Domů     Byl tím pravým, a já to neviděla!
Byl tím pravým, a já to neviděla!
3 minuty čtení

Někdy může trvat i několik let, než si uvědomíte, že milujete muže, který je už roky „jen“ vaším kamarádem.

Říká se, že když potkáte skutečně toho pravého, okamžitě to poznáte. Já si to tak úplně nemyslím. Pár let po vysoké škole jsem začala pracovat v jedné firmě jako obchodní zástupkyně.

Měla jsem kolem sebe skvělý tým lidí, z nichž jsem si nejvíce rozuměla s Radkem. Právě on se mě „ujal“, když jsem do práce nastoupila. Všechno mě naučil a pomáhal mi, co to šlo.

Oba dva jsme byli zadaní

Brzy se z nás stali kamarádi a občas jsme se sešli i mimo práci. Dá se říct, že mezi námi přeskočila určitá jiskra, ale vzájemně jsme se považovali „jen“ za výborné přátele. Oba jsme totiž byli zadaní.

Radek měl dlouholetou přítelkyni Evu a já začínala nový vztah s Tondou. Po pár měsících jsem se s ním sice rozešla, ale za pár týdnů jsem začala randit s Tomášem.

Oznámil mi, že je konec

S Radkem jsme vedle sebe po celou tu dobu pracovali a kamarádili jsme se a vůbec nás nenapadlo, že se mezi námi ve skutečnosti rodí velký cit. Jednoho dne se ale vše změnilo. Tomáš mi oznámil, že se se mnou rozchází.

Přiznal se dokonce, že mě už nějaký čas podvádí. Řekl mi, že se zamiloval do jiné ženy, a kdyby nepodváděl mě, tak by podváděl sám sebe. Jeho zrada mě šokovala a hluboce mě ranila.

Povídali jsme si dlouhé hodiny

Druhý den v práci jsem chodila jako tělo bez duše. Radek si toho všiml a nabídl mi, že skončíme v práci dříve a půjdeme si sednout na skleničku, kde všechno probereme. Sedli jsme si v nedaleké restauraci a vydrželi jsme si povídat několik hodin.

Zanedlouho jako bych na všechno zapomněla. S Radkem jsem se cítila naprosto skvěle, uvolněně a najednou jsem si uvědomila, že mě silně přitahuje.

City jsme nezastavili

Zadívala jsem se mu do jeho krásných hnědých očí a jako kdyby mezi námi proběhla nějaká chemická reakce. Ve vzduchu bylo cítit, že se chceme. Pod záminkou, že se ještě musíme na něco podívat v práci, jsme šli do jeho kanceláře a tam jsme se milovali.

Patříme k sobě

Když bylo po všem, dolehla na mě tíha našeho činu. Vždyť Radek stále chodí s Evou a teď jí udělal to samé, co Tomáš mně! Jenže pak jsem si vzpomněla na to, co mi Tomáš řekl. Když bychom nepodvedli Evu, podvedli bychom sami sebe. Byla to velká pravda. S Radkem patříme k sobě, přestože jsme si to dlouho neuvědomovali.

Hned druhého dne se Radek s Evou rozešel a od té doby jsme spolu. Letos oslavíme už patnáctileté výročí naší svatby. Jsem šťastná a ničeho nelituji. Život je někdy zkrátka plný překvapení a my jsme někdy až neskutečně slepí.

Klára T. (54), Jindřichův Hradec

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let