Moje dcera na mě upekla stejnou boudu jako já kdysi na svou mámu. A já ji na to skočila úplně stejně. Na rozdíl ode mě se osud nenaplnil.

Dcery asi bývají po matkách, i když se snaží o opak. Moje máma se hrozně bála toho, že nedokončím učňák, protože otěhotním. Což se málem stalo. Možná proto jsem se i já bála, že moje Verunka neodmaturuje. Na konci třeťáku si nabrnkla Vojtu, který už pracoval.

Vojtu jsem měla ráda, ale odsud až posud. I po půlroce jsem mu vykala. „Pane Vojtěchu, spoléhám na vás,“ podávala jsem mu ruku a pokaždé se mu dlouze dívala do očí. Musí mít ze mě respekt!

Bylo něco ve vzduchu

A to byl ten důvod, proč na mě ušili na apríla boudu.„Mami, mohla bys upéct tu svou vyhlášenou bábovku?“ řekla mi dcera koncem března „Pozvala jsem na zítra Vojtu.“ – „A to jako proč?“ zeptala jsem se podezíravě.

Cítila jsem něco ve vzduchu. Druhý den nad šálkem kávy vzala Verča Vojtu za ruku. „Mami, chceme ti oznámit, že…“ – „Jsi v tom,“ zaúpěla jsem. „To jsem měla říct já,“ dupla dcera uražené.

Viděla jsem, jak se manžel prudce zvedl a rychlým krokem opustil obývák. Ztratil se mi raději z dohledu. „Říkal jsem ti to,“ špitl zděšeně Vojtěch. „Ty mlč!“ zařvala jsem na něj a prvně mu tak tykla.

Nedočká se?

Napřáhla jsem ruku, abych mu vlepila pohlavek, dcera ale vyskočila a rychle mě objala. „Ale mami, to byl jen apríl,“ vypadlo z ní. Podlomila se mi kolena, protože jsem si vzpomněla na svůj apríl. Byl to přesně stejně hloupý žert, který se ale vyplnil.

Za dva týdny po tom jsem zjistila, že jsem opravdu těhotná. „O takových věcech se nežertuje,“ vydechla jsem. A povyprávěla mladým o tom, jak to bylo tenkrát s dcerou. Teď se lekli oni.

S hrůzou jsme pak čekali, co přinesou následující dny, jestli se bude historie opakovat. Nestalo se tak. Verunka se už léta marně pokouší o miminko. Je to snad trest za takového apríla? Jestli ano, nikdy se vnuka nedočkám.

Jana (56), Písek