Domů     Vozík nám vrátil sílu žít
Vozík nám vrátil sílu žít
4 minuty čtení

Nikam jsme nechodili a s nikým se nestýkali. Náš život byl jedna velká otrava. Potom se stalo něco, co už jsme nečekali ani ve snu. Začali jsme žít!

Nikdy jsem nemarodila, nikdy jsem neměla neschopenku. Občas nějakou tu rýmičku jsem přechodila a kvůli chřipce si vybrala vždy jen pár dnů dovolené. Manžel na tom byl ještě lépe. Ten neměl ani ty chřipky.

Zdraví nám přestalo sloužit

Překvapilo mě, když mi zdraví začalo stávkovat. Snad to způsobil ten důchod, že člověk začal víc myslet na sebe a ne na každodenní povinnosti. Nic jsem nemusela a nikdo mě do ničeho nenutil. Začala mě bolet noha a potom i ta druhá.

Nakonec jsem nepřešla ani naše náměstí. „Koukej jít k doktorovi, to přece není normální!“ napomínal mě manžel a bolestivě sykl.

Jakoby ty bolesti chytil ode mě! Jenže jeho brala záda. Nemohl se narovnat. Začal trpět nespavostí a polykal jeden prášek za druhým. Já si zase vařila lektvary z bylinek. Vyzkoušela jsem kapky, obklady, dokonce i nějaké přístroje na stimulaci svalů. Nic nepomáhalo!

Nemoci nás dostaly na kolena

Nakonec jsme šli k tomu našemu obvoďákovi oba. Ani jsme netušili, koho máme. On na nás také koukal trochu jako na Marťany. „Takových se moc nevidí, co kvůli každé maličkosti nevyhledají několik doktorů!“ smál se na nás, ale potom zvážněl.

Manželova páteř byla zralá na operaci a mě odeslal na další vyšetření. Měla jsem dost vážnou nervovou nemoc a budoucnost nejistou. Prý mě čeká zřejmě vozík, nyní okamžitě francouzské hole. Nemohla jsem se na ně ani podívat. A to jsem si vybrala růžové!

Stali se z nás nudní patroni

Na ten vozík, který jsem si zatím jen prohlédla v prodejně zdravotnického zásobování, už vůbec ne. „Taková ostuda!“ povzdechla jsem si a manžel přitakal. Ani jemu se nechtělo nosit hůl. Tvrdil, že si připadá jako nějaký stařec.

Byli jsme paličatí a přestali chodit ven. Syn nám vozil nákup, a to ostatní jsme si objednávali na internetu. Známí nás občas navštívili, ale o čem se s nimi měl člověk pořád bavit, když jsme nevěděli o žádných novinkách?

Stále dokola jsme probírali vnoučata a politiku, nějaké ty recepty a nemoci. Nuda! Tak jejich návštěvy řídly, až ustaly úplně. Jedinou naší radostí byla vnoučata. Hráli jsme s nimi stolní hry a nechali se od nich učit používat počítač. Manžel už byl skoro mistr a já občas také něco pochopila…

Něco nečekaného

Jednou dopoledne jsem zaslechla vnoučata vykřikovat venku na ulici, co vedla u nás pod domem. Aut jsem se nebála, skoro žádná tu na okraji města nejezdila. Spíš mi bylo divné, že hlasy těch malých nezbedů slábnou a potom zase sílí.

Co to vyvádějí? Koukla jsem z okna a nevěřila svým očím. Ti naši malí uličníci vybalili můj invalidní vozík, schovaný vzadu v komoře, a vzájemně se na něm vozili. Jeden vždy tlačil a jeden si vsedě užíval.

Vozík měli jako motokáru, či jak bych to měla připodobnit. Tváře jim hořely vzrušením a oči svítily jako lucerny. Vzrušením nemohli popadnout dech! Sedící roztahoval ruce proti větru a výskal nadšením! Ten vzadu taky nepřišel zkrátka. Hru si prostě náležitě užívali.

Chtěla jsem si užívat

Koukala jsem na ně a záviděla. Jejich bezstarostnost. Štěstí! Vtom mi to došlo. I já bych si mohla takhle drandit! Manžel by mě strkal, opíral se a nemusel by být o holi. A já bych pěkně seděla a viděla všechno, co už pár měsíců, či dokonce roků ne.

„Péťo, koukej na ně! Taky chci jet ven!“ poprosila jsem ho a on, k mému nadšení, okamžitě kývl. Hned téhož odpoledne jsme to vyzkoušeli. S vnoučaty, aby nám když tak pomohla.

Vozík už beru

Šlo to celkem lehce, tak jsme se druhý den vydali do parku. Vrátili jsme se nadšení. Potkali jsme známé, viděli ptáčky a také rozkvetlé sakury. Byla to nádhera! „Příště složím vozík a někam vyjedeme. Na výlet!“ plánoval manžel a slovo dodržel.

Jezdíme na výlety po okolních městech. Už jsme byli i na nedalekém hradu a plánujeme i hory.

Jsou tam prý přímo stezky pro vozíčkáře! Kdysi nenáviděný vozík nám dal svobodu. Volnost! A vrátil nám náš život. Nikdy bych nevěřila, že ho budu mít tolik ráda! Plánuji koupi dalšího. Lehčího a barevného. Ať jsou na mě pyšná i vnoučata. Jejich babička prostě bude IN!

Vlasta Z. (67), Brno

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud