Domů     Na okraji lesa číhala zlá lesní bytost
Na okraji lesa číhala zlá lesní bytost
2 minuty čtení

Můj věrný pes statečně odehnal ode mě a mého milovaného vnuka divné levitující stvoření, které se skrývalo v lese a pozorovalo nás.

Moc jsem se těšila na svého prvního vnoučka. Když se Vítek narodil a už mi ho mladí začali půjčovat na hlídání, často jsem s ním a svým psem Krokem chodila do lesíčka nedaleko mého bydliště. Cítila jsem se tam vždycky dobře. Až do onoho osudného dne před pěti lety.

Byl to takový náš rituál, nejprve cesta do parku, kde bylo dětské hřiště, a pak procházka kolem potoka až mezi stromy. Šla jsem tudy snad stokrát a nikdy se nic nestalo. Ten den tomu nebylo jinak, uteklo to ale nějak rychleji.

Blížila se pátá hodina odpoledne, a to byl čas, abychom se vrátili domů, protože v šest se vracel z práce manžel a v sedm si přijížděla pro malého Vítka dcera. Tak aby si vnoučka užil také dědeček.

Když mi došlo, kolik je hodin, posadila jsem vnuka do golfového kočárku a zavolala Kroka k noze. Pes ale na můj povel vůbec nereagoval.

Štěkal bojovně

Stál kousek ode mě a štěkal jako zběsilý na něco v lese, což obvykle nedělá. Je to klidný, poslušný pes. Teď bojovně cenil zuby, vrčel a štěkal. Musela jsem si pro něho dojít. Začalo se velmi rychle stmívat.

Jak jsem se blížila s kočárkem k lesu a sledovala tu část, na kterou Krok štěkal, náhle se mi odkryl pohled na něco neuvěřitelného. Zahlédla jsem tam ženskou postavu, jak se vznáší asi metr nad zemí. Měla rozcuchané vlasy a dlouhé šaty jako z dávných dob.

Když mě uviděla, zlostně vycenila zuby a zasyčela. Dělala dojem, že by se na mě ráda vrhla, nebo mi dokonce ukradla kočárek s malým Vítkem. Jak se ale pohnula směrem ke mně, Krok po ní statečně skočil.

Utekla jsem jí se štěstím

Nezasáhl ji, protože se ta děsivá bytost prudce vznesla do výšky. Ušklíbla se na psa, pak na mě, otočila se a letěla pryč. Kamsi do nitra lesa. Běžela jsem s kočárkem a se psem pryč co nejrychleji.

Zvedl se prudce vítr a já v jeho burácení zaslechla za svými zády ženský vřískot. Netroufala jsem se ohlédnout. Běžela jsem jako šílená a byla ráda, když se za mnou zavřely dveře našeho domu. Od té doby do těch míst nechodím.

Jana (67), Rumburk

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.