S odchodem maminky jsem se těžko smiřovala. Přestala jsem slavit i své narozeniny. Na padesátiny jsem ale udělala výjimku.

Uspořádala jsem oslavu, na kterou přišla celá rodina. Večer jsem vyslovila jedno přání, které se záhy splnilo. Slavila jsem padesáté narozeniny a moc jsem si přála, aby byla u toho. A myslím si, že se to splnilo.

Nejmilovanější osoba

I když vedu spokojený život, maminka mi pořád chybí. Byla to ta nejmilovanější osoba v mém životě. Nezemřela za žádných tragických událostí. Byla ve věku, kdy už měla „nárok“ odejít. Ani neumírala v bolestech. Zemřela ve spánku u sebe doma. Přesně tak, jak si vždycky přála.

Chyběla mi

První roky bez ní byly vskutku těžké. Už jsem neměla komu zavolat o radu. V mém životě měla zásadní roli. Přiznám se, že jsem od její smrti nechtěla slavit své narozeniny. Věděla jsem, že to nezvládnu. Ta ztráta byla příliš čerstvá. Roky plynuly a já se z toho postupně dostávala.

Pomohl mi manžel a naše děti s vnoučaty. Díky nim jsem po čase zase měla úsměv na tváři. Dokonce se jim podařilo přemluvit mě k tomu, abych oslavila své padesáté narozeniny. „Babička by si to určitě přála,“ lámal mě syn.

Oslava

Nakonec jsem mu musela dát za pravdu a rozhodla jsem se po letech uspořádat narozeninovou oslavu. Přišly naše dvě děti s vnoučaty. Kupodivu to bylo velmi milé odpoledne. Všichni o mé mamince mluvili s takovou pokorou a láskou, až mě to dojalo.

Chvílemi jsem snila o tom, jaké by to bylo, kdyby s námi seděla u stolu. Určitě by byla štěstím bez sebe, myslela jsem si.

Vyslovila jsem přání

Když večer všichni odešli, dolehlo to na mě. Zmoženě jsem usedla na křeslo a rozjímala. V bytě bylo hrobové ticho. Zaklonila jsem hlavu a vzpomínala na maminku. „Kéž bys tu byla se mnou,“ pronesla jsem tiše. Ještě pár minut bylo ticho, pak se bytem rozezněl neznámý zvuk.

Natolik mě rozhodil, že jsem šla hledat jeho původ. Prošla jsem celý byt a zastavila se až u květiny, kterou mi kdysi dávno darovala maminka. Zvuk vycházel právě z té květiny. Vzala jsem si brýle, protože se mi zdálo, že se kytka sama od sebe hýbe.

Jako kdyby mi rostla před očima. Stála jsem nad ní a užasle pozorovala, co se to děje. Ještě ráno žádné poupátko neměla, a najednou tam bylo jedno neobvykle veliké. Zvuk zesiloval a společně s ním se rozvíjelo poupátko. Cítila jsem kolem sebe zvláštní energii.

Cítila jsem její přítomnost

Když se květ celý rozvinul, zvuk ustal. Nikdy v životě jsem nic krásnějšího neviděla. Květ byl lagunově modrý. Když jsem se do něj zadívala, ucítila jsem maminku. Dojetím mi tekly slzy, protože jsem pochopila, co se to děje.

Maminka mi přišla popřát k narozeninám. Byl to krásný okamžik. Druhý den nebylo po květu ani stopy. Jako kdyby nikdy žádný nevykvetl. Myslím, že maminka vyslyšela mé přání a přišla mě navštívit, aby mi dodala sílu do života.

Jana S. (57), Vyškov