Chtěli jsme s manželem najít pro sebe klidné a zapadlé místo na venkově. Dostali jsme se ale do kontaktu s čarodějnými silami!
Bude to už pomalu deset let, co jsme se s Karlem, mým manželem, rozhodli zakoupit nějakou starou nemovitost na venkově.
Staré stavení na odlehlém místě
Měli jsme v plánu tam nejprve trávit hlavně víkendy a později si stavení přebudovat tak, aby bylo celoročně obyvatelné. Uvažovali jsme i o tom, že bychom se tam po odchodu ze zaměstnání přestěhovali natrvalo.
Dlouho jsme hledali v inzerátech a nemohli nic najít. Až po pár týdnech jsme jednoho dne objevili prodej starého mlýna za poměrně nízkou cenu.
Zaujalo nás to, nejen kvůli tomu, že bychom ušetřili, ale i proto, že budova vypadala opravdu dobře. Bývalý mlýn byl opravdu dost odlehlý, vedla tam ale elektřina a měl svoji vlastní studnu a jímku.
O ceně smlouvat nechtěla
Líbil se nám na první pohled i naživo. Poblíž se navíc nacházel rybník, který byl v létě vhodný i ke koupání. Byli jsme s Karlem nadšení. Nic lepšího jsme si nemohli přát. Majitelkou byla postarší žena.
Očekávali jsme nějaké dohadování o ceně, ale k tomu nedošlo. Vypadalo to, že paní se chce nemovitosti co nejrychleji zbavit. Vysvětlovala nám, že potřebuje peníze, ale dnes si myslíme, že to byla spíš výmluva.
Právně bylo vše v pořádku
Byli jsme s mužem opatrní a s pomocí kamaráda právníka jsme zjistili, že po stránce vlastnictví mlýna je vše v pořádku, takže o podvod se také nejednalo. Na majitelce jsme dále nevyzvídali a rozhodli jsme se, že mlýn skutečně koupíme.
Kamarád nám ale nejprve poradil, abychom se neukvapovali a strávili na místě nejprve dva dny na zkoušku. Tak nejlépe zjistíme, jestli je to pro nás skutečně dům do konce života.
Skvělý první dojem
Další víkend jsme se tedy vydali do mlýna i s naší dcerou Martinou. Ta byla čerstvě rozvedená a vnuka měl na sobotu a neděli zrovna její bývalý manžel, takže měla víkend volný. K mlýnu jsme přijeli v sobotu dopoledne.
Počasí nám přálo, celý den svítilo slunce a my jsme nabývali jistotu, že náš výběr byl správný.
Tajemné zvuky
Jakmile začal padat soumrak, cítila jsem se trochu stísněně, vzhledem k odlehlosti mlýna. Připadalo mi, že se brzy začne dít něco, co se mi nebude líbit. Byl to asi nějaký šestý smysl, protože s příchodem tmy skutečně vypuklo tajemné a děsivé peklo!
Z nedalekého lesa se náhle ozývaly divné zvuky, jako by se tam nacházelo nějaké divoké zvíře.
Cesta do lesa
Všichni tři jsme zneklidněli, ale Karel si chtěl hrát na odvážného. Zatímco já a dcera jsme měly namířeno do bezpečí mlýna, on si přál přijít věcem na kloub, jak bylo jeho zvykem. Samy bychom se ve mlýně bály, takže jsme ho následovaly.
Vzali jsme si baterky a vešli jsme do lesa. Zamířili jsme směrem, odkud zněly ty podivné zvuky. Postupně se k nim přidala tajemná světelná záře.
Neuvěřitelná podívaná
Po pár minutách jsme došli k pasece, kde záře zesílila. To už jsem se Karla držela vší silou z jedné strany a dcera z té druhé. Scéna, která se nám naskytla, byla hrůzná a nepochopitelná. Dívali jsme se na malou skupinku zvířat, která obcházela strom na kraji paseky.
Byli mezi nimi vlci, lišky a divočáci. V jednu chvíli světlo zablikalo a zvířata se začala měnit v lidi! To už jsem jen stěží zatajila výkřik. Jak já, tak dcera jsme manžela prosily, abychom se ihned vrátili zpátky. Naštěstí souhlasil. Ke mlýnu jsme pak skoro utíkali.
Hledali jsme vysvětlení
Marně jsme se pak pokoušeli najít nějaké vysvětlení pro to, co se na pasece před našima očima odehrávalo. Tu noc jsme samozřejmě nespali, nešlo to.
Dlouho jsme rozebírali strašidelné divadlo a nakonec dcera přišla s vysvětlením, že se možná jednalo o čarodějnické shromáždění.
Během něho se prý lidé dokážou měnit ve zvířata, nebo naopak. Jedna věc nám ale byla jasná: tenhle mlýn se našim útočištěm pro stáří určitě nestane.
Rychle jsme odjeli pryč
Druhý den jsme odjeli časně ráno. Při odjezdu jsem si všimla na okraji lesa tajemného zvířete mezi stromy, nejspíš vlka. Upřeně nás pozoroval a zdálo se mi, že jeho oči jsou skoro lidské.
Mlýn jsme každopádně nekoupili a majitelce jsme to vysvětlili tím, že jsme našli lepší nemovitost. Podle její reakce jsme pochopili, že o strašidelných scénách ví, a právě proto se chce mlýna zbavit. S námi se jí to ale nepovedlo.
Vytoužený domek
S Karlem jsme pak po zhruba půl roce našli domek na okraji Třeboně, kde už nám byl poklidný život naštěstí dopřán. Byl sice dražší, takže jsme si museli vzít menší půjčku, ale to nám nevadilo.
Jak jsme po předchozích hrůzostrašných zkušenostech zjistili, tak je právě klid a pohodlí k nezaplacení.
Bohumila L. (69), Klatovy
