Roky se mi zdál stejný sen. Hlavní roli v něm hrála neznámá dívka, která se mi snažila ublížit.

Bude to deset let, co se mi ve snu poprvé zjevila neznámá dívka. V době, kdy mě takto začala navštěvovat, byla ještě malá. Dnes jí může být kolem dvaceti. První roky jsem tomu nevěnovala pozornost. Zkrátka se mi zdálo o nějaké dívce.

Sen se sice pravidelně opakoval, ale ani tak jsem na něm neshledávala nic podivného.

Usilovala o můj život

Po čase začala být dívka v tom snu zlá. Křičela na mě, snažila se mi ublížit. Několikrát se mi stalo, že jsem se v noci vzbudila hrůzou. Dívka mě totiž škrtila. Po nějaké době to celé nabralo na intenzitě. Stály jsme spolu třeba u řeky a povídaly jsme si.

Zničehonic do mě strčila a já spadla do vody. Snažila se mě utopit. Ve snu jsem se bránila, jak jen to šlo, hlavně abych mohla vystrčit hlavu z vody a nadechnout se. Když jsem se probudila, kolem bylo mokro.

Bála jsem se spát

V té době jsem neměla odvahu se s tím někomu svěřit. Rodiče by mi stejně nevěřili. Spánek se pro mě stal doslova utrpením. Bála jsem se večer ulehnout. Snažila jsem se uměle si vtlouct do hlavy, co se mi bude zdát. Nikdy to ale nefungovalo.

Ta dívka se mi vždycky zjevila a chtěla mi ublížit. Na otázku proč, se mi vždy jen vysmála.

Spatřila jsem ji ve skle

Zkoušela jsem všechno možné. Dechová cvičení, bylinné čaje, relaxační hudbu či pravidelné meditace. Nic nefungovalo. Jednoho dne jsem tu dívku začala vnímat i přes den. Ten pocit, že za mnou někdo stojí, byl silný.

Myslela jsem si, že se ze mě stává blázen a celé je to blud. Když jsem se ale jednou vracela domů a odemykala dveře od domu, ve skle jsem tu dívku spatřila. Lekla jsem se, až mi z ruky vypadly klíče. Hbitě jsem se otočila, ale za mnou nikdo nestál.

Vysmála se mi

Strachy jsem se podívala na odraz ve dveřích, ale ani tam už jsem ji nespatřila. Byla jsem připravená, že se dobrovolně nechám zavřít do ústavu. O pár dní později se ale stalo něco ještě šílenějšího.

Chystala jsem se do práce a rozhodla se, že se ještě namaluji. Stála jsem před zrcadlem a dělala si linky, když jsem ji zahlédla. Vyjekla jsem: „Co chceš?“ Ona se jen potutelně smála.

Pozoruje mě

Rychle jsem z bytu utekla a vrátila se až pozdě večer. Bylo mi jasné, že ani nadcházející noci mě neušetří své návštěvy. Jenže ona už nepřišla. Ani tu noc, ani ty další. Začala jsem zase klidně spát. Měla bych být ráda, ale nejsem. Ona svoji přítomnost ve snech vyměnila za tu reálnou.

Vídám ji v bytě, v odrazech, když jedu metrem. Vždy stojí někde stranou a pozoruje mě. Začínám se bát o svůj život. Myslím, že je čas navštívit doktora. Může se jednat o nějaký druh schizofrenie, což by můj stav vysvětlovalo.

Mám ale obavy, že ta ve hře není a já mám problém s neznámým démonem, který mi chce ublížit.

Karolína L. (41), Praha