychom si pořídili štěňátko, dostal by tatínek rýmu a kašel, chraptil by a sípal, zčervenaly by mu oči, a to všechno je nepříjemné. Smutně pokývali hlavičkami, zdálo se, že to chápou.

Zanedlouho se na naší zahrádce čím dál častěji objevoval cizí kocourek a děti ho fascinovaně sledovaly. „Necháme si ho, necháme si ho!“ povykovaly.

Znovu jsem zdůraznila, že tatínek je na kočičky alergický, a dodala, že kocour není náš, a tak si ho sotva můžeme nechat. Pod tíhou argumentů oba těžce vzdychli a odešli k sousedce škemrat o maliny.

Kocour mi dělal těžkou hlavu. Zabydlel se u nás. Bára s Tomíkem se s ním skamarádili, pil mlíčko z nové misky, kterou jsem byla nucena koupit ve zverimexu. A protože nám na zahradě i spal, udělali jsme mu pelíšek z krabice.

Jaká kočka?

Manžel nevěděl, kde mu hlava stojí, lítal jako namydlený blesk a dokola opakoval, že v práci je to peklo. Kocoura nebral na vědomí. Zato tchyně, když přišla na návštěvu, pištěla:

„Ta kočka tady nemá co dělat, ještě z toho Jiří onemocní!“ Manžel zvedl oči od mobilu: „Co? Jaká kočka?“

Tchyně ho zvýšeným hlasem upozornila, že na zahradě mu žije kocour, dokonce tam má pelíšek. Děti toho využily, vrhly se na tátu a ječely: „Tati, tati, můžeme si ho nechat?“ Bára vyběhla ven a zvíře přinesla. Tchyně se pokřižovala. A Jirka ani nekašlal, ani nesípal.

Tu jeho alergii si tchyně prachsprostě vymyslela, aby ji nenutil chovat doma zvířectvo. Tomík se rozbrečel, bál se, že táta kočku neodsouhlasí. Bára měla na krajíčku. Manžel ukázal do kouta kuchyně a řekl: „Přineste mu pelíšek sem. A hlavně nebrečte, nemám na to nervy.“

Iva (52), Litomyšl

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.