Domů     Má matka není nikdy spokojená
Má matka není nikdy spokojená
5 minut čtení

Rodiče mají na náš život obrovský vliv. Jejich nesouhlas proniká do duše jako nůž, který může zničit to, na čem nám záleží.

Jsem přesvědčená, že za rozvratem našeho manželství stála moje matka. Pocházím z menšího města a můj muž byl z Prahy. Nebyl krasavec, ale měl své charisma. Byl ale o půl hlavy menší, i když já nejsem nijak vysoká. To se stalo terčem posměšků u nás v rodině.

Říkali mu skrček z Prahy. Naše manželství fungovalo zpočátku velmi dobře, byli jsme zamilovaní, a jak se narodily děti, vše bylo fajn. Po mnoho let jsme žili jako šťastná rodina. Jednou za měsíc o víkendu jsme s dětmi jezdili k mým rodičům.

Při každé návštěvě se moje máma neopomenula zmínit, že můj manžel je blbec a ptala se, proč jsem si ho vzala.

Roky jsem to přecházela. Jenomže makta v mé hlavě zřejmě zasela semínko pochybností. Můj manžel samozřejmě žádný blbec nebyl, je to inteligentní, fajn chlap, ale samozřejmě má své mouchy jako každý člověk.

Moc podvědomí

Nic však nezůstane bez následků, ani vyřčená slova, která nejsou míněna vážně. Mnohokrát opakovaná slova se vryjí do podvědomí a působí tam, aniž by člověk chtěl. Někdy mohou nadělat pěknou paseku.

Uvědomila jsem si, proč se v dřívějších dobách používala při sňatcích formulka: „Pokud má někdo námitky proti tomuto sňatku, ať promluví teď, nebo navždy mlčí“. Sňatek býval duchovním rituálem a příbuzní, kteří s ním nesouhlasili, byli tímto umlčeni.

Kéž by tomu tak bylo i v mém případě. Můj muž se naší rodině nezdál dost dobrý, i když jsem s ním byla šťastná a byl často terčem kritických poznámek.

Po letech, když naše láska trochu ochladla, semínka pochybností začala klíčit, až postupně vyrostla v obrovský strom.

Začala jsem o manželovi pochybovat, hledala jsem na něm chyby, sekýrovala jsem ho kvůli hloupostem. Začala jsem si všímat jeho nedostatků a kritizovat ho. Postupem času vše přerostlo i v to, že mě přestal přitahovat a začal mi být fyzicky odporný.

Rozpad rodiny

Ač jsme měli děti, které nebyly ještě zcela dospělé , rozhodli jsme se jít od sebe. Hádky bývaly na denním pořádku a naše dávná přitažlivost vyšuměla. Ocitla jsem se sama. Nebylo to jednoduché, ale tenkrát jsem byla přesvědčená, že to byl správný krok.

Po několika dalších nevydařených vztazích mohu říct, že moje manželství tak zlé nebylo a mám pocit, že na jeho rozpadu měla lví podíl neustále se opakující kritika mojí matky. Nekritizovala jen mého muže, jejím terčem mohlo být cokoli.

Jednou jsem koupila dětem drahé povlečení z kanafasu, barevně kostkované. Byla jsem z něj nadšená až do chvíle maminčiny návštěvy. Jakmile ho uviděla na posteli, prohlásila: „Je to hnusný!“ Ani se neobtěžovala se skrýt své znechucení.

Radost mě v té chvíli přešla. Vzpomínám, že můj otec kdysi pronesl jedno latinské přísloví: „Kapka nehloubí kámen silou, nýbrž častým dopadem.“ Zřejmě tak komentoval vliv, jaký na něj matka měla. Měl s tím svou zkušenost. Život s ní ho naučil moudrosti. Bohužel brzy zemřel.

Podnikání v obchodě

Po rozvodu jsem začala podnikat. Otevřela jsem si malý obchůdek s věcmi do domácnosti. Byla jsem samostatná, nezávislá a dařilo se mi. Matku jsem jezdila stále pravidelně navštěvovat.

Nemohla jsem však přijet už v pátek, jak si přála, ale až v sobotu, protože v obchodě jsem prodávala sama a musela jsem mít otevřeno do pozdního odpoledne.

Pokaždé, když jsem se jí to snažila vysvětlit, řekla: „Zavři to!“ Někdy dodala: „Nedři se!“, z čehož jsem usoudila, že má o mě starost. Po letech prosperity přišly hubené roky a obchod jsem nakonec opravdu musela zavřít. Tak se matčino přání opět splnilo. Ocitla jsem se v předdůchodovém věku bez prostředků.

Pár let jsem se v tom plácala jak se dalo, po různých brigádách a přivýdělcích za pár korun. Jeden můj známý mi řekl, že kdo jednou podnikal, už nemůže být zaměstnancem, protože má jiné nastavení a priority, a už by nezapadl.

Moje zkušenosti mu dávaly za pravdu. Byla jsem zvyklá si věci dělat po svém a nejdřív dokončit práci a pak si dát pauzu. Neodejít na oběd ve dvanáct od rozdělané práce.

Když jsem ale nešla na oběd s ostatními, nedržela jsem partu a to otevíralo prostor pro pomluvy. Nezapadala jsem do kolektivu.

Našla jsem si tedy práci v zahraničí jako pokojská v hotelu. Na­dřu se sice stejně, nebo víc, ale mám dvakrát tolik peněz, než v Čechách. Jsem nakonec přece jen klasický zaměstnanec, ale v Evropské Unii, takže mi peníze jdou na důchod.

Na všechno jsem sama

Potřebuji vylepšit bilanci, protože jsem v posledních letech pracovala jen sporadicky. Matku však kvůli tomu nemohu jezdit navštěvovat. Rozčililo ji to a řekla mi, že jsem nenažraná, protože v Čechách bych musela dělat za polovic. Nepracuj, říkala. Ale to si těžko mohu dovolit.

Maminka žije v domově důchodců a chápu, že by ráda, abych jezdila častěji, ale nějak se živit musím.

Kdybych měla manžela, který mě za ní vozil autem, nebo moje staré podnikání, jistě by se našlo více času, ale nic z toho se jí nelíbilo, tak musí vzít zavděk tím, jak to je teď.

Zdena (55), Praha

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.