Domů     Duše zemřelých nás sledovaly
Duše zemřelých nás sledovaly
5 minut čtení

Dcera si moc přála navštívit židovský hřbitov nedaleko našeho domu. Jeden podvečer jsem jí přání splnila a málem nás to stálo život.

Společně s mou dcerou Adélkou jsme se vydaly na židovský hřbitov. Dcerka se ráda bojí, a tak jsem si řekla, že otestuji její statečnost. Nakonec jsme se bály obě, protože jsme spatřily něco, co jsme do té chvíle znaly jenom z hororů.

Měla pro strach uděláno

Když jsme se před několika lety s dcerou Adélkou vydaly na židovský hřbitov, chtěla jsem ji trochu postrašit. Od dětství měla ráda strašidelné pohádky a vyprávění o duchách. Během cesty jsem si z ní dělala trochu srandu a vtipkovala jsem, ať je opatrná.

„Co kdyby mrtvoly náhodou ožily?“ zkoušela jsem její statečnost. Netušila jsem, že můj vtip se stane částečnou realitou. Nakonec jsme toho večera byly vyděšené obě dvě.

Toužila jít na hřbitov

Pokaždé, když jsme autem odjížděly od našeho domu, se mě dcera ptala, co je to místo nahoře v kopci. „Myslíš ten židovský hřbitov?“ ukazovala jsem prstem z okénka. „Ano!“ přikyvovala Adélka.

„Moc bych se tam chtěla jít podívat,“ pokračovala nadšeně. Dlouho jsme jí to s manželem jen slibovali, ale protože dcerka o to opakovaně prosila, tak nakonec jednoho odpoledne nastal ten pravý čas, abychom se tam spolu vydaly.

Její odvaha se mi líbila

Jak už jsem zmiňovala, dcerka se ráda bojí. Nikdy neměla problém jít večer do lesa jen s baterkou a hledat tajemno. Když jela na letní tábor, nejvíc se pokaždé těšila na noční stezky odvahy.

Její houževnatost a odvaha se mi na ní velmi líbily, takže jsem uvítala nápad jít na hřbitov.

Šly jsme jen samy dvě

Byl podzim, sobota odpoledne, svítilo mrazivé sluníčko a dcerka, které bylo tehdy osm let, se nudila. „Mami, co kdybychom šly spolu konečně na ten hřbitov?“ navrhla. Neváhala jsem ani minutu.

Manžel zůstal doma s nemocnou mladší dcerou Natálkou a my s Adélkou jsme se vydaly na hřbitov. Musely jsme vyjít menší kopec a poté přeběhnout silnici.

Vše působilo poněkud strašidelně

Sotva jsme se ocitly na druhé straně, tak se nad námi zničehonic zjevil veliký černý mrak. Bylo to zvláštní, protože jinak bylo nebe světlé. Přišla jsem si v tu chvíli skoro jako v nějakém hororu.

S dcerkou jsme prošly dalším lesíkem, který kolem nás prapodivně šustil. Větvě stromů se za námi zavíraly a já cítila mrazení v zádech.

„To je docela strašidelný, viď?“ špitla dcerka. „To tedy ano. Teď by ještě mohly ožít mrtvoly a je to námět pro film,“ chtěla jsem ji trochu postrašit. Pak jsme došly k menší černé železné bráně. Otevřít šla jen ztuha. Musela jsem vynaložit hodně síly, abych s ní pohnula.

Procházely jsme se mezi náhrobky

Zazněl hlasitý skřípavý zvuk, který nás obě donutil povyskočit. „Teď musíme být potichu. Toto místo je posvátné a zaslouží si naši pokoru,“ zašeptala jsem. Adélka pokývala hlavou na souhlas.

Z jejího pohledu jsem pochopila, že se začíná opravdu trochu bát. Procházely jsme mezi rozpadlými náhrobky a vnímaly ponurost onoho místa. Došly jsme až na konec hřbitova a chvíli se v tichosti rozhlížely kolem dokola. Pak zaznělo něco, co připomínalo zvuk odsouvajícího se kamene.

Obklopily nás neživé bytosti

Já i dcerka jsme ztuhly a velmi opatrně jsme se otočily. Za námi byl shluk postav, které se ploužily ze strany na stranu. „Mami, co to je?“ hlesla tiše Adélka. „Nevím, ale nelíbí se mi to. Dej mi ruku,“ řekla jsem a pevně jsem ji chytla.

Chtěly jsme podivné postavy obejít a dostat se k bráně. Kráčely jsme potichu, aby si nás nevšimly. Myslím, že by se nám to i podařilo, kdyby Adélka nezakopla a neupadla. V ten okamžik se shluk lidí otočil naším směrem. Všechny ty bytosti se na nás dívaly mrtvýma očima.

Utíkaly jsme rychle pryč

Na nic jsem nečekala a rychle zvedla dcerku ze země. „Musíme rychle pryč!“ zakřičela jsem. Jelikož měla Adélka poraněný kotník, vzala jsem ji do náruče a chvátala, co mi nohy stačily.

Doběhly jsme k bráně hřbitova, která se zasekla. Cloumala jsem s ní, jak to jen šlo, ale za živého boha nešla otevřít. Dcerku jsem přes ni nakonec musela přehodit. Sama jsem pak bránu přeskočila, ani nevím jak.

Už tam nikdy nevkročíme

Postavy se k nám rozeběhly, což bylo znamením, že i my máme utíkat dál. Aniž bych se jedenkrát otočila, hnala jsem s Adélkou v náruči k našemu domu. Zastavila jsem se až před brankou do zahrady. Obě jsme těžce vydechovaly a po zádech nám přebíhal nepříjemný mráz.

„To bylo poprvé a naposledy, co jsme tam šly. Jasný?!“ rozhodla jsem. Dcerka ani nedutala, jen vyděšeně přikývla. Od té doby uběhlo už mnoho let, dcera vyrostla a žije se svým přítelem jen o několik ulic dál.

Když se však dívám z okna našeho domu na onen hřbitov, mám pocit, jako bych tam ty postavy stále viděla…

Zuzana D. (59), Hradec Králové

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika