Domů     Dlouho jsem jenom toužila
Dlouho jsem jenom toužila
4 minuty čtení

I ta naše, starší generace, má svoje sny. Já, ač mi táhlo na sedmdesátku, toužila po svém spolužákovi ze základní školy. Doufala jsem, že není pozdě!

Už na základní škole se mi moc líbil. Vytáhlý kluk, na nose pihy a vlasy delší, než bylo tehdejším učitelům milé. Za svůj účes dokonce dostal ředitelskou důtku! V mých pubertálních očích byl hrdina.

Byla jsem vzduch

On ale o mě ani očkem nezavadil. Taky proč. Byla jsem na svůj věk malá a neduživá. Nejmenší a nejhubenější ze třídy! Proč si to nepřiznat, že nejste ten typ, po kterém se všichni kluci ohlížejí a dělají lumpárny, aby na sebe upozornili.

Po základní škole jsme se rozešli do světa a mohli se vídat jen na nějakém tom třídním srazu. Ale buď nedorazil on, nebo já. Neviděla jsem ho dlouhých padesát let!

Líbil se mi i po tak dlouhé době

Až obrovský sraz celé školy mi dopřál ho konečně vidět. V mých očích to byl stále ten stejný kluk, co kdysi. Vytáhlý, hubený, s pihami na nose. Jen prošedivělý a vrásčitý. To mu ale nijak neubíralo z charismatického a přitažlivého vzhledu.

Ostře řezaná tvář, orlí nos a široká ramena. Nohy se mi podlamovaly, jen co jsem ho uviděla. On si mě, jako vždy, vůbec nevšímal. Já už ale nebyla ta nesmělá holka jako kdysi.

Měla jsem za sebou dvě nepovedená manželství, několik dost fyzicky náročných zaměstnání, a taky problémy s dětmi se mi bohužel nevyhnuly.

Vychovávala jsem dvě vnoučata, o která se moje vlastní dcera nedokázala, a asi ani nechtěla postarat. Měla jsem toho prostě naloženo vrchovatě, a tak mě nějaký odmítavý postoj mého celoživotního idolu nemohl příliš vychýlit!

Dal mi naději

„Ahoj, Slávku, tak jak se celé ty roky máš? Víš, že na tebe často myslím?“ oslovila jsem ho a on se k mému obrovskému údivu začervenal jako nějaký mladíček. Chvíli mu trvalo, než odpověděl, ale to, co mi řekl, mě úplně odrovnalo:

„Víš, že na tebe, Radunko, také hodně myslím? Vždycky ses mi moc líbila!“

Tak to bylo tedy překvapení. Spolkla jsem otázku, proč si mě tedy nikdy nevšiml, a kula železo, dokud bylo žhavé: „Tak to bychom se mohli někdy vidět? Co zítra?“ Opět s odpovědí váhal a potom mě nepříjemně zklamal: „No, já nemohu. Vlastně to asi nepůjde vůbec.“ Jen co tohle dořekl, otočil se a odešel.

Zůstala jsem jako opařená! „Zapít pořádně žal!“ To bylo jediné, co mě v tu chvíli napadlo. Usedla jsem k baru a poručila si velkého frťánka. Asi jsem byla myšlenkami úplně mimo, protože do reality mě dostal až pořádný šťouchanec loktem.

Šla jsem ho navštívit

Otočila jsem se na toho nezdvořáčka, co do mě dloubal. Byl to třídní šašek, Pavel! Přátelsky se na mě křenil a hned spustil, že mě viděl s mým miláčkem Slávkem. Že ho odjakživa miluji, bylo v naší třídě veřejným tajemstvím.

Jen on to asi nevěděl… „Tak co Slávek? Nemá na tebe čas, co?“ pokrčil rameny a odmlčel se.

Jakoby věděl něco, co bych asi neměla vědět já. Potom se ale dal do vysvětlování. Slávek se staral o svého postiženého syna a byl vytížený od rána do večera! Asi nechtěl nikoho obtěžovat. Najednou jsem vše viděla v jiném světle. Naše osudy nebyly stejné, ale v lecčems si byly podobné.

Ani on nemohl v důchodu odpočívat! Rozhodla jsem se Slávka navštívit. I se svými dvěma vnučkami. Nebylo jim ještě ani deset let. Otevřel mi v zástěře, a dokonce s vařečkou v ruce. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Slávek vypadal přece tak legračně!

Rozpaky zmizely

Bez ptaní jsem vstoupila a rovnou mu řekla, že o jeho synovi vím. A také jsem mu představila vnučky! Počáteční rozpaky se pomalu měnily v zájem a porozumění. Pomohla jsem Slávkovi s vařením večeře a seznámila se s jeho synem.

Byl na vozíku, ale s pomocí otce mohl i ven na vyjížďky a sem tam i na nějaký delší výlet. Pozvala jsem oba chlapy k nám domů, na oběd a rovnou i na večeři. Začali jsme se navštěvovat pravidelně a čím dál častěji.

Půl století zpoždění

Vzájemná náklonnost nakonec přerostla v lásku. Přestože jsem nikdy nepřestala doufat v lásku, moc jsem nevěřila, že se něco tak nádherného a vzácného může stát po takových letech. Svého prince ze základní školy jsem si nakonec vzala za muže.

Na svoje sedmdesátiny! Na svatbu jsme pozvali všechny bývalé spolužáky. Konečně jsme měli sraz, který stál za to!

Radka S. (71), Plzeň

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika