Domů     Získala jsem si srdce jeho psa
Získala jsem si srdce jeho psa
5 minut čtení

Jsem obyčejná holka z Brna. Když jsem po škole nastoupila na brigádu do jedné firmy, hned mě tam okouzlil jeden z mých kolegů.

Pětatřicetiletý Pavel byl ke mně od začátku milý. Ochotně se mě ujal a všechno mi trpělivě vysvětloval. Zalíbilo se mi tam, a když přišla nabídka, jestli bych nechtěla ve firmě zůstat, kývla jsem.

Vyznal mi své city

S Pavlem jsme seděli ob jednu kancelář. Párkrát mě pozval na oběd a jednou, to když jsem ve firmě pracovala už skoro půl roku, dokonce i na večeři. Zamířili jsme do jedné docela příjemné brněnské restaurace.

Pojedli jsme a povídali si jako obvykle. Objednali jsme si k tomu dobré vínko a ani jednomu z nás se nikam nechtělo. Najednou Pavel jakoby zvážněl. Podíval se mi do očí. „Víš, Lucko, už dlouho se mi moc líbíš, ale teprve dneska jsem našel odvahu ti to říct.

Mám tě moc rád a chtěl bych, abys byla po mém boku. Souhlasíš?“

Jeho slova mě trochu zaskočila. O Pavlovi jsem jako o svém případném partnerovi nikdy neuvažovala. Byl pro mě hlavně senzační kolega, který se vším pomůže. Najednou mi ale ledacos došlo.

A proč vlastně ne?!

Když jsme v práci naťukli nějaké téma, obvykle jsme zjistili, že naše názory a vkus k sobě docela ladí. V něčem se shodujeme, v něčem docela dobře doplňujeme. Nemáme spolu žádný zásadní problém, nehádáme se.

Proto jsem přikývla. „Počkej, ale čeká tě ještě jedna zkouška,“ řekl Pavel. „Uvidíš, kdo to bude. Taky je členem naší domácnosti. Moje maminka to ale není,“ dodal trochu záhadně. Pochopila jsem, až v momentě, kdy jsem přišla k němu domů.

Když mi otevřel, ke dveřím přišel kokršpaněl. Neštěkal. „Seznamte se. To je můj pes Max. To je moje přítelkyně Lucka,“ uvedl nás Pavel. Přišlo mi to docela legrační. Max mě očichal a zdálo se, že je všechno v pořádku.

Jednoduše žárlil

Jednou jsme s Pavlem vedle sebe leželi, jeho maminka tehdy byla na návštěvě u své sestry, a tak jsme měli celý byt pro sebe. Po chvíli jsem odešla na toaletu. Pes, který do té doby ležel opodál na koberci, vylezl na postel a zaujal moje místo vedle páníčka. Když jsem se vrátila zpět, příliš ho to nepotěšilo.

Domníval se, že vše už skončilo, já zmizím v propadlišti dějin a on bude opět mít páníčka pro sebe. Prostě žárlil. Chápu to, já bych asi reagovala stejně. Jak jsem ale chodila k Pavlovi domů čím dál častěji, pes žárlit postupně přestal.

Myslím, že rychle pochopil, že to s jeho páníčkem myslím dobře. Nicméně pes přesto vše velmi bedlivě sledoval.

Středem pozornosti

Když jsme se jednoho dne znovu sešli v Pavlově bytě, udělali jsme si výborný oběd, otevřeli láhev vína a potom se milovali. Vznešeného psa to patrně zaujalo a měl radost z toho, co se děje. Proto v okamžiku nejvyšším vylezl na postel a začal mi olizovat tvář. Přišlo mi to legrační, a začala jsem se proto hrozně smát.

Pavel chvíli koukal, ale pak se taky dal do smíchu. „Stalo se tohle už někdy?“ zeptala jsem se pak. Pavel zavrtěl hlavou. „Max sice vymyslí lecjakou lumpárnu, ale tohle mělo premiéru,“ vysvětlil mi.

„A jsem moc rád, že ti to nevadilo a vzala jsi to tak sportovně. Jiná žena by kvůli tomu určitě udělala cirkus,“ dodal.

Oblíbil si mě

Zkoušky se psem ovšem pokračovaly. Krátce nato šel Pavel na operaci slepého střeva, a když už ho pustili z nemocnice, přišla jsem za ním zase k němu domů. Měl tam zrovna návštěvu, kamaráda, kterého jsem shodou okolností také znala.

Pak ale kamarád odešel, chtěl nás nechat o samotě, abychom měli klid a mohli si nerušeně povídat.

Posadili jsme se tedy v pokoji na gauč, před námi byl malý konferenční stolek. Pes vylezl nejdříve Pavlovi na klín, potom na stolek. Uvažovala jsem o tom, co má pes v úmyslu na stolku dělat. Pes však moji úvahu přerušil.

Přiblížil se, vlezl ke mně na klín a začal mi postupně systematicky olizovat celý obličej.

Překvapilo mě to a dojalo. Zkrátka a jednoduše, pes mě zřejmě definitivně a s konečnou platností přijal do rodiny. „Hádám správně, že ta zkouška, o které jsi tenkrát v restauraci mluvil, byla tvůj pes?“ odvážila jsem se zeptat. „Jo,“ odpověděl se smíchem.

„Chápeš, vždycky jsme měli psa. Psi jsou v mém životě hodně důležití.

Když od nás odešel můj táta, byly mi čtyři roky. Máma si pak koupila psa, myslím, že právě tohle jí pomohlo překonat první dobu, než se dala psychicky do pořádku,“ vyprávěl mi. „Vždycky jsme pak měli minimálně jednoho psa, často dokonce dva, aby si mohli hrát.

Neumím si představit, že bych měl partnerku, která by neměla ráda psy,“ dokončil svůj příběh.

Velká šťastná rodina

Dva roky nato jsme s Pavlem koupili malý domek na okraji Brna, kam s námi šla bydlet i jeho maminka. Postupně se nám narodily tři děti a tvoříme velkou šťastnou rodinu, samozřejmě ještě se dvěma psy.

Lucie J. (51), okolí Brna

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zázračné oleje jsou tu pro vás
nejsemsama.cz
Zázračné oleje jsou tu pro vás
Kdyby pokožka uměla mluvit, na kosmetické oleje by psala ódy. Jsou totiž přesně tím, co potřebuje, když je unavená a napjatá. Suchá, napjatá nebo citlivá pokožka si někdy žádá víc než běžný krém. Vlivem věku, stresu, hormonálních změn či počasí ztrácí pružnost, rychleji se dehydratuje a hůř drží vlhkost. Právě tehdy přichází ke slovu rostlinné
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
historyplus.cz
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
„Jsi mi drahý, nikdy jsi mě nerozčílil,“ pronesl Gustav Vasa ke svému třetímu synovi Magnusovi. Měl o mladíka starost, varoval ho v dopisech před přílišným běháním, aby si nepolámal nohy. Tehdy ještě netušil, že prince bude ohrožovat mnohem závažnější zdravotní problém. Osud mu zprvu přál. Byl otcův oblíbenec, třetí v pořadí následníků švédského trůnu. Stejně jako
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
nasehvezdy.cz
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
Skandální tvrzení se šíří kuloáry. Herec ze seriálu Pod hladinou Marek Němec (45) už čtyři roky září zamilovaností vedle nové partnerky, nyní již manželky, Petry Hebké (42). Básnil, že má ženu, ktero