Domů     Když konečně promluvil, nestačila jsem se divit
Když konečně promluvil, nestačila jsem se divit
3 minuty čtení

Na první rande mě ten můj mlčenlivý doktor pozval přímo před zraky pacienta. Zaskočil mě, ale odmítnout jsem prostě nedokázala.

Po škole jsem nastoupila coby zdravotní sestřička, nebo řekněme zubní asistentka, v ordinaci postarší paní zubařky. Skvěle jsme si rozuměly, ale rozloučit jsme se musely už po pár měsících, když jsem odcházela na mateřskou. To jsem ještě nevěděla, jak se mi ta „dovolená“ protáhne.

S mým prvním mužem se nám s odstupem pouhého roku narodily dvě děti, holčičky. Naše manželství ale záhy začalo dostávat trhliny a brzy jsme se rozváděli. S výchovou dětí mi pomohli rodiče, a tak jsem se mohla zase vrátit do práce.

Nový doktor

Ovšem za tu dobu na mateřské se toho v ordinaci dost změnilo. V prvé řadě to, že paní zubařka odešla do důchodu a místo ní nastoupil mladý, cizí doktor. A já jsem jen doufala, že i s ním budu dobře vycházet. Už první den se ale ukázal jako morous.

Chtěla jsem se s ním lépe seznámit, popovídat si o chodu ordinace, on mi ale jen podal ruku a řekl: „Těší mě. Dejte se do práce!“ Za celý den jsme spolu neprohodili slovo, tedy, když nepočítám pracovní výrazy spojené s pacienty.

Každou mou osobnější otázku či poznámku odbyl zatvrzelým mlčením, a tak to bylo den co den. Po pár týdnech už jsem si na jeho ignoraci zvykla. Já jsem byla ale odjakživa hovorný člověk, a tak jsem se rozhodla, že na tom nebudu nic měnit.

Překvapil

Vyprávěla jsem mu o všem, o svých dcerách nebo jen o počasí. Neodpovídal, zato pacienti ano, tedy alespon přikyvovali hlavou. Nikdy nezapomenu na to, když přišel chlapec s ošklivým kazem na horní šestce.

„Co děláte o víkendu?“ zeptal se mě zničehonic, mezitím, co se snažil nebohému chlapci odvrtat zkažený zub. „Chci vzít dcery na výlet,“ odpověděla jsem zaskočeně. Ani se na mě nepodíval a pokračoval dál.

„Mohli bychom jet společně, vyzvednu vás autem, co vy na to?“ zeptal se. „Proč ne,“ odvětila jsem.

Tak jsme si tam nad rozvrtanou šestkou domluvili první rande. Bylo to úsměvné. Pan doktor, Jirka, byl i mimo ordinaci spíše mlčenlivý, na rozdíl ode mne a mých dcer. Společně nám to ale paradoxně krásně ladilo.

A tak jsme se po čase rozhodli sladit to k dokonalosti – svatbou a společným potomkem, kterým se stala další dcera. Tak má doma pan doktor kolem sebe samé krásné ženské a prý nemůže být šťastnější. Tedy, tak to alespoň dojatě říká, když promluví.

A já jeho pocity naprosto sdílím. Jsem šťastná a stále zamilovaná.

Pavlína (53), severní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.