Zařekla jsem se, že nebudu zasahovat do výchovy svých vnuků. Někdy si musím ale doslova sedět na jazyku. Vylétla bych z kůže!

Své dvě dcery jsem vychovala dobře. Myslela jsem si, že stejně tak budou přistupovat k výchově mých vnuků. Ale kdepak. Starší Jana má sedmiletého Jáchyma a mladší Hana čtyřletou Ivanku.

Jakmile dcery oslavily osmnáct, zařekla jsem se, že jim do života mluvit nebudu. Respektovala jsem jejich volbu školy, profesi i výběr partnerů. Jejich přístup k výchově dětí mne ale neskutečně vytáčí.

Sladké nebude!

Nevím, kde jsem udělala chybu, ale obě dcery si notují ve vzájemné shodě. Já vím, že doba je dnes jiná, ale nějaké základy by se snad měly dodržovat stále, ne? Vadí mi přehnaná pečlivost až nezdravá starostlivost.

Týká se především jídla. Žádné z dětí nesmí pozřít ani kousek čokolády, bonbóny, ani ty gumové medvídky ne. Když jsou u nás na návštěvě, obě dcery nelibě nesou, že si děti dají kousek bábovky nebo vodu se šťávou.

Občas si dát nějaký pamlsek snad k dětství patří a nikoho to přece nezabilo. Ale to není jen sladké, když jsem jim koupila borůvky v supermarketu, tak se ofrnily, že nejsou bio!

K babičce ne?

Další věcí, kterou těžce nesu, je jejich volná výchova. O všem se s dětmi sáhodlouze diskutuje a vysvětluje se jim všechno. Naslouchá se jejich názoru – a někdy to je opravdu na dlouhé lokty, je to o nervy a vylétla bych z kůže.

Minulé léto jsem si vzala k sobě na chalupu nejstaršího vnoučka Jáchyma. Těšila jsem se, jak spolu budeme chodit na borůvky, na houby, že ho naučím znát kytičky.

Jenže jeho bavilo sedět u mobilu a hrát si na něm hry, jediné, kam jsem ho dostala, bylo místní koupaliště.

Tam vydržel jenom dva dny, a pak už ho to taky nebavilo. Do lesa jsem ho vůbec nemohla dostat. Ječel jako pominutý, že tam jsou medvědi a vlci. Třásl se hrůzou, když jsme se přiblížili k prvnímu stromu.

Marně jsem mu vysvětlovala, že vlci i medvědi v našem kraji nejsou a pokud ano, že chodí jen v noci. S vypětím sil jsme obešli lesík poblíž mé chalupy a kromě několika bedel přinesli domů hrnek borůvek.

Chtěla jsem mu je dát s jogurtem, ale vyšiloval, že je určitě poslintala vzteklá liška. Ty dva týdny, co byl se mnou na chalupě, se proměnily v peklo. Co z toho dítěte vyroste, když se bál i cvrčků na zahradě? O pavoucích vůbec nemluvě.

Jsou samá fóbie

S velkou nevolí a lítostí sleduji, že podobně se začíná chovat i moje vnučka. Občas to konzultuji s jinými babičkami a mám pocit, že jde o nějakou módní pózu, kterou ale bohužel nejvíc odnesou děti, které jsou ochuzeny o čas strávený s prarodiči.

Babičky a dědečkové by si měli přece vnuků užívat a taky je trochu rozmazlovat, ne? A vidím také to odtržení dětí od přírody. Tolik jsem se těšila, až budu babičkou, a teď si připadám jako Herodes, když ukážu svému vnukovi na zahradě žížalu. Je mi z toho opravdu hodně hořko.

Lenka (63), Děčín