Domů     Na nic nečekejte, nikdy nevíte dne ani hodiny!
Na nic nečekejte, nikdy nevíte dne ani hodiny!
2 minuty čtení

Moje dcerka byla hodná a chytrá. Chtěla jsem jí splnit každé přání, tu cestu jsem jí ale měla tehdy zakázat.

Moje milovaná dcera Karolínka za mnou jednoho dne přiběhla do práce spolu se svou spolužačkou Denisou. Až do páté třídy si nenašla žádnou kamarádku. Byla jsem moc ráda, že ji konečně měla a byla šťastná.

Nadšeně mi vyprávěla, že Denisa jede s rodiči do aquaparku a že může jet s nimi. Chtěla jsem jí tu radost dopřát, a tak jsem jí ten výlet po telefonickém rozhovoru s rodiči spolužačky povolila. Pokud šlo o peníze, nemohly jsme si moc vyskakovat. Byly jsme samy bez tatínka.

Poslední rozloučení

V den výletu jsem ji šla ráno doprovodit. Předala jsem rodičům Denisky nějaké peníze na útratu a pak už jsem tam jen stála a mávala. To bylo naposledy, co jsem Karolínku viděla… Stalo se to při zpáteční cestě.

Na jedné z křižovatek nedal Denisin táta přednost, auto na hlavní to do nich napálilo v plné rychlosti. Úplně zdemolovalo pravou stranu auta, kde seděla Karolínka a Denisina maminka. Obě byly na místě mrtvé. Zemřely dřív, než si stačily uvědomit, co se děje.

Malá Deniska přežila, její táta bojoval v nemocnici o život, a nakonec taky umřel. O holčičku, dnes už mladou paní, se postarala její teta. Občas si zavoláme, Je moc fajn. Přišla v dětství o bratra, tak ví, jaké to je ztratit blízký mladý život…

Kdo je viníkem?

Nejhorší ale na všem je, že jsem se od Denisky posléze dozvěděla, že její tatínek bral nějaké prášky na špatnou náladu, protože měl problémy v práci. Nejspíš užíval antidepresiva, při kterých je řízení auta zakázané.

Kdybych to bývala věděla, nikdy bych své dítě na výlet nepustila. Kdyby, kdyby…

Často se v noci budím a brečím, prohlížím si fotky. Lituju každé hodiny, kterou jsem strávila nějakou nesmyslnou činností, místo abych si užívala Karolínky. Co dodat na závěr? Važte si každého okamžiku, který můžete trávit se svým dítětem.

Alena (67), Sušice

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která