Domů     Dlouho jsem jenom toužila
Dlouho jsem jenom toužila
4 minuty čtení

I ta naše, starší generace, má svoje sny. Já, ač mi táhlo na sedmdesátku, toužila po svém spolužákovi ze základní školy. Doufala jsem, že není pozdě!

Už na základní škole se mi moc líbil. Vytáhlý kluk, na nose pihy a vlasy delší, než bylo tehdejším učitelům milé. Za svůj účes dokonce dostal ředitelskou důtku! V mých pubertálních očích byl hrdina.

Byla jsem vzduch

On ale o mě ani očkem nezavadil. Taky proč. Byla jsem na svůj věk malá a neduživá. Nejmenší a nejhubenější ze třídy! Proč si to nepřiznat, že nejste ten typ, po kterém se všichni kluci ohlížejí a dělají lumpárny, aby na sebe upozornili.

Po základní škole jsme se rozešli do světa a mohli se vídat jen na nějakém tom třídním srazu. Ale buď nedorazil on, nebo já. Neviděla jsem ho dlouhých padesát let!

Líbil se mi i po tak dlouhé době

Až obrovský sraz celé školy mi dopřál ho konečně vidět. V mých očích to byl stále ten stejný kluk, co kdysi. Vytáhlý, hubený, s pihami na nose. Jen prošedivělý a vrásčitý. To mu ale nijak neubíralo z charismatického a přitažlivého vzhledu.

Ostře řezaná tvář, orlí nos a široká ramena. Nohy se mi podlamovaly, jen co jsem ho uviděla. On si mě, jako vždy, vůbec nevšímal. Já už ale nebyla ta nesmělá holka jako kdysi.

Měla jsem za sebou dvě nepovedená manželství, několik dost fyzicky náročných zaměstnání, a taky problémy s dětmi se mi bohužel nevyhnuly.

Vychovávala jsem dvě vnoučata, o která se moje vlastní dcera nedokázala, a asi ani nechtěla postarat. Měla jsem toho prostě naloženo vrchovatě, a tak mě nějaký odmítavý postoj mého celoživotního idolu nemohl příliš vychýlit!

Dal mi naději

„Ahoj, Slávku, tak jak se celé ty roky máš? Víš, že na tebe často myslím?“ oslovila jsem ho a on se k mému obrovskému údivu začervenal jako nějaký mladíček. Chvíli mu trvalo, než odpověděl, ale to, co mi řekl, mě úplně odrovnalo:

„Víš, že na tebe, Radunko, také hodně myslím? Vždycky ses mi moc líbila!“

Tak to bylo tedy překvapení. Spolkla jsem otázku, proč si mě tedy nikdy nevšiml, a kula železo, dokud bylo žhavé: „Tak to bychom se mohli někdy vidět? Co zítra?“ Opět s odpovědí váhal a potom mě nepříjemně zklamal: „No, já nemohu. Vlastně to asi nepůjde vůbec.“ Jen co tohle dořekl, otočil se a odešel.

Zůstala jsem jako opařená! „Zapít pořádně žal!“ To bylo jediné, co mě v tu chvíli napadlo. Usedla jsem k baru a poručila si velkého frťánka. Asi jsem byla myšlenkami úplně mimo, protože do reality mě dostal až pořádný šťouchanec loktem.

Šla jsem ho navštívit

Otočila jsem se na toho nezdvořáčka, co do mě dloubal. Byl to třídní šašek, Pavel! Přátelsky se na mě křenil a hned spustil, že mě viděl s mým miláčkem Slávkem. Že ho odjakživa miluji, bylo v naší třídě veřejným tajemstvím.

Jen on to asi nevěděl… „Tak co Slávek? Nemá na tebe čas, co?“ pokrčil rameny a odmlčel se.

Jakoby věděl něco, co bych asi neměla vědět já. Potom se ale dal do vysvětlování. Slávek se staral o svého postiženého syna a byl vytížený od rána do večera! Asi nechtěl nikoho obtěžovat. Najednou jsem vše viděla v jiném světle. Naše osudy nebyly stejné, ale v lecčems si byly podobné.

Ani on nemohl v důchodu odpočívat! Rozhodla jsem se Slávka navštívit. I se svými dvěma vnučkami. Nebylo jim ještě ani deset let. Otevřel mi v zástěře, a dokonce s vařečkou v ruce. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Slávek vypadal přece tak legračně!

Rozpaky zmizely

Bez ptaní jsem vstoupila a rovnou mu řekla, že o jeho synovi vím. A také jsem mu představila vnučky! Počáteční rozpaky se pomalu měnily v zájem a porozumění. Pomohla jsem Slávkovi s vařením večeře a seznámila se s jeho synem.

Byl na vozíku, ale s pomocí otce mohl i ven na vyjížďky a sem tam i na nějaký delší výlet. Pozvala jsem oba chlapy k nám domů, na oběd a rovnou i na večeři. Začali jsme se navštěvovat pravidelně a čím dál častěji.

Půl století zpoždění

Vzájemná náklonnost nakonec přerostla v lásku. Přestože jsem nikdy nepřestala doufat v lásku, moc jsem nevěřila, že se něco tak nádherného a vzácného může stát po takových letech. Svého prince ze základní školy jsem si nakonec vzala za muže.

Na svoje sedmdesátiny! Na svatbu jsme pozvali všechny bývalé spolužáky. Konečně jsme měli sraz, který stál za to!

Radka S. (71), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může