Domů     Rodinná tragédie nás úplně změnila
Rodinná tragédie nás úplně změnila
5 minut čtení

Byla jsem v životě moc šťastná a spokojená, až do toho osudného dne.

Do svízelné situace se člověk dostane docela lehce. Jako každý den, i během onoho rána jsem se s manželem normálně rozloučila. On nasedl do auta a odjel do města. Já se vrátila domů a šla jsem uklízet.

Tou cestou jel muž nejméně stokrát, tak ji znal dobře a téměř zpaměti. Náhle mu zazvonil mobil a on se rozhodl hovor přijmout. To se mu stala osudným.

Jen vteřina nepozornosti bohužel zapříčinila, že muž narazil v plné rychlosti do elektrického betonového sloupu. Naše auto bylo naprosto zdemolované, ale na tom v tu strašlivou chvíli vůbec nezáleželo. Můj milovaný choť ale dopadl mnohem hůř.

V té době se ještě tolik neřešily pásy a on ho nevyužil. Kvůli tomu, že nebyl připoutaný narazil hlavou do předního skla a vyletěl ven. Svědci nehody přivolali pomoc a za pár minut dorazila sanitka, která ho odvezla na neurologii do naší nemocnice ve městě.

Lékaři mu zjistili krvácení do mozku, a tak musel okamžitě na sál, kde podstoupil operaci.

Pár týdnů

Musím říci, že v nemocnici ho lékaři díky veškeré snaze stabilizovali a manžel byl v docela dobrém stavu. Den za dnem se pomalu začal pohybovat pomocí berlí a sestřičky v nemocnici mu pomáhaly s osobní hygienou.

Pár týdnů si na oddělení poležel a jednoho dne, po rozhovoru s lékařem mi bylo doporučeno, abychom zvážili jeho přesun na LDN – tedy do léčebny dlouhodobě nemocných, kde by manžel podstoupil rehabilitace.

S tím jsem samozřejmě neměla problém, chtěla jsem vše, co by manželovi pomohlo. Po jeho nástupu na toto oddělení, ho pracovníci položili do postele, a jelikož potřeboval oporu při pohybu, dali mu raději pleny, aby si ušetřili námahu s jeho chůzí na toaletu.

V těchto dnech se manžel ještě dokázal samostatně posadit, slézt z postele, postavit se k oknu a zamávat nám na pozdrav, když jsme na parkovišti nastupovali do auta.

Ve chvíli, kdy jsem mu mávala, jsem doopravdy věřila, že brzy bude naprosto fit a že na tomto místě s ním udělají zázraky.

Převoz ze známosti

Jedna z mých dobrých kamarádek pracuje v jiné LDN. Ta mi řekla, že u nich na oddělení je více rehabilitačních sestřiček a tedy širšímožnosti k vyléčení. Požádala jsem tedy, aby manžel mohl být přeložen právě tam. Co se ale stalo?

Ani moje kamarádka nedokázala kolegy přesvědčit, aby se manželovi více věnovali. Nikdo s ním moc necvičil, žádné pořádné rehabilitace se nekonaly.

Více udělat nemohli

Když jsem se zeptala proč se mu nikdo dostatečně nevěnuje, tak jsem dostala vždy stejnou odpověď. Prý je moc těžký a pořád se mu točí hlava. Navíc mi začali tvrdit, že prý neustále křičí moje jméno a jméno mé kamarádky, která na oddělení pracuje. S nikým jiným prý nechce mluvit.

Navíc prý častým křikem rušil pohodlí dalších pacientů. Po čtyřiadvaceti dnech nám doma zazvonil telefon. Byl to pan doktor, který mi oznámil, že manžela propouští domů, neboť pro něj už více udělat nemohou.

Zvládne přemýšlet

Než nám manžela propustili, ještě mu lékař stihl naordinovat pročištění organismu. Následně jsem si tedy chotě přivezla domů. Měl samozřejmě velkou radost. Byl opět ve svém.

Mohl spát ve své posteli, sedět na oblíbeném místě na gauči, a hlavně mít domácí stravu.

Čas neskutečným způsobem utekl. Můj milovaný byl za tu dobu celkem ve třech zařízeních a konečně to měl za sebou. A jak je na tom teď? Je nepohyblivý. Nohy mu skoro vůbec neslouží, jen opravdu částečně.

Naštěstí alespoň souvisle mluví a musím uznat, že mu to i myslí. Zvládne tedy přemýšlet. To nejdůležitější si tedy řekneme a může mi říct i nějaká hezká slůvka, která potřebuji v této situaci slyšet.

To nejhorší

Co ale sám nezvládá, je osobní hygiena. Nejhorší byly ty první dny po propuštění z LDN. Začala doba, na kterou jsme nikdo z nás nebyl připravený. Během dne jsem ho totiž celkem sedmkrát a v noci čtyřikrát přebalovala. A toto se opakovalo každý den a trvá to dodnes.

Je mi z toho velmi smutno, když vím, že nedostal pořádnou péči, a také proto, že teď je doma naprosto všechno jiné. Manžel je z toho samozřejmě velmi smutný, protože si připadá, že je na obtíž. Miluji ho, tak proč bych to pro něj neudělala, když to skutečně potřebuje.

Táhnout to dál

Snažím se vyhledávat radost a smích, ale tohoto „zboží“ je opravdu málo. Dále samozřejmě manželovi co nejvíce pomáhám, aby v tom nebyl sám. Zdravotní potíže ale bohužel nakonec zasáhly i mě.

Oslepla jsem na jedno oko, a tím druhým vidím jen trochu, ale i tak se snažím, co to jde.

Máme naštěstí perfektní děti, které nám vracejí všechnu lásku, kterou jsme jim od narození dávali. Hodně nám oběma pomáhají a snaží se nám všechna realistická přání splnit.

Nevím, co nám osud ještě připravuje, ale říká se, že všechno špatné jednou skončí a potom bude zase líp.

Tuhle větu mi říkával jako malé tatínek a já na ni nikdy nezapomenu, protože nepřestávám doufat, že je to pravda. A pamatuji si ještě na další přísloví z dětství:

„Jednou jsi nic a jednou král, zbývá jen jediné – táhnout to dál.“ A já se snažím nehroutit a s nepřízní osudu dál bojovat. Vypsat se vám mi velmi pomohlo.

Jarmila (67), Teplice

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může