Domů     Vozík nám vrátil sílu žít
Vozík nám vrátil sílu žít
4 minuty čtení

Nikam jsme nechodili a s nikým se nestýkali. Náš život byl jedna velká otrava. Potom se stalo něco, co už jsme nečekali ani ve snu. Začali jsme žít!

Nikdy jsem nemarodila, nikdy jsem neměla neschopenku. Občas nějakou tu rýmičku jsem přechodila a kvůli chřipce si vybrala vždy jen pár dnů dovolené. Manžel na tom byl ještě lépe. Ten neměl ani ty chřipky.

Zdraví nám přestalo sloužit

Překvapilo mě, když mi zdraví začalo stávkovat. Snad to způsobil ten důchod, že člověk začal víc myslet na sebe a ne na každodenní povinnosti. Nic jsem nemusela a nikdo mě do ničeho nenutil. Začala mě bolet noha a potom i ta druhá.

Nakonec jsem nepřešla ani naše náměstí. „Koukej jít k doktorovi, to přece není normální!“ napomínal mě manžel a bolestivě sykl.

Jakoby ty bolesti chytil ode mě! Jenže jeho brala záda. Nemohl se narovnat. Začal trpět nespavostí a polykal jeden prášek za druhým. Já si zase vařila lektvary z bylinek. Vyzkoušela jsem kapky, obklady, dokonce i nějaké přístroje na stimulaci svalů. Nic nepomáhalo!

Nemoci nás dostaly na kolena

Nakonec jsme šli k tomu našemu obvoďákovi oba. Ani jsme netušili, koho máme. On na nás také koukal trochu jako na Marťany. „Takových se moc nevidí, co kvůli každé maličkosti nevyhledají několik doktorů!“ smál se na nás, ale potom zvážněl.

Manželova páteř byla zralá na operaci a mě odeslal na další vyšetření. Měla jsem dost vážnou nervovou nemoc a budoucnost nejistou. Prý mě čeká zřejmě vozík, nyní okamžitě francouzské hole. Nemohla jsem se na ně ani podívat. A to jsem si vybrala růžové!

Stali se z nás nudní patroni

Na ten vozík, který jsem si zatím jen prohlédla v prodejně zdravotnického zásobování, už vůbec ne. „Taková ostuda!“ povzdechla jsem si a manžel přitakal. Ani jemu se nechtělo nosit hůl. Tvrdil, že si připadá jako nějaký stařec.

Byli jsme paličatí a přestali chodit ven. Syn nám vozil nákup, a to ostatní jsme si objednávali na internetu. Známí nás občas navštívili, ale o čem se s nimi měl člověk pořád bavit, když jsme nevěděli o žádných novinkách?

Stále dokola jsme probírali vnoučata a politiku, nějaké ty recepty a nemoci. Nuda! Tak jejich návštěvy řídly, až ustaly úplně. Jedinou naší radostí byla vnoučata. Hráli jsme s nimi stolní hry a nechali se od nich učit používat počítač. Manžel už byl skoro mistr a já občas také něco pochopila…

Něco nečekaného

Jednou dopoledne jsem zaslechla vnoučata vykřikovat venku na ulici, co vedla u nás pod domem. Aut jsem se nebála, skoro žádná tu na okraji města nejezdila. Spíš mi bylo divné, že hlasy těch malých nezbedů slábnou a potom zase sílí.

Co to vyvádějí? Koukla jsem z okna a nevěřila svým očím. Ti naši malí uličníci vybalili můj invalidní vozík, schovaný vzadu v komoře, a vzájemně se na něm vozili. Jeden vždy tlačil a jeden si vsedě užíval.

Vozík měli jako motokáru, či jak bych to měla připodobnit. Tváře jim hořely vzrušením a oči svítily jako lucerny. Vzrušením nemohli popadnout dech! Sedící roztahoval ruce proti větru a výskal nadšením! Ten vzadu taky nepřišel zkrátka. Hru si prostě náležitě užívali.

Chtěla jsem si užívat

Koukala jsem na ně a záviděla. Jejich bezstarostnost. Štěstí! Vtom mi to došlo. I já bych si mohla takhle drandit! Manžel by mě strkal, opíral se a nemusel by být o holi. A já bych pěkně seděla a viděla všechno, co už pár měsíců, či dokonce roků ne.

„Péťo, koukej na ně! Taky chci jet ven!“ poprosila jsem ho a on, k mému nadšení, okamžitě kývl. Hned téhož odpoledne jsme to vyzkoušeli. S vnoučaty, aby nám když tak pomohla.

Vozík už beru

Šlo to celkem lehce, tak jsme se druhý den vydali do parku. Vrátili jsme se nadšení. Potkali jsme známé, viděli ptáčky a také rozkvetlé sakury. Byla to nádhera! „Příště složím vozík a někam vyjedeme. Na výlet!“ plánoval manžel a slovo dodržel.

Jezdíme na výlety po okolních městech. Už jsme byli i na nedalekém hradu a plánujeme i hory.

Jsou tam prý přímo stezky pro vozíčkáře! Kdysi nenáviděný vozík nám dal svobodu. Volnost! A vrátil nám náš život. Nikdy bych nevěřila, že ho budu mít tolik ráda! Plánuji koupi dalšího. Lehčího a barevného. Ať jsou na mě pyšná i vnoučata. Jejich babička prostě bude IN!

Vlasta Z. (67), Brno

Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika