Nedokázala jsem se vypořádat se svým nešťastným životem. Chtěla jsem, aby si to vyzkoušela i má dávná, až příliš spokojená, kamarádka…
S Kamilou jsme se znaly od dětství. Říkaly jsme si všechno. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ji najednou budu chtít strhnout na dno, jako se to stalo mně. Všechno začalo mým rozvodem, kdy jsem skončila v levném pronájmu a děti zůstaly s manželem.
Připadala jsem si najednou jako odkopnutý pes. V noci jsem nemohla spát. Užírala jsem se nespravedlností, narůstala ve mně zlost na všechny. A v té době to všechno začalo.
Každý den jsem ji vídala projíždět kolem zastávky autobusu, kde jsem potupně čekala na své spojení do práce.
Viděla jsem ji sedět v tom krásném auťáku. Ten charismatický chlap vedle ní byl manžel, vzadu seděly jejich spokojené krásné dětičky. Vypadala tak spokojeně, že jsem to nemohla vydržet.
Ta se má!
Ten pocit, že se má dobře a s manželem se stále milují, byl pro mě neúnosný. Žárlila jsem. Nedokázala jsem jí to přát. Přepadla mě šílená touha nechat ji zakusit, že život může být pes…
Začala jsem o ní šířit pomluvy, dokonce jsem se nechala inspirovat různými příběhy a seriály v televizi.
Vymýšlela jsem si, že má doma nepořádek, muži je nevěrná, o děti se nestará. Lidi si takové zprávy předávají rádi. Tak rádi a rychle, že se všechny moje pomluvy nakonec dostaly až ke Kamile.
Když mě pozvala na návštěvu, s klidem v duši jsem vyrazila, protože jsem byla přesvědčená, že mi nic nedokáže. Každý drb jsem zrežírovala tak, aby pocházel od někoho jiného. Pozdravila jsem se srdečně s ní i jejím manželem a usadila se u nich v obýváku.
Kamarádka se mě při kávě zeptala, co si o těch pomluvách myslím a zda netuším, odkud pramení. Dělala jsem dotčenou. Dokonce jsem jí slíbila, že zjistím, odkud se ty nechutné intriky berou.
Nepřestanu
Byla mi vděčná a říkala, že jsem opravdová kamarádka. Usmívala jsem se a přála jí jen to nejlepší, když jsem odcházela. A byla jsem tak šťastná, že ve mně vložila svou důvěru.
Od té chvíle se pouštím do pomluv ještě odvážnějších. To by přece nebyla žádná spravedlnost, kdyby taky neokusila, jak tvrdý může život být.
Romana (66), Kutnohorsko
