Domů     Proč jen jsou někteří muži tak hrozně slepí?
Proč jen jsou někteří muži tak hrozně slepí?
8 minut čtení

Táta hledal šikovného chlapíka na výpomoc, protože jsme si už s barákem nevěděli rady. A tak se v mém životě objevil statkář Karel.

Ani nevím, kdy to přesně začalo. Máma umřela, táta očividně stárl a já se odjakživa vyznačovala notorickou nešikovností. A v tom našem až nesmyslně velikém baráku byla pořád nějaká práce vyžadující zručného kutila.

Ještě abych vysvětlila, proč byl náš dům nesmyslně veliký: táta ho kdysi postavil s tím, že si tam jednou přivede jeho milovaná jediná dcera ženicha, jemuž povije kupu dětí – tak aby se tam netísnili. To si nemusel dělat starosti. Místa je v baráku tolik, že se v něm občas hledáme.

„Já vám tu vaši vilu skoro závidím,“ povídá mi tuhle paní Strnadová z bytovky pod samoobsluhou.

„My máme jen dva pokojíčky, a když k nám přijdou na návštěvu mladí s dětmi, tísníme se tam jak kanáři v kleci.“ Oči jí svítily zlomyslností, táhla dvě tašky, aby tu jejich drobotinu řádně nakrmila.

Zato ty jsi sama, stará panna, kterou nikdo nechtěl – říkal její potměšilý úsměv. Myslím, že by se lidé neměli posmívat těm, kdo zůstali sami. Je to dost hrozné i bez posměchu. Naštěstí nejsem tak docela sama, mám tátu, ač stařičkého a podivínského.

A proto se to taky stalo. Táta sháněl zručného chlapa na výpomoc.

Zloději!

Měl spoustu požadavků:

aby to byl slušný člověk, žádný kriminálník nebo alkoholik, aby nechtěl moc peněz, aby se s ním dalo povídat, neboť táta si rád popovídá, aby vypadal úhledně, táta totiž nesnáší chuligány s dlouhými vlasy, a aby pracoval rychle a kvalitně.

Dokonce ho napadlo, že by rád, aby si chlapík při práci zpíval, pokud možno operní árie, ty táta miluje. „Hledáš na výpomoc chlapa se školeným hlasem?“ nevěřila jsem svým uším. Nejistě připustil, že od posledního požadavku přinejhorším ustoupí.

Dali jsme si inzerát na vývěsku před samoobsluhou a poptávali se lidí. Hned se toho ochotně ujala čilá paní Strnadová a poslala k nám pokrývače, který ale (prý) umí všechno na světě.

Vypadal jako obr Pulusán z dětské knížky Tajemný hrad Svojanov, měl delší vlasy, černé jako uhel, a opravu střechy garáže odhadl na šedesát tisíc korun. Otec ho vyhodil. „Jsi nestydatej zloděj! Za to jsem měl dřív embéčko!“ volal za ním rozhorleně. „A zpívat by asi taky neuměl,“ usoudila jsem.

Máš rád Rusalku?

Za týden nebo za dva zazvonil jiný obr, nakrátko ostříhaný. Řekl, že slyšel, že potřebujeme pomoci, neboť nám barák padá na hlavu a nevíme si rady. „Tak mi vás nějak přišlo líto, i když vás znám jenom od vidění,“ povzdychl si.

„Ty budeš asi náš člověk,“ spokojeně poznamenal táta. „Máš rád Rusalku?“

Když obr vzápětí zaburácel Měsíčku na nebi hlubokém a z blízké jabloně opadalo listí, bylo rozhodnuto.

Střechu garáže opravil za lidovou cenu a ostříhal živý plot ze smrčků, už tak přerostlý, že špičky lezly do drátů elektrického vedení a občas to tam nebezpečně zajiskřilo.

Povídal si rád. Už to byl pomalu takový rituál: po práci jsem udělala kafe, donesla ho na zahradní stolek, kterému vytrvale padaly nohy (i to opravil), a rozhovořili jsme se. „Jste ženatej?“ zajímalo tátu. „Mám tu neprovdanou dceru staršího data.“ Vždycky byl neomalený.

Odstřelila jsem ho očima a obr zdvořile pravil: „V tomto případě to říkám nerad, ale jsem ženatý a mám patnáctiletou dceru.“ V duchu jsem těžce vzdychla. Bylo mi tehdy osmačtyřicet a říci, že jsem měla nejvyšší čas na vdavky, by bylo komické.

Už jsem žádný čas neměla. Ale i tak mě občas napadlo: Co když existuje malá, maličká naděje?

Hortenzie

Jednou táta usnul v ušáku, a tak jsme si povídali ve dvou. A to už si postěžoval. „Lítám jako hadr na holi,“ podotkl smutně. „Mám statek, to je práce od nevidím do nevidím. Do toho manželka, že chce koně.

U mě je zvykem, že když žena něco chce, taky to dostane. Postavil jsem stáj, přivedl koně. Teď chce dalšího. Jsem unavený. Vstávám v půl čtvrté.“

Opravdu se mu zavíraly oči. Ta jeho žena, jmenovala se Jana, patrně vedla skvělý život. Podle toho, co líčil, ležela na zahradním lehátku nebo v houpačce, v zimě spočívala v ratanovém houpacím křesle, a poroučela. A kdyby aspoň byla spokojená, ale to ona nebyla.

„Dneska zase nadávala,“ unaveně spustil ramenatý muž, jmenoval se Karel. „Zvadly nám hortenzie, vím, měl jsem zalívat, ale vypadalo to na déšť, obloha se mračila jako čert, myslel jsem, že přijde liják. Nespadla ani kapka.“

Nedalo mi to, osmělila jsem se a zeptala se, proč kytky nezalila Jana. Pokrčil rameny. „Jana je teď hodně v sedle,“ objasnil zachmuřeně. „Zamilovala se do koní, jsem rád, že má zábavu, většinou se na statku chudinka nudí. Nechci ji otravovat se zalíváním hortenzií.“

Měsíčku na nebi

Brzy se ukázalo, že Jana je druhá žena, výrazně mladší. Karel se bál, aby o ni nepřišel, zároveň ho to manželství vyčerpávalo a někdy i lekalo.

„Nelíbí se mi, jak se Jana chová k Míše,“ prozradil, když vzadu opravoval děravý plot a já mu nesla vydatnou svačinu.

„Míša je dcera z prvního manželství. Občas za mnou přijde. Jana ji nenávidí. Sotva jí odpoví na pozdrav. Včera na ni křičela, ať prý neleze ke koním, že je stresuje.“ V duchu jsem si řekla, že Jana musí být příšerná semetrika.

Ukázal mi její fotku – rázem se mi rozsvítilo. Mladá vysoká dlouhonohá zářivá blondýna.

Oženil se s ní bez ohledu na to, že má děsnou povahu. „Víš co?“ napadlo mě. „Vem Míšu někdy sem. Tady se neřve. Upeču koláč.“ Opravdu ji přivedl. Prožili jsme pěkné odpoledne. Míša byla sice puberťačka, ale tichá, nesmělá a slušně vychovaná.

Za koláč zdvořile poděkovala a záhy se už smála, protože můj táta vylezl na pařez a zpíval Měsíčku na nebi hlubokém a její táta se k němu chutě přidal.

Pak jsme vyzvídali, jestli chodí s nějakým klukem, a Míša nám popisovala nápadníka, který o ni má možná zájem, ale pořád mlčí a jen se na ni dívá oddanýma hnědýma očima.

Najednou se překvapivě rozpovídala. Cítila se u nás dobře. Bylo mi jí líto. Rodiče se rozvedli, macecha se k ní chová jako zlá ježibaba ze strašidelné pohádky. Chudák holka.

Obrovská chyba

I Karel si všiml, jak Míša na návštěvě pookřála. „Tak veselou a povídavou jsem ji už dlouho neviděl,“ radoval se. „Je vidět, že to s dětmi umíš. Kdyby byla taková i Jana, dal bych za to všechno na světě.“ Ucítila jsem neurčitou naději.

Já bych zas dala všechno na světě za utěšený rodinný život, za muže jako je Karel, za dceru jako je Míša.

Je to jen sen, brzdila jsem se. Ale co když není? Karel s Míšou k nám teď přicházeli častěji, už ne na výpomoc, ale na návštěvu. Na ta letní odpoledne ráda vzpomínám. Třeba jak vzal můj táta Míšu na ryby a my jsme u zahradního stolku osaměli. Karel se mi zahleděl do očí a hlasem, který se znatelně chvěl, povídá:

„Už s Janou nemůžu žít. Byla to obrovská chyba. Byl jsem blázen, že jsem si ji vzal.“ Srdce se mi rozbušilo. Zapípala jsem, že mě mrzí, že se tak trápí. Svěřil se, že to Janě už všechno řekl. Okamžitě si sbalila kufry a zmizela. Je volný.

Cítila jsem naději i nejistotu. Zmítala jsem se mezi radostí a hrůzou, že to dopadne špatně.

Na statku

Karel mě vzal na statek, pyšně mě jím provedl, Míša šla vedle mě z druhé strany a držela mě za ruku. Byla jsem nejšťastnější na světě. Pak se rozpršelo, seděli jsme všichni tři na terase a Karel řekl: „Takový klid!

Teď je mi dobře.“ Zavřela jsem oči a přála si, aby ta chvíle nikdy neskončila. „Asi jsem se zamiloval,“ zašeptal Karel, když už byl nadohled podzim.

Zrovna jsme na statku česali jablka. Je to tady, blesko mi hlavou. Vyzná mi lásku. Místo toho mi ukázal fotku. No ovšem, mladá blondýna. Seznámili se na inzerát. Koukala jsem jinam, aby si nevšiml, že brečím. Slezla jsem ze žebříku a vydala se za Míšou do stáje.

Objala jsem ji. Neměla jsem to srdce říct jí, že se s ní loučím, tak jsem ji jen chvíli držela v náručí. „Ty už jdeš?“ podivila se. „Nechoď ještě.“ Nedokázala jsem promluvit. Něco nesrozumitelného jsem zadrmolila a odešla navždy. Pro slzy jsem neviděla na cestu.

Alice (54), jižní Čechy

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do