Domů     Nadále sedí pod jabloní
Nadále sedí pod jabloní
5 minut čtení

Po smrti mého tatínka se celý náš dům zahalil do smutku. Radost a smích byly ty tam. Až do jednoho dne, kdy se stalo něco neuvěřitelného.

dyž mi před lety zemřel milovaný tatínek, hodně se toho změnilo. Všem nám hodně moc chyběl. Moje maminka byla velmi smutná a naši psi jako kdyby ztratili chuť žít. Jedno ráno, pár měsíců od tátovy smrti, se však psi nebývale radovali.

Běželi k jabloni, kde otec za svého života často a rád sedával. Nedalo mi to a šla jsem se tam také podívat. Od té doby vím, že je tatínek pořád s námi a dohlíží na nás.

Na duchařinu jsem nikdy nebyla

Nikdy, dokonce ani když jsem byla malá holka, jsem si nepřipouštěla, že by mohly existovat duše zemřelých.

Na rozdíl od většiny mých spolužaček a kamarádek, které byly jeden čas až posedlé vyvoláváním duchů a spiritistickými seancemi, já jsem se o něco takového vůbec nezajímala.

Byla jsem přesvědčená o tom, že smrtí je zkrátka všemu konec. Že už nic po ní neexistuje. Opak jsem si začala přát až v době, kdy mi umřel táta.

Pár měsíců po jeho smrti se pak skutečně stalo něco, co mě přesvědčilo, že duše mrtvých existují a nikam neodcházejí.

Odešel v pokoji

Tatínek sice nezemřel za žádných tragických událostí nebo při těžké nemoci, byl zkrátka starý. Umřel ve věku osmdesáti dvou let. A ještě ke všemu doma, což bylo jeho největší přání. V tomto domě, kde jsem s našima vyrůstala, žiji dodnes.

Je to obrovský barák tak pro tři rodiny. Mám zde vše, co potřebuji. A navíc je tu také moje mamka.

Všichni jsme ho měli rádi

Po otcově smrti jsem věděla, že nechci, aby maminka zůstávala sama. Moji rodiče se milovali, žili spolu více než padesát let a otcův odchod ji velice ranil. Stejně tak naše psy, kteří byli otcovými miláčky.

Vždycky s nimi chodil na dlouhé procházky do nedalekého lesa a také s nimi často sedával pod velikou jabloní, kterou máme na zahradě.

Psi truchlili také

Po jeho smrti jsem si na to místo nedokázala sednout. Bylo to příliš živé a bolestivé. Stále jsem ho tam viděla, jak tam sedí a Thora s Rexem tiskne k sobě. Také psi se chovali jinak. Byli pořád někde zalezlí a spali.

Radost z jejich očí vymizela, ocáskem nezavrtěli. Už je nebavilo lítání po zahradě, chytání klacků nebo sbírání popadaných jablek. Také o žrádlo neměli skoro zájem. Jako kdyby s tátou odešel i kus z nich.

V domě zavládl smutek a ticho

V celém domě panoval smutek, žal a ticho. Pořád jsem přemýšlela nad tím, jak nás z toho dostat. Sama jsem neměla na nic náladu, z ničeho jsem se nedokázala radovat. Mamka tvrdila, že to chce zkrátka jen čas. To je všemocný lék, slibovala.

Ano, říká se to, ale moc to nepomáhalo. Ale pak se jednoho dne stalo něco, co nás všechny probralo ze smutku.

Nadšeně vyrazili ven

Došlo k tomu tři měsíce po otcově smrti. Psi mě ráno natěšeně vítali v kuchyni. Všichni vrtěli ocásky a pořád na mě poštěkávali. „Co vám je?“ divila jsem se. Byl to nezvyk vidět je zase tak veselé.

Thor si pak stoupl na zadní nohy a předními tlapkami se snažil otevřít dveře ven. „Tak dobře, já vás pustím,“ řekla jsem jim a vzala za kliku. Oba dva vyletěli ven jako rakety a mazali k tátově jabloni.

Nevěřila jsem vlastním očím

Když jsem se zaposlouchala do jejich štěkotu, něco jsem v něm cítila. Připomnělo mi to dřívější časy. Dobu, kdy tu s námi táta ještě byl. Na chvilku jsem se zamyslela. „Štěkají, jako když vítají tátu,“ pronesla jsem tiše.

Seděl na své lavičce

Nedalo mi to a šla jsem se za nimi podívat. Když jsem vyšla před dům a podívala se k jabloni, nevěřila jsem vlastním očím. Táta seděl na své lavičce pod jabloní a drbal naše psy. Pootočil se ke mně a zamával mi, jako když žil. Gestem ruky ukázal, abych šla k němu.

Dotknout jsme se ho nemohly

Třesoucí se rukou jsem položila hrníček s kávou na stůl na verandě. Nejistě a s bušícím srdcem jsem vykročila směrem k tátovi. Za zády jsem slyšela mamku, jak volá tátovo jméno. Rozeběhla se ze dveří tak rychle, že u něj byla dřív než já.

Doběhla jsem za nimi. Táta vypadal jako z páry. S mamkou jsme ho chtěly obejmout, ale sáhly jsme do prázdna. Nicméně při pohledu do jeho tváře jsem zase cítila ten hřejivý pocit na srdci.

Jeho duše je tu stále s námi

Mamka radostí plakala, psi štěkali, a já? Já jsem si jen naplno vychutnávala ten úžasný moment, že zase vidím svého milovaného tátu. Byl to velmi silný okamžik, na který nikdy nezapomenu. Obešel se beze slov, ale řekl mnoho. Ukázal nám, že duše našeho taťky je pořád s námi.

Dohlíží na nás

Od toho dne už uplynuly téměř dva roky. A i když k dalšímu setkání zatím nedošlo, my se zase radujeme. Psi se chovají jako před tátovou smrtí. Každé ráno štěkají vesele u jabloně a já vím, že táta tam někde prostě je, i když ho nevidím. Že nás všechny pozoruje a ostražitě hlídá každý náš krok.

Kamila H. (53), severní Morava

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika