Neutuchající touha po dítěti

Total
27
Shares

Potkala jsem ji nedaleko našeho domova. Znala jsem její strašný osud. Když mi chtěla vzít dítě, dostala jsem nápad.

Bylo po dešti, když jsem přišla s kočárkem na hlavní ulici. Proti mně šla žena s kočárkem. Byla celá promáčená, jak se nestihla před deštěm schovat. Potkala jsem ji se svojí desetiletou dcerou Aničkou a s malou Terezkou v kočárku. Pozvedla jsem oči a střetla se s jejím pohledem. Pohled to byl prázdný, na druhé straně měl v sobě nádech smutku.

Chovala pannu

Dívce mohlo být tak třicet. Zastavila se a naklonila se nad kočárek. Pak z něho vytáhla dítě. Byla to velká panenka! Usedla na lavičku a hračku v podobě panny hladila po hlavě, upravovala jí vlásky a konejšila tichými slovy.

„Mami, proč si ta velká paní hraje s panenkou?“ zeptala se mě Anička. „Protože je velmi nešťastná a myslí si, že je to ve skutečnosti živé děťátko!“ odpověděla jsem. Vzala jsem Aničku za ruku, chopila se kočárku a spěchala jsem raději domů.

Malá pomocnice

Bydleli jsme kousek od městského parku, kterému vévodila barokní kašna. S manželem jsme koupili malý domek, který byl přilepen k zámecké zdi. Když se nám narodila Terezka, Anička se aktivně zapojovala do péče o mladšího sourozence. Jakmile se v noci ozval pláč, byla Anička rychlejší než automatická chůva na mém nočním stolku. I tu noc přiběhla do naší ložnice a probudila mě.

Chtěla moji dcerku

„Mami, někdo je v našem pokoji. Bere nám naši Terezku!“ vykřikla. Vyskočila jsem z postele a běžela do dětského pokojíčku. Když jsem stanula mezi dveřmi, spatřila jsem postavu oné dívky, jak stojí nad kolébkou a v rukou drží naši Terezku.

Naše pohledy se střetly. Vrhla jsem se k ženě a vytrhla jí Terezku z náruče. Chvíli se o moji mladší dceru se mnou přetahovala, než skočila na balkon a v mžiku ho přelezla. Slyšela jsem, jak dopadla skokem do okrasných keřů, které lemovaly náš domek, a prchala k plotu.

Stále truchlí

Terezka přestala plakat. Položila jsem ji do kolébky a houpavým pohybem ji uspala. „To je ta paní, kterou jsme viděly dneska venku v parku,“ řekla mi Anička.

„Ta paní je mrtvá. Zemřela poté, co se s ní rozešel její přítel. Z nešťastné lásky vjela s kočárkem pod vlak. Od těch dob se zjevuje poblíž místa, kde došlo k tragédii. Místo živého dítěte vozí v kočárku pannu, se kterou si hraje jako s živým miminkem,“ vysvětlovala jsem Aničce.

„Ona by naší Terezce ublížila?“ ptala se dál dcera. „Myslím, že ne, ale odteď budu balkonové dveře zamykat a budu spát s vámi!“

Přijala můj dar

Druhý den jsme šly na procházku do parku a dotyčnou ženu potkaly i s kočárkem. Zastavila jsem ji a nabízela jí nějaké oblečky, které mi zbyly po Terezce. Divoký pohled ženy se změnil v úsměv. Pokynula hlavou a nabízené věci si vzala. Usedla na lavičku a začala do nich strojit své „miminko“…

Jana S. (51), Liberecko

Také se vám může líbit