Domů     Vozík nám vrátil sílu žít
Vozík nám vrátil sílu žít
4 minuty čtení

Nikam jsme nechodili a s nikým se nestýkali. Náš život byl jedna velká otrava. Potom se stalo něco, co už jsme nečekali ani ve snu. Začali jsme žít!

Nikdy jsem nemarodila, nikdy jsem neměla neschopenku. Občas nějakou tu rýmičku jsem přechodila a kvůli chřipce si vybrala vždy jen pár dnů dovolené. Manžel na tom byl ještě lépe. Ten neměl ani ty chřipky.

Zdraví nám přestalo sloužit

Překvapilo mě, když mi zdraví začalo stávkovat. Snad to způsobil ten důchod, že člověk začal víc myslet na sebe a ne na každodenní povinnosti. Nic jsem nemusela a nikdo mě do ničeho nenutil. Začala mě bolet noha a potom i ta druhá.

Nakonec jsem nepřešla ani naše náměstí. „Koukej jít k doktorovi, to přece není normální!“ napomínal mě manžel a bolestivě sykl.

Jakoby ty bolesti chytil ode mě! Jenže jeho brala záda. Nemohl se narovnat. Začal trpět nespavostí a polykal jeden prášek za druhým. Já si zase vařila lektvary z bylinek. Vyzkoušela jsem kapky, obklady, dokonce i nějaké přístroje na stimulaci svalů. Nic nepomáhalo!

Nemoci nás dostaly na kolena

Nakonec jsme šli k tomu našemu obvoďákovi oba. Ani jsme netušili, koho máme. On na nás také koukal trochu jako na Marťany. „Takových se moc nevidí, co kvůli každé maličkosti nevyhledají několik doktorů!“ smál se na nás, ale potom zvážněl.

Manželova páteř byla zralá na operaci a mě odeslal na další vyšetření. Měla jsem dost vážnou nervovou nemoc a budoucnost nejistou. Prý mě čeká zřejmě vozík, nyní okamžitě francouzské hole. Nemohla jsem se na ně ani podívat. A to jsem si vybrala růžové!

Stali se z nás nudní patroni

Na ten vozík, který jsem si zatím jen prohlédla v prodejně zdravotnického zásobování, už vůbec ne. „Taková ostuda!“ povzdechla jsem si a manžel přitakal. Ani jemu se nechtělo nosit hůl. Tvrdil, že si připadá jako nějaký stařec.

Byli jsme paličatí a přestali chodit ven. Syn nám vozil nákup, a to ostatní jsme si objednávali na internetu. Známí nás občas navštívili, ale o čem se s nimi měl člověk pořád bavit, když jsme nevěděli o žádných novinkách?

Stále dokola jsme probírali vnoučata a politiku, nějaké ty recepty a nemoci. Nuda! Tak jejich návštěvy řídly, až ustaly úplně. Jedinou naší radostí byla vnoučata. Hráli jsme s nimi stolní hry a nechali se od nich učit používat počítač. Manžel už byl skoro mistr a já občas také něco pochopila…

Něco nečekaného

Jednou dopoledne jsem zaslechla vnoučata vykřikovat venku na ulici, co vedla u nás pod domem. Aut jsem se nebála, skoro žádná tu na okraji města nejezdila. Spíš mi bylo divné, že hlasy těch malých nezbedů slábnou a potom zase sílí.

Co to vyvádějí? Koukla jsem z okna a nevěřila svým očím. Ti naši malí uličníci vybalili můj invalidní vozík, schovaný vzadu v komoře, a vzájemně se na něm vozili. Jeden vždy tlačil a jeden si vsedě užíval.

Vozík měli jako motokáru, či jak bych to měla připodobnit. Tváře jim hořely vzrušením a oči svítily jako lucerny. Vzrušením nemohli popadnout dech! Sedící roztahoval ruce proti větru a výskal nadšením! Ten vzadu taky nepřišel zkrátka. Hru si prostě náležitě užívali.

Chtěla jsem si užívat

Koukala jsem na ně a záviděla. Jejich bezstarostnost. Štěstí! Vtom mi to došlo. I já bych si mohla takhle drandit! Manžel by mě strkal, opíral se a nemusel by být o holi. A já bych pěkně seděla a viděla všechno, co už pár měsíců, či dokonce roků ne.

„Péťo, koukej na ně! Taky chci jet ven!“ poprosila jsem ho a on, k mému nadšení, okamžitě kývl. Hned téhož odpoledne jsme to vyzkoušeli. S vnoučaty, aby nám když tak pomohla.

Vozík už beru

Šlo to celkem lehce, tak jsme se druhý den vydali do parku. Vrátili jsme se nadšení. Potkali jsme známé, viděli ptáčky a také rozkvetlé sakury. Byla to nádhera! „Příště složím vozík a někam vyjedeme. Na výlet!“ plánoval manžel a slovo dodržel.

Jezdíme na výlety po okolních městech. Už jsme byli i na nedalekém hradu a plánujeme i hory.

Jsou tam prý přímo stezky pro vozíčkáře! Kdysi nenáviděný vozík nám dal svobodu. Volnost! A vrátil nám náš život. Nikdy bych nevěřila, že ho budu mít tolik ráda! Plánuji koupi dalšího. Lehčího a barevného. Ať jsou na mě pyšná i vnoučata. Jejich babička prostě bude IN!

Vlasta Z. (67), Brno

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může