Kvůli bezohlednému člověku jsem přišla o všechno. A nejen já, ale mnoho lidí z našeho domu. Bolí to, možná víc než popáleniny, které se mi nevyhnuly.

Teprve teď vidím, že v nemocnici mi ještě bylo vlastně docela dobře. Ležela jsem tam sice s nepěknými popáleninami, ale tvrdá realita byla někde mimo mě. Soustředila jsem se jen na jednotlivé procedury a zaběhnutý rytmus nemocnice.

Bylo osvobozující nemyslet na nic, co se děje venku a co bude dál. Vždyť té strašné noci se mi úplně převrátil život vzhůru nohama.

Byl to podivný soused

Před rokem se do bytu v našem činžovním domě nastěhoval vnuk paní, která zemřela. Moc se mi nelíbil od samého začátku. Často se choval podivně a zdálo se, jako by byl úplně mimo.

Do bytu za ním chodily jemu podobné podivné existence. Měla jsem strach a na sousedovo chování upozorňovala. Nikdo ale nic nepodnikl. Někteří nájemníci mě dokonce obvinili, že to přeháním a že jsem si na souseda zasedla.

Nic jsme nepodnikli

Jednoho večera se z vedlejšího bytu ozvaly podivné rány. Když jsme na souseda zvonili, neotevřel. Ale druhý den jsme ho viděli s ovázanýma rukama. Co se stalo? Měli jsme tehdy jít na policii. Bohužel jsme se na to vykašlali a dál jsme dělali, že se nic neděje.

Bohužel. A pak přišlo něco, čeho jsem se obávala, ale neuměla jsem si to představit.

Hrůzná noc

Uprostřed noci se ozvalo několik výbuchů a pak srdceryvný řev. Vyskočila jsem z postele a v pyžamu vyběhla na chodbu. To, co jsem uviděla, do smrti nezapomenu. Po chodbě pobíhal soused. Byl v jednom ohni a z jeho bytu se na chodbu valil dým a šlehaly plameny. Strhla jsem závěs z okna a snažila se tu hořící pochodeň uhasit holýma rukama.

Nepovedlo se mi to. Oheň se mezitím rozšířil po domě a mě chytly nějaké pevné paže, které mě táhly pryč od hořícího souseda. Víc si nepamatuji, protože jsem omdlela. Probudila jsem se až v sanitce, která mě odvážela daleko od toho ohnivého pekla. Teprve v té chvíli jsem si uvědomila, jak strašně mě bolí ruce.

Měla jsem je celé popálené. Byly to dost ošklivé popáleniny. Ale nejhorší na tom bylo, že jsem nakonec souseda nezachránila. Celý život budu před očima vidět tu hořící postavu. Takový krutý konec si přece jen nezasloužil.

Zničil vše

Náš dům je vyhořelý a jeho statika nejistá. V některých bytech zůstalo alespoň několik věcí zachovalých. Můj i sousedův byt ale vyhořely kompletně. Nezbylo mi vůbec nic. Jediné vzpomínky, které mám, jsou v mé hlavě. Je tam celá moje minulost.

Prožila jsem ale velké trauma. Co když to všechno zapomenu? Budu člověk bez minulosti.

Irena D. (56)), Mělník