Cítila, že se blíží její poslední dny, a navzdory těžké nemoci chtěla naposledy vidět svůj rodný dům, kde byla šťastná.
Mít babičku je většinou skvělé. Ta moje byla paní doktorová, a moc si na tom zakládala. Měla kamarádku Libušku, se kterou chodila ještě v osmdesáti hrát tenis. Byl to úžasný pohled na jejich hru jako z filmů pro pamětníky. „Já pleju, paní doktorová!“ volala na babičku Libuška.
A babička ji obratem odvětila: „Teď pleju já, paní ředitelová!“ Trávila jsem u ní každé prázdniny a jezdit jsem k ní nepřestala ani v dospělosti. Jenže před pár lety začaly babičce ubývat síly. Přesvědčila jsem ji, aby prodala domek a přestěhovala se k nám.
Stařecký vrtoch?
Před dvěma lety mi oznámila, že musí na pár dní do nemocnice. Zprávy, které jsme od lékařů dostaly, byly děsivé. Babička měla nemocné srdíčko a operace nebyla možná. Lékaři jí dávali dva měsíce života.
Když jsem si přivezla babičku domů, chovala se jakoby nic. Bylo s ní veselo…. Asi za měsíc mi řekla, že má jedno velké přání. Že by ještě jednou ráda viděla svůj rodný dům, kde se narodila, žila se svými rodiči a pak s manželem.
„Je to stařecký vrtoch, ale byla bych ti za to moc vděčná.“ Šla jsem ten nápad prokonzultovat s lékařem. Ten mi vysvětlil, že její srdce by se nemělo vystavovat takové zátěži, a už vůbec ne velkým emocím.
Zázraky se dějí
Nestálo ale těch několik málo dní, které babičce ještě zbývalo, za to, splnit její poslední přání? S veselým úsměvem jsem proto vešla do dveří a oznámila babičce, že jí lékař výlet doporučil. Když jsme zastavily druhý den před jejím domkem, nelitovala jsem.
Takové štěstí v očích babičky za to riziko stálo. Noví majitelé měli pochopení, a tak se mohla babička projít po kvetoucí zahradě. Sednout si na lavičku a ponořit se do svých vzpomínek. Nechaly jsme ji tam samotnou a daly si zatím v kuchyni kávičku. Za hodinu přišla babička za námi.
Vypadala spokojeně. Cestu domů vtipkovala. Navzdory lékařské prognóze bilo babiččino srdíčko ještě téměř rok. Dočkala se Vánoc a svých devadesátých narozenin, na kterých se sešla celá rodina, včetně jejích prapravnoučků.
Romana (59), Choceň
