Domů     Děti se rozhodly, že ještě není pozdě!
Děti se rozhodly, že ještě není pozdě!
3 minuty čtení

Takový dárek k šedesátinám jsem opravdu nečekala. Myslela jsem si, že to je žert. Jak se ale ukázalo, moje děti to myslely smrtelně vážně.

Před třemi lety kouslo manžela infikované klíště a prodělal těžkou encefalitidu. Má velké bolesti hlavy a nemůže řídit auto. Po rodičích jsme podědili domek na Vysočině, kam rádi jezdíme a kam se chceme přesunout natrvalo, až budeme v důchodu.

Je tam krásně, ale má to jeden háček. Na kraji lesa tam stojí pět domů, všechno dnes chalupy, a do nejbližšího obchodu to jsou 2 kilometry. Proto se děti složily k takovému dárku. Něco, čemu jsem se vyhýbala celý život.

To nezvládnu!

Když jsem sedala za volant prvně, třásla jsem se. Učitel z autoškoly mi řekl, že se mám uklidnit, pohladit volat, chvíli si říkat Óm a zhluboka dýchat. Řidičák jsem nakonec díky tomu zvládla, testy i jízdy napoprvé.

Nic mi nebránilo sednout, nastartovat a vyrazit. Kdybych ovšem neměla nějaký blok.

Jak vedle mě neseděl instruktor, který měl nohy na pedálech, byla jsem najednou strašně nejistá. Manžel mě povzbuzoval marně. Párkrát nás musel na chalupu odvézt syn, pak jsem ukecala kolegu v práci, pak souseda – ale to nešlo donekonečna. Muž mě vytrvale povzbuzoval a dodával mi odvahu.

Kombajn na obzoru

Snad by pomohlo rozjezdit se na malé pěšině u chaloupky. Syn nás tam tedy opět odvezl naším autem, popřál mi hodně štěstí a vyrazil zpět stopem.

Dala jsem si předsevzetí, že v neděli dopoledne se projedu kolem chalupy a pak vyrazím s manželem na oběd do vedlejší vesnice.

Dvě kolečka po pěšině ke křižovatce byly v pohodě. Pak se ale přiblížilo poledne, kdy jsem měla na tu okresku vyjet a zamířit k hospodě. Padla na mě zase ta hrůza. „To dáš,“ chlácholil mě manžel. „Pojedeš pomalu, nikdo tam teď není…“

Když jsem se rozjížděla, třáslo se mi celé tělo. Osud tomu chtěl, že se proti nám hned v první zatáčce vyřítil jako děsivé monstrum kombajn a já napěchovala auto do křoví. Nedokázala jsem jet dál, a tak naše auto odřídil zpátky domů nějaký kolemjdoucí.

Záchvat mě vyléčil

Znáte jistě to přísloví, že čerta je nejlepší vyhnat ďáblem? V mém případě se tak stalo. Manželovi se udělalo odpoledne po obědě hrozně zle. Oběhla jsem ty čtyři domky poblíž, ale tam už nikdo nebyl, všichni odjeli. A mobily neměly signál. Strach o manžela přebil moji hrůzu z řízení.

Vůbec nebyl čas na to se bát, dokonce jsem docela dobře zaparkovala před nemocnicí. Naštěstí to byl jen podrážděný žlučník, nic vážného. Já ale díky tomu překonala svůj strach z řízení.

Když jsem si manžela odváděla k autu, byla jsem najednou klidná a hlavně na sebe hrdá!

Ilona (63), Tábor

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.